Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jaké je tajemství rituálů vúdú? Byli jsme u toho

  8:00aktualizováno  8:00
Lidské oběti, propichování panenek, černá magie. To člověka napadne, když slyší o náboženství vúdú. V jeho pravlasti Beninu se však přesvědčíte, že není tak krvelačné. I když...

Každý leden se příznivci vúdú sjíždějí do beninského Ouidahu na oslavy. | foto: ČTK

Kněz v bílém rouchu Souno Salano z beninské vesnice Detahou nabírá do úst vodu a prská ji před chrámem vúdú na sochy zobrazující bohy. Poté jim do misky dává trochu fufu, hlavního pokrmu západní Afriky. Na slepenec těsta se okamžitě vrhne hladová drůbež a zhltne ho. Pochybuji, že bohové z obětiny něco mají. "Jak víš, že právě v těchto slepicích není přítomen bůh?" namítá však Salano.

Pro Evropana není nic jednoduššího než si z jeho víry utahovat. Ale stejně snadno lze zesměšnit nedělní mše, při kterých křesťané symbolicky konzumují svého Vykupitele.

I když má vúdú krvavou a tajemnou pověst, na rozdíl od jiných náboženství ho po světě nerozšířili zbraně dobyvatelů, ale otroci v okovech. Právě v dnešním Beninu, Togu a Nigérii otrokáři sháněli "zboží" pro trhy na západní polokouli. Afričané vytržení ze svých domovů postupem času ztratili mateřský jazyk, ale tradice si v pozměněných podobách zachovali.

Se silným vlivem vúdú se tak dnes setkáme na Haiti, Kubě nebo v Brazílii. A tato exotická víra díky neustávajícímu migračnímu proudu proniká v současnosti i do Evropy. Jaké rituály se však opravdu praktikují v jeho pravlasti Beninu?

Svaté místo. Před chrámem božstva Segbo Lissa v Ouidahu stojí Rodrigue, syn vúdú papeže.

Svaté místo. Před chrámem božstva Segbo Lissa v Ouidahu stojí Rodrigue, syn vúdú papeže.

Náboženství z hororu

vúdú a zombie

Slovo voodoo, česky vúdú, vzniklo zkomoleninou slova vodu, což v Beninu znamená bohové, duchové.

Zombie jsou podle vúdú mrtví bez duše, kteří byli oživeni pomocí magie, nebo odhmotněné duše.

V Beninu žije téměř 9 milionů lidí, oficiálním jazykem je francouzština a kromě křesťanství tu lidé vyznávají ještě islám a další místní náboženství včetně vúdú.

"Kdyby to s propichováním panenek fungovalo tak, jak ukazuje Hollywood, nikdo by už na světě nežil," směje se Wiliam Adido, který se živí jako průvodce po starém beninském městě Abomey. Naráží tak na krvavou image, kterou má vúdú ve světě. Tuto démonizaci šíří především scénáře béčkových amerických hororů, v nichž se to hemží obživlými mrtvými a rituály zakončenými lidskou obětí.

Symbolem vúdú totiž není panenka se špendlíky, nýbrž nádoba s pokličkou. Měla by být v chrámu na každém oltáři. Ukrývá se v ní duch neboli vodún, od kterého se odvodilo jméno pro náboženství. Nikdo si nedovolí podívat se dovnitř. Jinak na sebe přivolá velké neštěstí.

Ano, i krev je pro vúdú důležitá. Před všemi hliněnými i zděnými domky na beninském venkově stojí buďto jednoduché kužely, nebo vyřezávané sošky olepené krví. Jsou to fetiše, které ochraňují obyvatele před zlými čarodějnicemi. Za tuto službu se jim však musí zaplatit: třeba pár panáky pálenky z palmové šťávy nebo ještě lépe podříznutou slípkou.

A jaká je největší možná oběť? "Do příjezdu Francouzů na konci 19. století za ni sloužili lidé. Ale jen při obřadech na královském dvoře. Teď už se to nedělá," tvrdí Adido.

I když po Abomey kolují zvěsti o tom, že z ulic mizí nehlídané děti, které bohům kvůli jejich přízni předhazují místní zbohatlíci. Tak jestli na těch hollywoodských příbězích nakonec něco nebude? Snad jako příští dar bohům neposloužím já. Bělošská krev prý duchům více chutná.

Symboly nelžou. Jeden z kněží se snaží dozvědět od orákula informace o autorově budoucnosti.

Symboly nelžou. Jeden z kněží se snaží dozvědět od orákula informace o autorově budoucnosti.

Nezranitelný, ale bez sexu

Správná oběť vás však může ochránit před velkými nepříjemnostmi. Vúdú věštci jsou schopní vyrobit (a draze prodat) skvělý talisman, který má v sobě kouzlo proti vystřelené kulce. Ochrání vás prý jako Nikolu Šuhaje lektvar čarodějnice. Po těchto slovech průvodce se pochopitelně tvářím nevěřícně. "Sám jsem viděl, jak před jedním člověkem po výstřelu spadla kulka na zem," ohání se očitým svědectvím Adido.

Já to viděl také, ale jen ve filmu Matrix. Proč se tedy Afričané neobrnili kouzlem ve válkách s Evropany, kterým dobytí černého kontinentu zajistily právě kulky? "Kdyby to měl každý, už by to přece nebylo kouzlo," odpoví mi šalamounsky.

Kněz umí zařídit i to, aby vás při cestě nepotkala dopravní nehoda. Ale opět platí, že kouzlo je účinné, pouze pokud dodržujete početné předpisy stanovené duchovním. Magie nefunguje v den, kdy pozřete vepřové nebo souložíte. Prostě ideální obchodní prostor pro šibaly, kteří za peníze motají lidem hlavu.

Někteří se specializují na věštbu. Jednoho se ptám na budoucnost vztahu s přítelkyní. Nahotu kněze Faviho zakrývá jen kolem boků obtočený pruh žluté látky, na níž je vyobrazen obří mobil.

Levou ruku zastrčí pod suknici a systematicky tam s ní pohybuje. Raději sleduji jeho pravačku, kterou se přehrabuje ve zdánlivém harampádí, jež si předtím vysypal z pytlíku na kobereček. Tato smíšenina oblázků, korálků, dřívek, mincí se nazývá fa. Tři kamínky vybere a začne nad nimi točit náhrdelníkem, který tvoří velké rozpůlené pecky. Budoucnost čte podle toho, zda jsou vyschlá jádra po položení na zem obrácená rubem nebo lícem.

Vypráví mi příběh o lovci, který se odmítá o trofej podělit s pocestným a pak zemře na přejedení. "Nesmíš být lakomý, musíš přítelkyni víc dávat. Jinak tě nechá," interpretuje historku orákula.

Taková odpověď mi připadá obecná a nehodná dvou set investovaných korun. Proto si ověřuji, zda je to kvalitní věštec. Ptám se ho na věci z minulosti. Favi se netrefí v ničem, ale na všechny mé pochyby má odpověď. Když vrtím hlavou, že přítelkyně opravdu není vyšší než já, odpoví: "Ale je větší duchem." Když odmítám, že by byla zjizvená, tak vyrukuje s jejími jizvami na duši.

"Na tvém životě leží těžká vina. Jedné ženě jsi zařídil potrat," trvá si na svém. Trvá mi pět minut, než ho přesvědčím o opaku. "Dobře, zeptám se fa, jestli to nebyli tví rodiče," ustoupí nakonec.

"Fa říká, že jsi přišel o bratra. Abys smazal vinu ze své rodiny a žil šťastně se svou přítelkyní, musíš udělat oběť bohům," říká Favi. Bude stačit sedm kuřat, jedna kočka, whisky, pudr a parfém. Nemám o to zájem. "Můžeš taky v Evropě každoročně zaplatit mši za nenarozeného sourozence," dává mi překvapivou alternativu. A ukazuje, jak dokáže vúdú žít v symbióze i s křesťanstvím, které se ho snažilo z Afriky vytlačit.

Obětiny bohům. Kněz Souno Salano obětinami „hýčká“ sošky bohů na svém dvorku.

Obětiny bohům. Kněz Souno Salano obětinami „hýčká“ sošky bohů na svém dvorku.

Svatostánek štěstí. Tento chrám ve starobylém městě Abomey je zasvěcen bohu štěstí.

Svatostánek štěstí. Tento chrám ve starobylém městě Abomey je zasvěcen bohu štěstí.

I Krista na kříži brali jako formu oběti

Shrnout principy vúdú je těžké, protože tomuto náboženství chybí svatá kniha typu Bible nebo Koránu. Jeho projevy se mohou lišit vesnici od vesnice. Neexistují jasně popsané modlitby.

Ale na něčem se jeho znalci přece jen shodnou. V hierarchii stojí na špičce pod různými jmény stvořitel, který má řadu pomocníků ze sorty nižších bohů.

Komunikaci s nimi zajišťují v "klášterech" speciálně vycvičení lidé, kteří se jimi za obřadů s muzikou nechají posednout. Při zběsilém tanci ztrácí lidskou identitu a v transu se stávají přímo bohy. Interpretaci jejich slov mají na starosti kněží, kteří věřícím radí, jak si jednotlivé bohy naklonit. Božstva vúdú jsou totiž stejně svárlivá jako bohové na řeckém Olympu.

Zásadní je i víra v předky, jejichž duše mohou potomkům hodně pomoci, nebo také uškodit. Nezbývá než je řádně uctívat obětinami.

Velká změna pro místní nenastala ani s příchodem křesťanů. Obyvatelům západní Afriky nedělalo problémy přijmout křesťanství, protože si své podbohy spojili s katolickými světci, svého stvořitele s tím z Bible a Krista na kříži brali jako jistou formu oběti. Koloniální vlk se nažral a africká koza zůstala celá.

Čekatelky posedlosti. Když tyto ženy projdou školením, tak je bude moci při slavnostech posednout bůh.

Čekatelky posedlosti. Když tyto ženy projdou školením, tak je bude moci při slavnostech posednout bůh.

V šestimilionovém Beninu se sice dnes k vúdú hlásí jen pětina obyvatel, ale i křesťané a muslimové se v těžkých chvílích radši uchýlí k víře předků. Co kdyby... Francouzští kolonisté se vúdú v minulosti pokoušeli vymýtit. Ale dopadli stejně neúspěšně jako pozdější dlouholetý marxistický diktátor Mathieu Kérékou. Porážení svatých stromů, rozhánění "klášterů" ani boření chrámů nestačilo.

"Máme to v krvi, nemůžete nám to vzít," říká k tomu Daagbo Hounon, místní vúdú papež. Když byl nakonec Kérékou na počátku 90. let donucen odstoupit, jeho nástupce vyhlásil vúdú vedle křesťanství a islámu za oficiální náboženství. Od té doby se 10. ledna do města Ouidahu sjíždějí z celého světa jeho vyznavači na oslavy. Jejich počet se odhaduje na 30 milionů.

Odkaz na kult předků se dokonce dostal i do prezidentské přísahy. Když se v roce 1996 Kérékou v demokratických volbách vrátil k moci, při inauguračním slibu předky vynechal. Ústavní krizi zažehnalo jen opakování ceremonie s předepsanými náležitostmi.

Jenže hlavně křesťanské církve se nevzdávají a pokračují v očerňování soupeře. "Spousta aktivních křesťanů je ve společnosti na důležitých místech. Dokázali třeba prosadit, že jedna z hlavních křižovatek v beninském Cotonou se nebude jmenovat po bohu Lekbovi, ale po svatém Michalovi," popisuje novinář Médard Gandonou religiózní rozštěpenost země.

"Politici, kteří jinak konzultují svoje kroky s věštci, je nechtějí provokovat účastí na oslavách ve Ouidahu, a tak si raději naplánují nějakou ,neodkladnou‘ cestu do zahraničí," dodává.

proč vúdú papež nemá švýcarskou gardu

Vstupuji do pološera před chlapíka v bílém hábitu, s kloboukem, jejž nosili filmoví mafiáni z dob prohibice, a slunečními brýlemi. Po vzoru uvaděče padám před jeho milostí na kolena a dotýkám se bradou a čelem země. Bez bot se plazím před papežem.


Nejsem však ve Vatikánu, ale u hlavy náboženství vúdú v beninském městě Ouidahu, který v minulosti sloužil jako expediční přístav pro početné zásilky černošských otroků do nového světa.

"Uznávají mě v Africe, na Haiti, v USA a v Brazílii. Uznává mě i UNESCO," chlubí se pontifik, který tento titul má uveden i na svém e-mailu. Jenže jeho nejvyšší pozice je nejasná. Jeden vúdú papež už se se mnou odmítl bavit o pár dní dříve v Abomey, další je na Haiti.


Daagbo Hounon mi pokyne, ať si sednu do proutěné židle po jeho levici. "Vúdú znamená dobro. Učíme lidi, aby ostatní milovali jako sebe sama. Ve vašem náboženství se to také učí, ale nedodržujete to. My vás tady vítáme jako hosty, a jak se chováte vy k našim bratrům, kteří navštíví Evropu?" vyčítá mi antiimigrační opatření EU.


"A řekněte sám. Přijal by vás váš papež k audienci bez předchozího ohlášení jako já?" ptá se. Aniž by čekal na odpověď, nervózně luskne na jednoho ze služebných, ať pustí větrák. To je jediný luxus jeho paláce. Podlaha je betonová, na bílých stěnách naivisticky zobrazená božstva s nadměrně velkým penisem. Jako v jiných chrámech vúdú.
Venku před palácem je prašný dvorek, ve kterém stojí řada oltářů umazaných od krve zvířecích obětin. Přímo u branky hlídkují papežovi bodyguardi, které využívá místo švýcarské gardy: dva hliněné kužely, z nichž trčí rovněž hliněná mužská přirození.

Vúdú papež Daagbo Hounon si libuje v kloboucích.

Vúdú papež Daagbo Hounon si libuje v kloboucích.


Jsou to fetiše, které by mi zabránily vstoupit, kdybych měl v plánu atentát na nejvyššího. Jeho syn Rodrigue, vypasený týpek v ušmudlaném tričku, mi říká: "Přivolaly by na tebe náhlý průjem nebo bys zkameněl, ale k vraždě by ses nedostal."

Mě dovnitř pustily, článek asi není nic svatokrádežného. Rodriguea jsem den předtím bral jen jako jednoho z mnoha po výdělku toužících pábitelů, když mi nabízel průvodcovské služby s tím, že je princem. Nyní mi na papežském dvoře vysvětluje, že možná po otci nastoupí jako papež. "Vždy musí být z rodiny Hounon. Tři kandidáty vyberou staršinové. A který z nich bude pontifikem, rozhodne orákulum."

Na to bych se rád zeptal i papeže, ale ten nezastavitelně pokračuje v moralizování: "U vás v Evropě nemáte na nic čas. Ani na to, abyste si řekli dobrý den." Nestihnu se nadechnout k otázce a už mě žene ven. Nemá na mě totiž čas.

Autoři:




Nejčtenější

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.