Různé vzorky plášťů na MTB od výrobce Schwalbe. Zleva hrubší do těžšího terénu,...

Různé vzorky plášťů na MTB od výrobce Schwalbe. Zleva hrubší do těžšího terénu, uprostřed univerzální a vpravo rychlý plášť na tvrdé povrchy | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Správně vybrat pláště na horské kolo může být věda

  • 80
Pláště jsou důležitou částí každého horského kola. Podstatně ovlivňují jízdní vlastnosti, ale nezřídka i obsah peněženky. Věděli jste například, že čím dražší plášť, tím méně kilometrů se na něm dá ujet? Nebo že opravdu dobrá univerzální „guma“ na všechny podmínky vlastně neexistuje?

Důležitá je hmotnost. Čím lehčí pláště jsou, tím snazší je jízda i akcelerace. Ovlivňují i pohodlí jezdce a také přilnavost k terénu. Jak svým vzorkem, tak složením směsi a celkovou konstrukcí. Pokud na kole jezdíte jednou za měsíc, nemá moc smysl pláště řešit. Ale čím více toho najezdíte, tím důležitější kvalita plášťů bude, a to hlavně s rostoucí náročností terénu. Budete chtít, aby měly co nejlepší jízdní vlastnosti, přilnavost i výdrž.

Peníze tu hrají dost velkou roli. Na obyčejné cyklostezky stačí plášť za 300 - 400 korun (levně obout kolo tedy stojí 600 až 800 kč), pokud nebudete jezdit do terénu a celkově bude vaše jízda „klidná”. Přilnavost plášťů nebude tolik důležitá. Plášť za 300 korun má drátový bok, je poměrně těžký a bez příměsi siliky. Ačkoli je levný, dlouho vydrží a najedete na něm hodně kilometrů. Tady totiž neplatí přímá úměra, že čím dražší, tím více vydrží. Je to přesně naopak.

Kvalitní plášť za málo peněz je protimluv

Většina zákazníků chce samozřejmě kvalitní plášť za co nejméně peněz. Ale to je nesplnitelný požadavek. Pokud na kole opravdu jezdíte dost a vyhledáváte náročnější terény, tak se investice do kvalitního pláště bude pohybovat někde okolo 800 - 1000 korun za kus. Takové pláště jsou již s kevlarovými patkami (tzv. skládací pláště), jsou výrazně lehčí, poddajnější v terénu, nabízejí větší pohodlí pro jezdce a lépe kopírují terén. Mají měkčí směs gumy s obsahem siliky.

Většině uživatelů bude vyhovovat univerzální, spíše „rychlejší“ vzorek. Jde o dezén nižšího typu s poměrně hustě rozmístěnými špunty vzorku. Plášť má tzv. kruhový průřez, takže v nafouknutém stavu je kulatý, nevytváří plochu. Hodí se na tvrdé povrchy: asfalt, šotolinu a tvrdší lesní cesty, kde ani při naklonění nemá tendenci se „žvýkat”. Kolo můžete bez obav naklonit v zatáčce a díky hustému rozložení se i dobře odvaluje. V lehčím terénu se dobře chová, husté rozmístění vzorku dělá větší plochu pro záběr. Celkem drží i na menších mokrých kořenech a kamenech. Ale pozor, s rostoucí obtížností terénu se jeho vlastnosti prudce zhoršují. Nedá se použít do blátivého terénu a na písčité podklady.

Na takový typ terénu je nutné volit plášť s výrazně většími špunty (hrubším, silnějším vzorkem) posazenými dále od sebe. Tam bude perfektně držet, stejně jako na rozbitých lesních cestách či na singltrecích. Na asfaltu to ovšem bude utrpení. Z toho plyne, že superkvalitní univerzální plášť pro všechny druhy terénu neexistuje.

Šířka plášťů se odvíjí od typu terénu, jezdce i kola. Pro běžné ježdění na biku, závody pro hobíky, maratony, dlouhé vyjížďky je ideální volit rozměr 1,9 – 2,1 palce. Plášť má dobrou hmotnost a pro dané použití je dostačující. Pokud jste však vyznavači tvrdšího terénu, sjezdů, budete volit mezi rozměry 2,1 – 2,3 palce. A také vyberete výrazně hrubší vzorek, který podrží i při agresivní jízdě.

Jiný plášť na předek, jiný na zadek

Legendární belgické gumy Dugast

Belgická „garážová“ firmička vyrábí už dlouhé roky ty nejlepší pláště na světě. Jsou to experti na míchání směsí a na superkvalitní vzorky. Belgická cyklokrosová reprezentace by mohla vyprávět. Mnoho světových MTB jezdců si k nim posílá pláště osvědčených značek, které oni zbrousí a pak na ně nalepí vzorek na míru.

Nejčastěji se volí stejný typ vzorku na obě kola. Čím těžší terén, tím více však budete řešit, zda nezvolit jiný plášť na přední a jiný na zadní kolo. Na předek se potom vyplatí vybrat plášť s lepším vedením, hrubším vzorkem a měkčí směsí, široký 2,3 palce. Na zadek pak užší plášť 2,1 palce s jemnějším vzorkem, který je zároveň odolnější proti defektu.

Čím lehčí a lépe držící plášť z měkčí směsi, tím však méně vydrží. Rozdíl je opravdu obrovský. Top pláště v ceně kolem 1 500 korun vydrží stovky kilometrů, pláště za 500 korun najedou tisíce. Stejně velký je rozdíl v přilnavosti. Přilnavost takových plášťů, a tím i jízdní komfort, se nedají vůbec srovnávat.

Pláště se dělají ve velkém množství úprav, jedna z nich může být ochrana proti defektu. Takový plášť má vyztužený bok, a to buď zesílením, nebo úpravou pletení tkaniny či přidáním speciální vrstvy. Plášť pak může být extrémně odolný proti defektu, ale vzroste hmotnost, takže taková ochrana není pro každého. Pro rekreační jezdce a dlouhé cestování je to docela dobrá věc, protože minimalizuje defekty a tím starosti s opravou. Ale závodník a velmi sportovní jezdec takové úpravy chtít nebude, protože řeší každý gram.

Dražší pláště od hranice kolem 600 korun mívají už zmíněnou kevlarovou patku. Jsou výrazně lehčí, lépe tlumí a v neposlední řadě se mnohem lépe nasazují, což biker ocení i v případě defektu. Dají se totiž sundat rukou bez použití „montpák“.

Výrobců plášťů je veliké množství. Pokud chcete srovnávat, je potřeba dát dohromady vice parametrů. Porovnávat typ vzorku, šíři, hodnoty TPI, tvrdost směsi. To vše je na pláštích rozdílné a má velký vliv na to, jak se budou chovat při jízdě.

U každého výrobce najdete jak obyčejné pláště, tak i top výrobky. Zavedené značky jako Michelin, Continental, Vredestein, Specialized, Schwalbe či Kenda jsou bez debat dobré. Lidé však trochu pozapomněli na tuzemského výrobce Rubenu. Je u nás pořád vedena jako značka, která dělá gumy za 300 korun, přitom jejich závodní pláště jsou absolutní světovou špičkou.

Bezdušové pláště

Silniční pláště

Pláště na silniční kola jsou v drtivé většině hladké úplně, nebo mají po stranách jemnou krupičku či malé zářezy. Ale hlavně jde o použitou směs. Tréninkový plášť za cca 600 korun už má kevlarovou patku a směs ideální k polykání kilometrů. Najede kolem pěti tisíc kilometrů, což je hodně. Pro tréninkové použití se doporučuje jednoznačně větší šířka 25 - 27mm. Je to pohodlnější a také minimalizujete defekty.

Pro normálního uživatele i sportovního hobíka nejsou bezdušové pláště velkým přínosem. Jednak musí volit pláště, které jsou označeny jako tubeles ready, čímž se rázem posouvá s cenou nad 900 korun. A problém je i oprava v případě defektu. Od lepicího mléka bývá biker dost zamazaný a oprava pak zabere mnohonásobně více času. Běžnému, byť náročnému sportovnímu uživateli se prostě vyplatí stará dobrá duše.

Bikeři často řeší i točení plášťů, přední za zadní a naopak. Nedoporučujeme to ani v tom případě, že jsou oba pláště úplně stejné. Už jen fakt, že si dá jezdec na přední kolo, kde potřebuje mnohem lepší vedení, ojetý plášť, je nesmysl.

A jak si při jízdě počínat, aby plášť co nejdéle vydržel ? Na co dávat pozor, abychom ho neprorazili či neroztrhli? Dobře volit stopu, předvídat a hlavně včas a s citem brzdit. Pokud brzdíte tak, že zablokujete zadní kolo, tak se pravděpodobnost proříznutí pláště prudce zvyšuje. Stejně tak i jeho sjíždění bude rychlé. Záleží tedy hodně na ovládání kola a umění jezdce.