Ohromeně zírám na obrazy děkanů rozvěšené po stěnách a připadám si jako Harry Potter po příjezdu do Bradavic. Není divu, že se mnohé scény z filmové ságy o malém čarodějovi natáčely právě tady.
Nejstarší anglická univerzita, která po Boloni a Sorbonně vznikla jako třetí na světě v roce 1096, mě tak dostala, že kdybych uměla posunout zpátky čas, udělala bych to z podobného důvodu jako v čarodějné škole v Bradavicích hlavní hrdinka Hermiona. Kvůli pobytu tady v Oxfordu, kterým ročně projde 22 tisíc studentů.
Mezi nimi byli během 900 let králové, císaři, prezidenti, držitelé Nobelovy ceny, věhlasní vědci, spisovatelé a herci... Z novodobé historie k Oxfordu neodlučitelně patří jména jako autor fantazie o hobitech J. R. R. Tolkien, příběhů o Alence v Říši divů Lewis Carroll, buřič Oscar Wilde, klasik žánru fantasy C. S. Lewis, slavný vědec Stephen Hawkins, herec Rowan Atkinson alias Mr. Bean, někdejší britští premiéři Margaret Thatcherová a Tony Blair, americký prezident Bill Clinton, herec Hugh Grant, ale i indická premiérka Indira Gándhíová.
Kdo by se k takové společnosti nechtěl přidat? Jenže hrát si s časem nedokáže ani Hermiona Grangerová – tedy její představitelka Emma Watsonová – přestože zrovna ona právě tento rok v Oxfordu žije a studuje. A tak mi nezbylo než tiše závidět a doufat, že třeba moje děti jednou dokážou to, co šikovná Češka, která mě Oxfordem provázela.
Česká Hermiona
Markéta ŠetinováZazářila už během bakalářského studia na univerzitě v Kingstonu u Londýna, kde získala červený diplom. A tak se rozhodla podat magisterskou přihlášku na sociologii do Oxfordu. Zajímá ji problematika menšin. Na Oxfordské univerzitě v rámci Oxford Czech and Slovak Society pořádala debatu na téma vzdělávání Romů ve střední Evropě.  |
Je to taková "mudlovská šprtka", řečeno potterovskou terminologií. Markéta Šetinová z Prahy zazářila mezi anglickými studenty už během bakalářského studia na univerzitě v Kingstonu u Londýna. Při promoci dostala nejen červený diplom, ale jako jedna z mála i zvláštní cenu za skloubení studia sociologie s byznysem.
Na magisterské studium si podala přihlášky na Cambridge i na Oxford. Dostala se na obě univerzity. Nakonec si vybrala sociologii na Oxfordu.
"Vloni jsem si ještě tolik nevěřila, že by mě na Oxford mohli přijmout," říká dvaadvacetiletá Markéta. "Můj profesor v Kingstonu mě však přesvědčil, abych to zkusila, a poradil mi, jak na to, jak napsat motivační dopis."
Pro přijetí je podle ní klíčové nejen dobře se učit, prokázat zájem o obor, ale už během studií v něm sbírat na prázdninových praxích zkušenosti. Studium na Oxfordu je samozřejmě finančně náročné, ale existuje spousta stipendijních programů.
"Mně přispívá Nadace Martiny a Tomáše Krskových. K přihlášce na můj obor jsem potřebovala doporučení od tří učitelů, takže ideální je při hodinách diskutovat, pracovat jako pomocná vědecká síla, aby člověka kantoři mezi stovkami anonymních posluchačů dobře znali," radí Markéta.
Čtyřicet kolejí
Prohlídku města začínáme v akademickém centru Oxfordu na Radcliffově náměstí, kterému dominuje obrovská klasicistní rotunda. Uvnitř je umístěna univerzitní čítárna, s níž je Bodleyova knihovna spojena podzemním tunelem. Knihovna z roku 1602 je nejstarší v Evropě a proslula nejen svými jedinečnými sbírkami knih a rukopisů, čítající přes jedenáct milionů svazků, ale i díky historickým budovám, z nichž některé zůstaly v nepřetržitém provozu od středověku.
OXFORDSKÁ UNIVERZITA: 1 – Radcliffe Camera, 2 – Bodleyova knihovna, 3 – Hertfordská kolej, 4 – Kolej všech duší, 5 – Kostel Panny Marie, 6 – Lincolnova kolej, 7 – Sheldonovo divadlo, 8 – Nová Bodleyova knihovna, 9 – Balliolova kolej, 10 – Ježíšova kolej
Po točitých schodech míříme na věž univerzitního kostela Panny Marie. Z ochozu pozoruji čtvercové areály kolejí pod sebou. Dnes jich je v Oxfordu celkem čtyřicet. Protože v Anglii bylo vzdělávání po staletí v rukou církve, má každá kolej podobu kláštera, kterému nechybí vlastní knihovna, společenská místnost, jídelna, kaple, mnohé vlastní i parky a obrovská zatravněná hřiště. Teprve kolem univerzitního komplexu se v průběhu devíti staletí rozrostlo město, která má dnes 150 tisíc obyvatel.
Skutečný Nebelvír
Kamennou branou procházíme kolem vrátnice do Markétiny domovské koleje. Není to žádný Nebelvír či Zmijozel, ale jmenuje se Hertford. Sem veřejnost přístup nemá, a tak mohu vstoupit jen jako host.
Kolej opravdu vypadá jako klášter. Uprostřed čtvercového prostranství, tvořeného téměř tři sta let starými budovami s mnoha vikýři, věžičkami a kulatými okny, kolem nichž se plazí popínavé rostliny, je krátce střižený anglický trávník (jako stvořený pro filmové záběry z tréninku famfrpálu a výcviku v létání na košťatech). Polední sluníčko váhavě ozařuje barevné mozaiky ve vitrážích Hertfordské kaple na jižní straně rozlehlého nádvoří.
Kolej Hertford, pocházející z roku 1740, patří v Oxfordu k těm "mladším". Nejstarší jsou University College, Balliol a Merton, založené mezi lety 1249–1264, tedy téměř o sto let dříve než Univerzita Karlova.
Jednotlivé koleje mají svá specifika i svá pravidla. Není výjimkou, že bývalí studenti jim odkazují svou pozůstalost, takže některé jsou bohatší, jiné chudší. Markéta říká, že podobným systémem, jako rozřazoval žáky v Bradavicích moudrý klobouk, jsou bydlící do čtyřiceti oxfordských kolejí vybíráni napříč studijními obory. Mezi kolejemi funguje přátelská rivalita, soupeří se ve studijních výsledcích i ve sportu.
Je čas oběda, a tak míříme přes trávník k věži, skrz kterou po širokém točitém schodišti stoupáme do prvního patra k jídelně. Na výběr jsou tři jídla, Markéta kupuje dva steaky s vařenou zeleninou a salát. Vysvětluje mi, že ceny za ubytování či za jídlo se v jednotlivých kolejích mírně liší.
Usedáme k dlouhým dubovým stolům v prostorné, tmavým dřevem obložené místnosti s klenutými stropy. V podobné jídelně na koleji Christ Church se natáčely záběry ze slavnostních bradavických ceremoniálů. Harry Potter se procházel i po teologické fakultě, kde vznikly scény z kouzelnické nemocnice.
HERTFORDSKÁ KOLEJ. Do koleje, která pochází z roku 1740 a vypadá jako klášter, veřejnost nemá přístup. Nechybí tu vlastní knihovna, společenská místnost, jídelna ani kaple. V minulosti tu studovali slavný spisovatel Jonathan Swift či filozof Thomas Hobbes.
Svět fantazie
J. R. R. Tolkien studoval a pak i pracoval v Mertonu, kde jako profesor literatury napsal Silmarillion, Hobita i Pána prstenů. Kolej přiléhá k původnímu městskému opevnění a pyšní se nejbohatší středověkou knihovnou na světě. Prý jsou v ní některé staré svazky trvale spoutány s fochy, což byl kdysi způsob, jak zabránit krádeži vzácných tisků.
Největší z oxfordských kolejí je Christ Church College, založená v roce 1525. Působil tady Albert Einstein i spisovatel Lewis Carroll. Pod arkádami i v nádhernému parku Christ Church Meadow běhala malá holčička Alenka Lidellová, nejmladší dcera děkana koleje, která udělala z anglického matematika Carrolla světového spisovatele, když ho v roce 1865 inspirovala k napsání jedinečného příběhu Alenka v říši divů.
Turisté tu platí čtyři libry vstupné a mohou se podívat na nejprostornější kolejní nádvoří Tom Quad, velikostí přesahující tři fotbalová hřiště, či do věže Tom Tower, pojmenované jako nádvoří po Thomasi Becketovi alias svatém Tomáši z Canterbury (úkladně zavražděném kardinálovi v roce 1170). Je tu i galerie renesančního umění s obrazy Tiziana, Tintoretta, Leonarda da Vinci...
CHRIST CHUCH COLLEGE. Je to jedna z největších kolejí univerzity.
Po širokém mramorovém schodišti s kamenným zábradlím se blížím k věhlasné Dining Hall. V době oběda a večeře je tu pro turisty zavřeno. Jenže já jsem host studentky Markéty, a tak jako Alenka v říši divů civím do šera na dlouhé prostřené stoly, na nichž září kovové lampičky, a nemohu uvěřit, že tohle je "obyčejná menza" pro studenty. Proti vchodu se na mě usmívá z dubového rámu Lewis Carroll. Všude podél zdí visí portréty mnoha oxfordských "Brumbálů", a jak procházím kolem nich, mám pocit, že se otáčejí za mnou.
Nejkrásnější a nejbohatší z oxfordských kolejí je Magdalen College, jejíž klášterní chodby a romantické chrliče nad okapy inspirovaly irského spisovatele C. S. Lewise, autora Letopisů Narnie. Součástí koleje je říční kanál a za ním modře kovaná železná brána, vedoucí do obrovské obory s jeleny a srnkami. Není divu, že právě v Magdalen College si Lewis vysnil tajemnou skříň, přes kterou v těžkých dobách druhé světové války utíkaly děti do svého vysněného světa.
Dalajlama, Reagan a Johnny Depp
Malá nenápadná vrátka v ulici Frewin Court hned proti domu Armády spásy v centru Oxfordu jsou branou do... vlastně i do velké politiky. Kdo je aktivní a ujme se tu dobrovolnické funkce, může se vypracovat z portýra až na prezidenta klubu. A odtud je cesta jen ke strmé kariéře. Tady se v elitním diskusním klubu Oxford Union učili debatovat Tony Blair, Margaret Thatcherová, či pákistánská premiérka Benazir Bhuttová, která byla dokonce první asijskou prezidentkou tohoto klubu.
Nejprestižnější debatní spolek světa byl založen v roce 1823. Čest vystoupit tu měl tibetský dalajlama, Matka Tereza, americký prezident Ronald Reagan či ministr zahraničí USA Henry Kissinger.
Nenašla jsem sice stopy po žádném významném Čechovi, který by se tu představil jako hlavní řečník, ale mnozí studenti z Čech si členství v debatním spolku kupují. Je jich na Oxfordu tolik, že si dokonce založili svůj krajanský spolek Oxford University Czech and Slovak Society, ve kterém Markéta pořádala debatu na téma vzdělávání Romů ve střední Evropě. I ona si za 200 liber letos v prestižním debatním klubu koupila členství. Jen díky ní se tak mohu jít do Oxford Union podívat a posedět v klubovém baru jako její host.
OXFORD UNION. Tady sídlí elitní diskusní klub, ve kterém se učili odrážet ostré výpady svých protivníků budoucí angličtí premiéři jako Tony Blair a Margaret Thatcherová, členové japonské císařské rodiny i americký prezident Bill Clinton. Nejprestižnější debatní spolek světa byl založen v roce 1823 a probíhají v něm pravidelné diskusní večery slavných osobností s akademiky a se studenty. Uvnitř se nachází noblesní knihovna, která vypadá jako chrámová loď.
Hned u vchodu do historické budovy klubu je noblesní knihovna. Vypadá jako chrámová loď. Má dvě patra a goticky vyklenutý strop s pozlacenými vzpěrami. Knihy v policích se šplhají nejméně do výšky tří metrů až pod ochoz s pozlaceným zábradlím, nad kterým jsou řady vzácných tisků z 18. a 19. století.
V chodbách na zdech visí tabla studentů a studentek všech dob od roku 1823, kdy byl spolek založen. Nakukuji do debatního sálu. Skleněná mozaika okenních výplní v gotických výklencích odráží mihotavé světlo svíček, hořících na dlouhých dubových stolech. K slavnostně prostřené tabuli usedají studenti v talárech.
"Nevím, kdo je na programu dnes, ale příští týden přijede s vysokoškoláky debatovat Johnny Depp," vysvětluje Markéta, když sedíme v klubovém baru. U vedlejšího stolu se zvedá drobná nenápadná dívka, které si tu nikdo ani moc nevšímá. Vypadá jako Hermiona Grangerová.
"Tolik bych chtěla umět vrátit čas," povzdechnu si za odcházející Emmou Watsonovou, třímající pod paží studijní skripta. Markéta se směje. "Zkusím zjistit, kde tu má pracovnu Brumbál, a obrátíme se přímo na něj."
