Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jaká je pravda o Británii?

  17:29aktualizováno  17:29
Možná jste v Británii nikdy nebyli, ale jistě víte, jak si ji představit. Tedy především tam jsou zelené trávníky, nad nimiž se vinou živé ploty a záhony květin, jež obhospodařují bodré, elegantní ženy, které občas ve volném čase vyšetří nějakou vraždu. Ulicemi vesnic a městeček rázně kráčejí vysocí, kostnatí a vesměs bohatí gentlemani v padnoucích vlněných oblecích, kteří hrdinně čelí přívalům věčných dešťů pomocí velkých černých deštníků a v očích jim vždy hraje šibalský úsměv. Podél cválají pobledlé, uměřené dívky na koních a nad hlavami jim sviští kriketové míčky. Kolem se občas prosmýkne doubledecker, autobus, který zejména jezdí v oblasti Big Benu.

Je to vskutku milá představa, není-liž pravda? Jenže ve skutečnosti je to vše trochu jinak. Žádná země není opředena tolika mýty, takže často není snadné se dopátrat, kde vlastně začíná ta opravdová Británie. Cizince navíc mnohem více baví ta Británie z knížek. "Tradiční pohled na Británii - tedy monarchie, kriket, čaj a podobně - stále více přestává platit. Problém je, že lidé v cizině mají rádi ten starý image Británie a chtějí tyto mýty udržet při životě," říká britský diplomat působící v Praze Giles Portman. V následujícím textu podrobujeme zkoumání - pravda, poněkud nevědeckému - některá základní "fakta" o životě na ostrovech.

Britové jsou gentlemani

Typický britský gentleman vypadá v představách cizinců většinou jako vysoký kostnatý muž á la princ Charles, který nosí buď nenápadné, dobře střižené a nechutně drahé sako, nebo legrační úbor hráče rugby, kriketu či póla. Jenže těch už mnoho nepotkáte. Typický Brit je nyní spíše muž pijící pivo a sledující fotbal než fanoušek kriketu cucající čaj. Británie je také velmi etnicky různorodá - menšiny představují významnou část obyvatel, téměř sedm procent (je jich tedy ke čtyřem milionům). Také návštěva fotbalového matche milovníka Agathy Christie uvede do reality poněkud jiné Británie, neboť fanoušci jsou vskutku dosti svébytní. Navíc: co se ošacení týče, i osoba neznalá světových trendů v odívání může na ostrovech upadnout do rozpaků a úvah typu: proč si všechny ty dívky myslí, že světle zelené tričko je ideální v kombinaci s růžovou sukní?

Britové jsou suchaři

Nejsou. Je nesporné, že pojem suchý britský humor není pojmem prázdným. Jsou však dosti uzavření a z principu se domnívají, že všechno britské je nejlepší na světě. Tento neochvějný názor se však naučili nedávat příliš najevo a v tomto smyslu jsou tedy poměrně snesitelní. Pokud se jim nějak nezdáte (a Britům se nezdá nikdy nikdo), nebudou se s vámi bavit. Když je však náhodou dokážete přesvědčit, že nejste hňup, vezmou vás za své.

Británie je země romantických vesnic

Už ne tolik. Británie je dnes především zemí měst a průmyslových aglomerací, v nichž má život hodně daleko k idyle procházek mezi živými ploty, dostihovými závodišti a sídly nafoukaných šlechticů. Někdy to vypadá, že Británie je nyní tvořena dvěma rozdílnými světy: venkovem trávníků, zahrad a koní (a také většinou příznivců konzervativců) a na druhé straně světem velkých městských aglomerací, rušných, přecpaných, drsných (a většinou labouristických). A tento svět měst začíná převažovat.

Británie je konzervativní

Ano i ne. Na jednu stranu mají Britové v krvi klíčovou poučku, že pokud něco funguje, je lepší to neměnit. A také úcta k tradicím tvoří jeden z pilířů společnosti. Konzervativní tedy jsou. Jindy však v ledasčem projevují značnou ochotu ke změně - premiér Tony Blair třeba po svém zvolení v roce 1997 prohlásil, že je třeba Británii modernizovat a zahájil opravdu dalekosáhlé změny. Ze Sněmovny lordů například vyhnal peery, tedy šlechtice, kteří své právo zasedat v parlamentu dědili z generace na generaci. V bídném stavu zůstává i britská Konzervativní strana, která utrpěla v posledních volbách již druhou potupnou porážku a není schopna najít svou novou identitu. Éra Winstona Churchilla a Margaret Thatcherové je v nenávratnu.

Angličané neustále pijí čaj

Pijí, ale méně, než by čekali příznivci příběhů komorníka Jeevese. Když už ho pijí, většinou ho louží ze sáčků a někteří experti neváhají tvrdit, že čajová kultura je na vyšší úrovni v České republice než na ostrovech. Britové jsou též zarytí v tom, že do čaje lijí mléko. Cizinci se jim občas pokoušejí vysvětlit, že se tím przní chuť čaje, ale je to zbytečné, mléko lijí dále.

Britové rádi honí lišky

Jedna z nejvášnivějších diskusí uplynulých dvou let se v zemi týká prastaré kratochvíle aristokracie, honu na lišku. Skupiny jezdců při něm ženou speciálně vycvičenou smečkou lišku, která je poté rozsápána psy. Vláda Tonyho Blaira opakuje, že tento sport je krutý, a směřuje k jeho zákazu. Ač lišku honí na koních opravdu jen malá skupina lidí, diskuse byla vášnivá. Umírnění odpůrci zákazu tvrdí, že vláda neví nic o tradičním životě na vesnici, a varují, že bez honění lišek hrozí britským tradicím smrt. Radikální odpůrci zákazu tvrdí, že není vyššího a slavnějšího naplnění liščího života než být v mžiku rozsápán loveckými psy.

Angličané jsou posedlí kriketem

To je naprostá pravda. Kriket je sice hra tajuplná a její pravidla jsou zcela nepochopitelná, Angličané je však mají v krvi, a kde je plácek zeleně, tam létá kriketový míček. Doložit kriketový fanatismus je možné i na seriózních informačních institucích. Na populárních internetových stránkách BBC (news.bbc.co.uk) často jako tři hlavní zprávy z celého světa stojí něco jako: 1. Uragán zničil Washington, 2. Potopil se Titanik 3. Kapitán pákistánského kriketového celku dostal rýmu. Skoty kriket příliš nezajímá. Hrají fotbal, případně golf.

Britové mají rádi královskou rodinu

To je vcelku pravda. Většina Britů si stále myslí, že když už se jejich země jmenuje Spojené království Velké Británie a Severního Irska, není špatné mít monarchii. Republikánů nicméně přibývá. Problém navíc je, že královská rodina již není, co bývala. Královna Alžběta II. a královna-matka se těší značné úctě, jejich četné nezbedné potomstvo již méně. Provádějí totiž často kousky, které jsou moc i na jinak značně tolerantní Brity. Skotové, jak bychom ostatně čekali, se monarchům spíše posmívají, vcelku pragmaticky ovšem říkají, že pro turistický ruch jsou dosti užiteční.

Britská kuchyně není příliš originální

Je tomu tak, řečeno mírně. Tradičními lahůdkami opravdu jsou - tak jak uvádějí gymnaziální učebnice - fish and chips ( smažená obalená ryba a hranolky, obé vesměs nevalné chuti) a jacked potato (pečená brambora - když se přelije nějakou rozumnou omáčkou, je možné ji sníst). I při zachování pravidel slušnosti a žurnalistické objektivity lze konstatovat, že v žádné jiné zemi v Evropě se není možné setkat s tak podivným jídelníčkem. Při nákupu bramborových hranolků se připravte na nejhorší, neboť vám je polijou notnou dávkou octa. Ano, není to dobré, ale je to tradiční.

Britské ženy nejsou příliš pohledné

K tomuto častému, leč velmi citlivému tvrzení je pro seriózní list velmi nesnadné zaujmout objektivní stanovisko a hodnocení tedy ponecháváme na čtenářích.

Britská angličtina je čistá jako studánka

Spisovná anglická angličtina vskutku lahodí uchu, a kdo podlehne jejímu kouzlu, navždy mu budou ostatní verze tohoto jazyka znít barbarsky. Problém je, že angličtinu, kterou slýcháte z BBC, projevů královny či z filmů zachycujících život mladých šlechtičen, při potulce Británií téměř nepotkáte. Ba dokonce brzy s hrůzou seznáte, že rozumět hovorové mluvě v Británii je obtížné a v některých částech země zhola nemožné. Neporozumíte-li ničemu, jste nesporně ve skotském Glasgow, místě patrně nejdivočejšího anglického přízvuku na světě, se kterým si často nevědí rady ani Angličané.

Britové v Severním Irsku se hádají kvůli náboženství

Není to pravda. Je to spíše spor dvou kultur, dvou národů, dvou vizí světa. Náboženství je podružné, a to přesto, že dva znesvářené tábory jsou nazývány katolíky a protestanty. O co vlastně jde? Velmi zjednodušeně řečeno: na jedné straně jsou unionisté, tedy ti, kteří si přejí setrvání Severního Irska ve svazku s Británií. Jsou to vesměs potomci anglických a skotských osadníků, kteří na sever Irska začali přicházet před staletími. Říká se jim též loajalisté (neboť jsou loajální královně) a protestanti (neboť jsou protestanti). Menšinou v Severním Irsku jsou Irové, tedy původní obyvatelé, kteří si většinou - ne však nutně - přejí sblížení či sjednocení s Irskou republikou. Taktéž se jim říká nacionalisté, republikáni či katolíci (protože jsou katolíci).

Skotové jsou šetrní

Šetrnost je nepochybně věc relativní a těžko měřitelná. Experti na Skotsko se ovšem většinou shodují, že šetrnost není Skotům vlastní. Tento mýtus patrně vychází z dřívějších dob, kdy bylo Skotsko chudou a zapomenutou výspou země. Chudí již nejsou, a šetrní tudíž také ne.

Skotové nosí sukně

Někdy ano. Není to však sukně, nýbrž suknice, která se jmenuje kilt. Chcete-li nosit kilt podle pravidel, noste jej bez spodního prádla. V ulicích skotských měst je možné okiltované muže zahlédnout. Většinou to budou zbohatlíci mířící na veledůležitou party či teenageři, kteří se těší, jak se na fotbale poperou s Angličany.

Skotové nemají rádi Angličany

Opravdu nemají. Je součástí skotské nátury považovat Angličany za arogantní a namyšlené hlupáky, kteří Skotsko po staletí vysávají. Tyto pocity mají kořeny v historii a v minulých letech dost vzrostl skotský separatismus. Stále se nedá zcela vyloučit, že se Skotsko odtrhne od Británie. Je doporučeníhodné vystříhat se ve Skotsku jakýchkoli pochval na politiky oblíbené v Čechách, zejména Margaret Thatcherovou. Skotové ji považují za čarodějnici a je zbytečné se o tom s nimi přít. Naopak potěšíte znalostí hollywoodského trháku Statečné srdce (v originále Braveheart), ve kterém Australan Mel Gibson jako středověký hrdinný skotský rek dává dost za uši lstivým Angličanům. Film před pěti lety výrazně podpořil separatistické nálady v zemi. Dlužno podotknout, že ani Angličané nevynechají možnost poznamenat o Skotech něco lehce sarkastického.

Skotové stále pijí whisky

Méně, než by se čekalo. Whisky je - paradoxně - ve Skotsku velmi drahá vinou vysokých daní. A tak při pohledu na ceny v Praze srdce Skotovo naplní mírná závist a jen s velkými obtížemi se ovládá. Ve Skotsku pijí Skotové především pivo, a to ve značném množství.

Skotové věří v existenci lochnesky

Nevěří. Budou vám však o ní dlouze vyprávět, neboť se domnívají, že hloupí turisté velmi prospívají turistickému ruchu.

V Británii pořád prší

Je tomu tak, prší, i když to není tak zlé, jak se říká. Například ve skotském Glasgow se proudy vody začnou z nebes valit koncem října a slunce vyjde až někdy koncem března. Deštníky nepomáhají, stejně se namočíte. Dá se však na to zvyknout.

V Británii se jezdí nalevo

Ano, v Británii se vskutku jezdí nalevo, tato skutečnosti je nenapadnutelná, nezpochybnitelná a nesporně pravdivá. Auta kopírují pohyb koní ještě z dávných dob rytířských turnajů. Jezdci nosili zbraně v pravé ruce, a tak museli proti sobě jezdit nalevo. Ale možná se to jen tak říká, možná to je zase jen nějaký britský mýtus.

Skotský dudák v čele pochodujícího NEILSON AND DISTRICT PIPE BAND

Autor:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.