Lze vůbec určit, která herečka v historii byla nejpřitažlivější či nejkrásnější? Asi ne, ale lze alespoň vybrat nejzářivější hvězdy stříbrného plátna. Zde jsou aspoň některé.
MARILYN MONROEOVÁ (rozená Norma Jean Bakerová, 1926 - 1962)
Idol a symbol krásy po desetiletí svého působení, ale i na mnoho dalších let. Hvězda filmů jako Niagara, Muži mají rádi blondýnky, Někdo to rád horké a dalších. Kritička Molly Haskellová říká, že kdyby Marilyn neexistovala, museli bychom ji vymyslet. A dodala, že Monroeová by rozechvívala mužská srdce prý i oblečená v montérkách. Velký Sir Lawrence Olivier ji nazval "profesionální amatérkou". Měla dokonalý smysl pro efekt. Dala třeba odstranit čtvrt palce od podpatků všech svých pravých bot, aby dosáhla vlnité chůze. Na druhé straně, údajně nikdy neporozuměla tomu, jakou vůlastně má nad muži moc. Přes svá krátká a nešťastná manželství (s Arthurem Millerem a Joem DiMaggiem) a nejznámější vztah (s prezidentem Johnem F. Kennedym), stále podněcovala fantazii mužů. Zemřela na požití velkého množství barbiturátů už ve 36 letech.
SOPHIA LORENOVÁ (rozená Sophia Scicolone, narozena 1934)
Narodila se v chudobě jako nemanželské dítě a stala se evropským symbolem přepychu. Vyjádřila svou vášnivou sílu v tuctech nezapomenutelných dílech z padesátých a šedesátých let. I ve filmech Není míru pod olivami, El Cid nebo Černá orchidea. Snad vůbec nejlepší výkon podala ve filmu Dvě ženy v roli zoufalé matky snažící se za války zachránit svou dceru. Muži ji milovali kvůli velmi "nebezpečným" křivkám jejího těla. Praví odborníci ze stejných důvodů také, ale především pro schopnost vyjádřit zlost, smutek nebo radost způsobem, který připomíná řeku té nejtmavší hořkosladké čokolády. A to dokázala jenom málokterá herečka v historii. Snad ani není možné, aby jedna žena uměla tak dokonale vyjádřit obraz toho, co znamená být Italkou. Sophia Lorenová je právě takovou ženou. Stala se dokonalým symbolem Itálie pro celý svět. Podle ní se často tato země dokonce hodnotila, neboť právě ona ve svých postavách dokázala vyjádřit náladu či smysl toho, jak Italové žili a hlavně toho, co prožívali. Stále výrazně působila na diváky svým fantastickým herectvím a dokonce i stárla půvabněji než jiné sexuální filmové symboly vytvořené v minulém století.
Co také řekla: "Ničeho nelituji. Litování dělá vrásky".
BRIGITTE BARDOTOVÁ (rozená Camille Javalová, narozena 1934)
Sexuální symbol k pohledání. Jenom velmi málo žen v historii filmu se dokázalo prosadit tak jednoznačně tímto způsobem. Bardotová byla v tomto směru jasnou královnou. Brigitte Bardotová se zmocnila reflektorů v roce 1957 ve filmu A Bůh stvořil ženu, režírovaném jejím manželem Rogerem Vadimem. Triumf to byl skutečně dokonalý. Film zpečetil její reputaci svůdkyně, která si nemůže pomoci. Stala se tak velikým idolem konce padesátých a šedesátých let. Tak značným, že všechno, od jejího účesu až po halenky pánského košilového střihu a kalhoty s úzkými nohavicemi, bylo neustále imitováno. Mnoho žen chtělo být jako "Bardotka". "Je neodpovědná a nemorální, ale nikoli záměrně krutá", napsal jeden kritik o jejích filmových postavách. Nikdo před ní ani po ní nedokázal spojovat půvab, uličnictví a takřka podvědomou kočičí sexualitu. Pokud jde o fyzickou krásu, odborníci tvrdí, že vynikala jednoznačně nejkrásnějším podpaží. Jasně to dokazují nesčetné záběry, na nichž má paže nad hlavou. Po třech neúspěšných manželstvích a jednom pokusu o sebevraždu žije v relativním ústraní v jižní Francii. Kdysi "koťátko sexu" se dnes věnuje činnosti na ochranu zvířat.
Co také řekla: "Dala jsem svou krásu a své mládí mužům. Teď hodlám dát svou moudrost a zkušenost zvířatům".
JEAN HARLOWOVÁ (rozená Harlean Carpenterová, 1911 - 1937)
Harlowová přes noc pronikla na filmové plátno právě v době, kdy odumíral vzhled žabiček z dvacátých let. Svůdná blondýnka se blýskla v Pekelných andělech, pak se osvědčila jako komediální typ a nakonec se prosadila v klasických dílech jako Veřejný nepřítel a Platinová blondýnka. V Hollywoodu éry deprese se Harlowová stala sexy symbolem. Traduje se o ní, že se zásadně vyhýbala spodnímu prádlu a před určitými scénami si ochlazovala ledem své bradavky. Harlowová se stalaprototypem budoucích sexbomb. Byla tím, o čem často sní Pamela Andersonová. Herečka odepsaná jako "fuchtle" začala natáčet vtipné a okouzlující filmy jeden za druhým. Jedno z jejích krátkých manželství (s Paulem Bernem, který byl údajně homosexuál) skončilo, když se její partner zastřelil. Když přicházela doba filmů Večeře o osmé a Pomluvená žena, zemřela na otravu.
ELIZABETH TAYLOROVÁ (narozená 1932)
Miláček a současně noční můra každého muže - někdy i v jednom filmu. Vášeň spojená s malátností a snad i jistou dávkou leností dává jejím představením mimořádnost (Kdo se bojí Virginie Woolfové, Kočka na rozpálené plechové střeše) a nepostižitelnost. Jako dětská hvězda mohla Taylorová svýma fialovýma očima, bílou pletí a černými vlasy lámat srdce. V dospělosti dojímala duši. Nikdy se nezdálo, že si je jistá tím, jak je vnímána, a nikdy se nezdálo, že na to dbá. Vždy se bála, aby neselhala v dobrém vkusu. Její pití, narkomanství a láska k nesprávným mužům ji jen činila vzácnější obdivujícímu publiku. Ze všech žen tohoto výběru si jako jediná úspěšně uchovala svůj image sexuální bohyně. Prodělala 40 operací a žila se sedmi manžely v osmi manželstvích. Vytvořila Kleopatru - a stále je zde.
Co také řekla: "Co ode mne čekáte - abych spala sama?"
VERONICA LAKEOVÁ (rozená Constance Ockelmanová, 1919 - 1973)
Její styl účesu zakrývající jedno oko se rozšířil po celém světě. Legenda a kariéra se zrodily, když světlounké blond vlasy jí padaly přes obličej v jednom z nejstarších reklamních záběrů. Byla to neobvyklá hvězda, schizofrenický teenager dotlačený do světla ramp od vchodu na jeviště. Klasické filmy ze čtyřicátých let, třeba Skleněný klíč a Modrá jiřina, představují drobounkou Veroniku Lakeovou jako bohyni, ale velmi nepříjemnou. A žila přesně tak, jaká byla v rolích. Její osobní nevrlost ve spojení s krásou vytvářela na plátně sexuální chlad. Neustále se zdálo, že hlavně potřebuje od někoho pořádně setřít - a líbilo by se jí to. Ve čtyřicátých letech byl napodobován její styl účesu. Dokonce to způsobilo mnoho úrazů mezi továrními dělnicemi. Když hollywoodští šéfové změnili její styl, padla překvapivě i její kariéra. Byla to kometa, která se ovšem na nebi nedokázala udržet. Její stále nevypočitatelnější chování vedlo nakonec k rozpadu pěti manželství a přerušení námluv s Howardem Hughesem, ale i s řeckým multimiliardářem Aristotelem Onassisem. Skončila nakonec smutně. Pracovala jako bardáma v jednom manhattanském hotelu. Stala se závislou na alkoholu a potom onemocněla chronickou hepatitidou. Zemřela v roce 1973 skoro opuštěna.
Co také řekla: "Hollywood dává mladé dívce auru giganta, farmu orgií a jejím obyvatelům odhodlanost vlézt do každých kalhot, které mohou najít."
RAQUEL WELCHOVÁ (rozená Jo Raquel Tejadaová, 1940)
Nárok na slávu má jako herečka z jeviště i filmu. V sázkách posedlosti poprsím je Miss Raquel skoro jasnou vítězkou. Její druhý manžel Patrick Curtis úspěšně pracoval na jejím výbušném vzestupu, když ji uvedl do Roustabout Elvise Presleyho. Následovaly filmy Fantastická cesta a Milion let před Kristem. Ovšem jejich skutečné názvy by mohly klidně znít "Oblečte Raquel do bikinek a namočte ji". Byla pro sex tím, čím Monkees pro hudbu - přehnaně naprogramovaný reklamní trik s překvapivou trvanlivostí. George Masters, legenda maskérů Hollywoodu, označil Welchovou jako "silikon nahoru od kolen". Ve filmu Milion let před Kristem pneumatická Raquel dokázala, že v leopardí kůži vypadá líp než skutečný leopard. Jistou dobu byla tak přitažlivá, že někteří režiséři se prostě bez ní ve svých filmech nedokázali obejít. Žila ve třech manželstvích a vždy se rozvedla. Má dvě děti, které po mamince podědily velkou krásu. Dnes už není zdaleka tou hvězdou jako v dobách své největší slávy. Její roli sexbomby dávno přebraly úplně jiné dámy.
Co také řekla: "Máte-li fyzickou přitažlivost, nemusíte jednat."
DOROTHY DANDRIDGEOVÁ (1923-1965)
Na Dandridgeovou se bude provždy vzpomínat pro její ne právě upejpavý požadavek na beznadějně zamilovaného Harryho Belafonta ve filmu Carmen Jones z roku 1954. Když mávala svýma dlouhýma nohama nad Belafontem a žádala, aby jí pomohl usušit lak na prstech u nohou, zpečetila své postavení jako černá Marilyn Monroe. Belafonte ji nazval "správnou osobou na správném místě v nesprávném čase". V době, kdy černošské herečky byly určeny k tomu, aby hrály služky, a když měly štěstí, tak sekretářky, Dandridgeová předváděla to, čím byla. Ženu, která vyzařuje vášeň jen mrknutím víček. Mimořádně elegantní hvězda s překvapivě zemitým smíchem vyvolala ohlas v Porgy and Bess. Po této roli se stala vůbec první černoškou nominovanou na Oscara za nejlepší ženskou roli. Její uchvacující krása a bouřlivý soukromý život (utajovaná aféra s režisérem Ottou Premingeem, dcera s vážným poškozením mozku a manžel, který ji strhl do bankrotu) z ní vytvořil typickou hvězdu Hollywoodu. Díky svým úspěchům a kráse otevřela cestu i pro následující generace barevných hereček, které do té doby nebyly režiséry tolik obsazované. Nakonec postihl Dandridgeovou osud podobný Marilyn Monroe. Zemřela kvůli mimořádně špatným vztahům a přehnanému užívání barbiturátů ve věku pouhých 42 let.
Co také řekla: "Kdybych byla Betty Grable, uchvátila bych svět."
RITA HAYWORTHOVÁ (rozená Margarita Carmen Cansinová, 1918-1987)
Hayworthová nejdřív udělala pár vynikajících filmů, třeba hudební Nikdy nezbohatneš či klasický Gilda. Nikdo však neobjevil schopnosti bezcitné svůdkyně ukryté v uhlazené uličnici tak dobře jako její manžel Orson Wells. Uvedl ji v roce 1948 v Dámě ze Šanghaje, to byl jeden z vrcholů její kariéry. Mohla hrát, tančit, zpívat, ale stačilo klidně jen pohodit živým plamenem vlasů. To působilo až divy. Vidět Hayworthovou, jak předvádí svůj melancholický striptýz v Gildě, který spočíval v tom, že sundala pouhou jednu rukavici, setrvává trvale v paměti mnoha mužů dodnes. Stala se symbolem sexu v nejvlastnějším jeho smyslu a zdálo se, že se směje nad svým démonickým vampovstvím. I když se snažila udělat čáru mezi svým publikem a soukromými přihrádkami, lidé v jejím životě to dělat nechtěli. "Každý muž, kterého jsem potkala, se zamiloval do Gildy," řekla jednou. "A pak se probudil se mnou v posteli." Je ovšem pravda, že Hayworthová tomu sama velmi a ráda pomáhala. Národ z ní udělal svou první bohyni lásky v roce 1947, ale byla jen skleníkovou květinkou s krátkou dobou květu. Když jí bylo 39 let, přestali jí filmaři z Hollywoodu volat. Najednou o ní přestal být zájem. Postihl ji možná až typický osud mnoha známých sexuálních filmových symbolů. Pět manželů včetně superplayboye prince Ali Khana si vybralo své a pak jí většinou opustili. V roce 1982 u ní lékaři zjistili nevyléčitelnou Alzheimerovu chorobu a o pět let později, těžce nemocná, zemřela.
Co také řekla: "Neměla jsem od života všechno. Měla jsem příliš mnoho."
A kdo další a kdo dnes?
Samozřejmě, že ve světě existovalo, existuje a bude existovat ještě mnoho dalších filmových krásek. Určit zcela jednoznačně tu nejkrásnější je velmi složité. Stále víc jsou při hledání krásy oceňovány nejen fyzické předpoklady, ale i vysoká úroveň herectví. Jenom velmi krásná žena, která nemá talent a nedokáže se prosadit, je jako sexuální symbol "nepoužitelná". Kdyby někdo hledal dál, tak samozřejmě přijde se jmény Greta Garbo, či Claudia Cardinálová. Někomu se může třeba líbit Ornella Muttiová. Z hereček současných, které jsou právě na vrcholu, se často hovoří o Sharon Stoneové, Julii Robertsové, Pamele Andersonové či Michaelle Pfeifferové. Do světa filmu však stále častěji pronikají i nejrůznější modelky a v poslední době také zpěvačky. Proto se nabízí otázka, zda za nějakou dobu bude skutečně ještě spojována ženská krása a výjimečný umělecký talent. Zda nakonec jenom nepřeváží pouhé symboly krásy, které ovšem, v zjednodušeném světě, divákům nebudou příliš vadit.
MARILYN MONROEOVÁ (rozená Norma Jean Bakerová, 1926 - 1962)
Idol a symbol krásy po desetiletí svého působení, ale i na mnoho dalších let. Hvězda filmů jako Niagara, Muži mají rádi blondýnky, Někdo to rád horké a dalších. Kritička Molly Haskellová říká, že kdyby Marilyn neexistovala, museli bychom ji vymyslet. A dodala, že Monroeová by rozechvívala mužská srdce prý i oblečená v montérkách. Velký Sir Lawrence Olivier ji nazval "profesionální amatérkou". Měla dokonalý smysl pro efekt. Dala třeba odstranit čtvrt palce od podpatků všech svých pravých bot, aby dosáhla vlnité chůze. Na druhé straně, údajně nikdy neporozuměla tomu, jakou vůlastně má nad muži moc. Přes svá krátká a nešťastná manželství (s Arthurem Millerem a Joem DiMaggiem) a nejznámější vztah (s prezidentem Johnem F. Kennedym), stále podněcovala fantazii mužů. Zemřela na požití velkého množství barbiturátů už ve 36 letech.
SOPHIA LORENOVÁ (rozená Sophia Scicolone, narozena 1934)
Narodila se v chudobě jako nemanželské dítě a stala se evropským symbolem přepychu. Vyjádřila svou vášnivou sílu v tuctech nezapomenutelných dílech z padesátých a šedesátých let. I ve filmech Není míru pod olivami, El Cid nebo Černá orchidea. Snad vůbec nejlepší výkon podala ve filmu Dvě ženy v roli zoufalé matky snažící se za války zachránit svou dceru. Muži ji milovali kvůli velmi "nebezpečným" křivkám jejího těla. Praví odborníci ze stejných důvodů také, ale především pro schopnost vyjádřit zlost, smutek nebo radost způsobem, který připomíná řeku té nejtmavší hořkosladké čokolády. A to dokázala jenom málokterá herečka v historii. Snad ani není možné, aby jedna žena uměla tak dokonale vyjádřit obraz toho, co znamená být Italkou. Sophia Lorenová je právě takovou ženou. Stala se dokonalým symbolem Itálie pro celý svět. Podle ní se často tato země dokonce hodnotila, neboť právě ona ve svých postavách dokázala vyjádřit náladu či smysl toho, jak Italové žili a hlavně toho, co prožívali. Stále výrazně působila na diváky svým fantastickým herectvím a dokonce i stárla půvabněji než jiné sexuální filmové symboly vytvořené v minulém století.
Co také řekla: "Ničeho nelituji. Litování dělá vrásky".
BRIGITTE BARDOTOVÁ (rozená Camille Javalová, narozena 1934)
Sexuální symbol k pohledání. Jenom velmi málo žen v historii filmu se dokázalo prosadit tak jednoznačně tímto způsobem. Bardotová byla v tomto směru jasnou královnou. Brigitte Bardotová se zmocnila reflektorů v roce 1957 ve filmu A Bůh stvořil ženu, režírovaném jejím manželem Rogerem Vadimem. Triumf to byl skutečně dokonalý. Film zpečetil její reputaci svůdkyně, která si nemůže pomoci. Stala se tak velikým idolem konce padesátých a šedesátých let. Tak značným, že všechno, od jejího účesu až po halenky pánského košilového střihu a kalhoty s úzkými nohavicemi, bylo neustále imitováno. Mnoho žen chtělo být jako "Bardotka". "Je neodpovědná a nemorální, ale nikoli záměrně krutá", napsal jeden kritik o jejích filmových postavách. Nikdo před ní ani po ní nedokázal spojovat půvab, uličnictví a takřka podvědomou kočičí sexualitu. Pokud jde o fyzickou krásu, odborníci tvrdí, že vynikala jednoznačně nejkrásnějším podpaží. Jasně to dokazují nesčetné záběry, na nichž má paže nad hlavou. Po třech neúspěšných manželstvích a jednom pokusu o sebevraždu žije v relativním ústraní v jižní Francii. Kdysi "koťátko sexu" se dnes věnuje činnosti na ochranu zvířat.
Co také řekla: "Dala jsem svou krásu a své mládí mužům. Teď hodlám dát svou moudrost a zkušenost zvířatům".
JEAN HARLOWOVÁ (rozená Harlean Carpenterová, 1911 - 1937)
Harlowová přes noc pronikla na filmové plátno právě v době, kdy odumíral vzhled žabiček z dvacátých let. Svůdná blondýnka se blýskla v Pekelných andělech, pak se osvědčila jako komediální typ a nakonec se prosadila v klasických dílech jako Veřejný nepřítel a Platinová blondýnka. V Hollywoodu éry deprese se Harlowová stala sexy symbolem. Traduje se o ní, že se zásadně vyhýbala spodnímu prádlu a před určitými scénami si ochlazovala ledem své bradavky. Harlowová se stalaprototypem budoucích sexbomb. Byla tím, o čem často sní Pamela Andersonová. Herečka odepsaná jako "fuchtle" začala natáčet vtipné a okouzlující filmy jeden za druhým. Jedno z jejích krátkých manželství (s Paulem Bernem, který byl údajně homosexuál) skončilo, když se její partner zastřelil. Když přicházela doba filmů Večeře o osmé a Pomluvená žena, zemřela na otravu.
ELIZABETH TAYLOROVÁ (narozená 1932)
Miláček a současně noční můra každého muže - někdy i v jednom filmu. Vášeň spojená s malátností a snad i jistou dávkou leností dává jejím představením mimořádnost (Kdo se bojí Virginie Woolfové, Kočka na rozpálené plechové střeše) a nepostižitelnost. Jako dětská hvězda mohla Taylorová svýma fialovýma očima, bílou pletí a černými vlasy lámat srdce. V dospělosti dojímala duši. Nikdy se nezdálo, že si je jistá tím, jak je vnímána, a nikdy se nezdálo, že na to dbá. Vždy se bála, aby neselhala v dobrém vkusu. Její pití, narkomanství a láska k nesprávným mužům ji jen činila vzácnější obdivujícímu publiku. Ze všech žen tohoto výběru si jako jediná úspěšně uchovala svůj image sexuální bohyně. Prodělala 40 operací a žila se sedmi manžely v osmi manželstvích. Vytvořila Kleopatru - a stále je zde.
Co také řekla: "Co ode mne čekáte - abych spala sama?"
VERONICA LAKEOVÁ (rozená Constance Ockelmanová, 1919 - 1973)
Její styl účesu zakrývající jedno oko se rozšířil po celém světě. Legenda a kariéra se zrodily, když světlounké blond vlasy jí padaly přes obličej v jednom z nejstarších reklamních záběrů. Byla to neobvyklá hvězda, schizofrenický teenager dotlačený do světla ramp od vchodu na jeviště. Klasické filmy ze čtyřicátých let, třeba Skleněný klíč a Modrá jiřina, představují drobounkou Veroniku Lakeovou jako bohyni, ale velmi nepříjemnou. A žila přesně tak, jaká byla v rolích. Její osobní nevrlost ve spojení s krásou vytvářela na plátně sexuální chlad. Neustále se zdálo, že hlavně potřebuje od někoho pořádně setřít - a líbilo by se jí to. Ve čtyřicátých letech byl napodobován její styl účesu. Dokonce to způsobilo mnoho úrazů mezi továrními dělnicemi. Když hollywoodští šéfové změnili její styl, padla překvapivě i její kariéra. Byla to kometa, která se ovšem na nebi nedokázala udržet. Její stále nevypočitatelnější chování vedlo nakonec k rozpadu pěti manželství a přerušení námluv s Howardem Hughesem, ale i s řeckým multimiliardářem Aristotelem Onassisem. Skončila nakonec smutně. Pracovala jako bardáma v jednom manhattanském hotelu. Stala se závislou na alkoholu a potom onemocněla chronickou hepatitidou. Zemřela v roce 1973 skoro opuštěna.
Co také řekla: "Hollywood dává mladé dívce auru giganta, farmu orgií a jejím obyvatelům odhodlanost vlézt do každých kalhot, které mohou najít."
RAQUEL WELCHOVÁ (rozená Jo Raquel Tejadaová, 1940)
Nárok na slávu má jako herečka z jeviště i filmu. V sázkách posedlosti poprsím je Miss Raquel skoro jasnou vítězkou. Její druhý manžel Patrick Curtis úspěšně pracoval na jejím výbušném vzestupu, když ji uvedl do Roustabout Elvise Presleyho. Následovaly filmy Fantastická cesta a Milion let před Kristem. Ovšem jejich skutečné názvy by mohly klidně znít "Oblečte Raquel do bikinek a namočte ji". Byla pro sex tím, čím Monkees pro hudbu - přehnaně naprogramovaný reklamní trik s překvapivou trvanlivostí. George Masters, legenda maskérů Hollywoodu, označil Welchovou jako "silikon nahoru od kolen". Ve filmu Milion let před Kristem pneumatická Raquel dokázala, že v leopardí kůži vypadá líp než skutečný leopard. Jistou dobu byla tak přitažlivá, že někteří režiséři se prostě bez ní ve svých filmech nedokázali obejít. Žila ve třech manželstvích a vždy se rozvedla. Má dvě děti, které po mamince podědily velkou krásu. Dnes už není zdaleka tou hvězdou jako v dobách své největší slávy. Její roli sexbomby dávno přebraly úplně jiné dámy.
Co také řekla: "Máte-li fyzickou přitažlivost, nemusíte jednat."
DOROTHY DANDRIDGEOVÁ (1923-1965)
Na Dandridgeovou se bude provždy vzpomínat pro její ne právě upejpavý požadavek na beznadějně zamilovaného Harryho Belafonta ve filmu Carmen Jones z roku 1954. Když mávala svýma dlouhýma nohama nad Belafontem a žádala, aby jí pomohl usušit lak na prstech u nohou, zpečetila své postavení jako černá Marilyn Monroe. Belafonte ji nazval "správnou osobou na správném místě v nesprávném čase". V době, kdy černošské herečky byly určeny k tomu, aby hrály služky, a když měly štěstí, tak sekretářky, Dandridgeová předváděla to, čím byla. Ženu, která vyzařuje vášeň jen mrknutím víček. Mimořádně elegantní hvězda s překvapivě zemitým smíchem vyvolala ohlas v Porgy and Bess. Po této roli se stala vůbec první černoškou nominovanou na Oscara za nejlepší ženskou roli. Její uchvacující krása a bouřlivý soukromý život (utajovaná aféra s režisérem Ottou Premingeem, dcera s vážným poškozením mozku a manžel, který ji strhl do bankrotu) z ní vytvořil typickou hvězdu Hollywoodu. Díky svým úspěchům a kráse otevřela cestu i pro následující generace barevných hereček, které do té doby nebyly režiséry tolik obsazované. Nakonec postihl Dandridgeovou osud podobný Marilyn Monroe. Zemřela kvůli mimořádně špatným vztahům a přehnanému užívání barbiturátů ve věku pouhých 42 let.
Co také řekla: "Kdybych byla Betty Grable, uchvátila bych svět."
RITA HAYWORTHOVÁ (rozená Margarita Carmen Cansinová, 1918-1987)
Hayworthová nejdřív udělala pár vynikajících filmů, třeba hudební Nikdy nezbohatneš či klasický Gilda. Nikdo však neobjevil schopnosti bezcitné svůdkyně ukryté v uhlazené uličnici tak dobře jako její manžel Orson Wells. Uvedl ji v roce 1948 v Dámě ze Šanghaje, to byl jeden z vrcholů její kariéry. Mohla hrát, tančit, zpívat, ale stačilo klidně jen pohodit živým plamenem vlasů. To působilo až divy. Vidět Hayworthovou, jak předvádí svůj melancholický striptýz v Gildě, který spočíval v tom, že sundala pouhou jednu rukavici, setrvává trvale v paměti mnoha mužů dodnes. Stala se symbolem sexu v nejvlastnějším jeho smyslu a zdálo se, že se směje nad svým démonickým vampovstvím. I když se snažila udělat čáru mezi svým publikem a soukromými přihrádkami, lidé v jejím životě to dělat nechtěli. "Každý muž, kterého jsem potkala, se zamiloval do Gildy," řekla jednou. "A pak se probudil se mnou v posteli." Je ovšem pravda, že Hayworthová tomu sama velmi a ráda pomáhala. Národ z ní udělal svou první bohyni lásky v roce 1947, ale byla jen skleníkovou květinkou s krátkou dobou květu. Když jí bylo 39 let, přestali jí filmaři z Hollywoodu volat. Najednou o ní přestal být zájem. Postihl ji možná až typický osud mnoha známých sexuálních filmových symbolů. Pět manželů včetně superplayboye prince Ali Khana si vybralo své a pak jí většinou opustili. V roce 1982 u ní lékaři zjistili nevyléčitelnou Alzheimerovu chorobu a o pět let později, těžce nemocná, zemřela.
Co také řekla: "Neměla jsem od života všechno. Měla jsem příliš mnoho."
A kdo další a kdo dnes?
Samozřejmě, že ve světě existovalo, existuje a bude existovat ještě mnoho dalších filmových krásek. Určit zcela jednoznačně tu nejkrásnější je velmi složité. Stále víc jsou při hledání krásy oceňovány nejen fyzické předpoklady, ale i vysoká úroveň herectví. Jenom velmi krásná žena, která nemá talent a nedokáže se prosadit, je jako sexuální symbol "nepoužitelná". Kdyby někdo hledal dál, tak samozřejmě přijde se jmény Greta Garbo, či Claudia Cardinálová. Někomu se může třeba líbit Ornella Muttiová. Z hereček současných, které jsou právě na vrcholu, se často hovoří o Sharon Stoneové, Julii Robertsové, Pamele Andersonové či Michaelle Pfeifferové. Do světa filmu však stále častěji pronikají i nejrůznější modelky a v poslední době také zpěvačky. Proto se nabízí otázka, zda za nějakou dobu bude skutečně ještě spojována ženská krása a výjimečný umělecký talent. Zda nakonec jenom nepřeváží pouhé symboly krásy, které ovšem, v zjednodušeném světě, divákům nebudou příliš vadit.
