Budovy na Potsdamer Platz připomínají v noci obrovské chladné krystaly. Sklo a kov je dělí na malé hranaté buňky stejného tvaru a velikosti, které přes den bezpochyby obývají stovky úředníků. Nyní ale patří jen hře světel. Televizní věž pulsuje dvěma světelnými body. Auta přejíždějí od jedné světelné křižovatky na druhou. Žlutě mezi nimi svítí nápisy TAXI. Za budovami s opadanou omítkou svítí na zastavené jeřáby nehybně obrovské reflektory. Holka s platinovou hlavou se směje na zadním sedadle lesklého volswagena - brouka. Jeho řidič si zřejmě spletl cestu a prostřední neupravený pruh vozovky celé malé modré auto rozhoupal. Do tváří se všem červeně odráží brzdová světla předchozího auta.
|
ORIENTAČNÍ CENY vstup 20 - 30 DM pivo 5 DM tonik 5 DM 2 dcl vína 7 DM 2 dcl sektu 8 DM capirinha 15 DM |
"Podíváš se do nejlepšího klubu v Berlíně, uvidíš. A možná v celém Německu," tváří se spiklenecky osmnáctiletá Linda, která v Berlíně už pár let žije. Má ho stejně ráda jako její maminka, která v něm nějakou dobu pracovala. Sebrat se a jít se bavit teď ale nemůže ani jedna z nich. Linda pracuje jako servírka v kavárně a musí počkat, až odejdou poslední hosté. Kolegyně, dívka v s krvavě rudými rty a s kapucí na hlavě, uklidila už všechny stoly kromě dvou. Teď odpočívá, čte si časopis a čas od času vyfoukne cigaretový kouř.
V jedné z bočních ulic nedaleko Oranienburgerstrasse stojí dlouhý hrozen lidí. Špičky jejich bot směřují ke dveřím v omlácené zdí, nad nimiž svítí červený neon. Není slyšet žádná hudba a nikde nejsou ani žádné nápisy. Lidé se dovnitř netlačí, vědí, že na ně dojde řada. Tlustý bodyguard tiskne na ruku modré razítko s písmeny WMF a otevírá se velký dvůr. Je to tamější chill out, místo, kde si roztančení příznivci techna mohou zchladit svá potem zborcená čela a kde nehraje vůbec nic. Tuhle sobotu je tam čekala zábava, každý kdo chtěl, mohl nechat rentgenem prosvítit svůj obličej. A svou lebku pak promítat na stěnu.
Chcete vědět, co se nosí v údajně nejlepším technoklubu v Berlíně? Úplně to samé, jako v klubech tady. Je s podivem, že většina lidí si večer na sebe žádné šílenosti neobléká. V WMF se nesnadno setkáte s opravdovou party šelmou, která má na sobě jen proužky stříbrné látky, na hlavě klobouk z peří a pod očima blyštivé flitry. Mladí se sice oblékají odvážně, extravaganci a úlety Love parade však rozhodně nečekejte. Potkáte třicátníky v saku, převažuje černá a pohodlné střihy. Spousta mladších kluků i holek má na sobě téměř uniformu sobotních večerů: tričko s obrázkem nebo nápisem a kalhoty. Skoro nuda.
U vchodu z dvorany do samotného podniku stojí automat na cigarety a fronta na šatnu. Z útrob podniku znějí beaty a mezi lidmi se dá bez problémů procházet. Je jedenáct hodin a vše teprve začíná. WMF tvoří dvě místnosti v podzemí, které jsou každá v jiné úrovni. V té větší a spodní je dlouhý bar, za nímž se otáčí mrštně hubená Asiatka. Velká stříbřitá plátna ukazují video tleskajících lidí. Druhý barman má na hlavě velkou čepici a kvůli stereotypnímu hluku techna špatně slyší a je mu i špatně rozumět. Na barpult nakonec postaví capirinhu, citronový drink plný ledu, do nějž zapíchl dvě krátká brčka. Ten rychle stoupá do hlavy. Není vidět nikoho, kdo by pil pivo, hodně lidí má v rukou limonády a někteří i skleničku s vínem. Nabízí se otázka: Jak je to vlastně v Berlíně s drogami? Na ulicích klasické dealery nepotkáte, v klubu by se přesto o střízlivosti v očích některých jeho návštěvníků dalo s úspěchem pochybovat. Osmadvacetiletý Mark, který studuje berlínskou univerzitu, považuje Berlín za Amsterdam Německa. "Dalo by se říct, že co tu opravdu toužíte sehnat, seženete. Drogy nejsou na ulicích, prakticky nikde v centru nenarazíte na povalující se, evidentně zfetované, lidi. Je potřeba vědět, kam zavolat," říká.
Všechny důležité informace dostávají návštěvníci WMF z obrazovky několika televizí v každé místnosti. Ukazují ceny nápojů, kde hraje jaký DJ a kdo je autorem promítaného videa. A v pravidelných intervalech opakují: Welcome in WMF. Oči k nim poutá stále se opakující klip: pneumatika, která se točí po své hraně dokola. Máte pocit, že kdyby jste se na ní dívali dostatečně dlouhou dobu, šílenství vás rozhodně nemine.
A všichni tančí a skákají. Pískají a ječí. Svítí na ně barevná světla a zdvihají ruce. Každému v hlavě zní jen: techno, techno a techno. "Půjdeme si dát něco k jídlu, mám strašný hlad, ještě jsem nejedla," Linda se snaží dobře artikulovat, aby jí šlo rozumět. Odchod znamená prodrat se skrz nová a nová lidská těla. Proudí opačným směrem. Do dlouhých omamných hodin naplněných cigaretovým kouřem, technem a tancem.
Jak se tam dostat:
WMF je jedním z klubů v oblasti Oranienstrasse ve východním Berlíně, kam se chodějí bavit hlavně mladí lidé. Jemu podobných je v této části města hodně, rovněž i kaváren a divadel.
 Oblečení na party převládalo podobné jako u nás. |
