Jak to bylo s kompasem a "spičkami"

S manželkou jsme kdysi rádi poznávali zakavkazské republiky bývalého Sovětského svazu. Velmi brzy jsme tam zjistili, že se nevyplatí nikde chodit se zapálenou cigaretou. Jenoduše proto, že mě okamžitě kontaktovalo mnoho kuřáků, kteří sice měli cigarety, ale nikoli zápalky. "Spičky" - zápalky, jako by v SSSR neexistovaly. Nejen někde pod Kavkazem, ale ani v Moskvě. Sám jsem se je mnohokrát marně snažil koupit. Jednoho našeho zájezdu se zúčastnila i dáma, se kterou jsem si nějakou dobu nevěděl rady. Každého se neustále na něco vyptávala, každému stále cosi radila, jednoduše to byla dost protivná ženská. Poradil jsem si s ní asi až za dva dny. Bylo to velice prosté - začal jsem ji úmyslně vyhledávat sám a vyptával jsem se a radil jí tak, že jsme pak od této dámy s manželkou měli pokoj. Mívali jsme s sebou poměrně málo rublů. V SSSR je vlastně nebylo za co utratit. Ale před odletem domů vždy nějaké peníze zbyly, a tak jsme se je snažili na poslední chvíli nějak zhmotnit. Došlo i na to, že jsem si v hotelové recepci za rubl koupil kompas, který jsem pak s chutí nosil zavěšený na kalhotovém poutku. Po vzletu z jednoho moskevského letiště jsem si - jak jen to bylo možné - zapálil cigaretu. Seděl jsem hned u vchodu do pilotní kabiny a po chvíli se otevřely dveře a kdosi z posádky mě požádal o připálení. Let z Moskvy do Prahy trval kolem dvou hodin a posádku letadla tvořili zřejmě stejně vášniví kuřáci, jako jsem já. S pilotem - či kdo si to ke mně stále chodil připalovat - jsem si stačil i potykat. Časté návštěvy oprýmkovaného důstojníka u mne samozřejmě vzbudily pozornost ostatních cestujících a především pak dříve zmíněné dámy. Poměrně dlouho se přemáhala, ale nakonec její zvědavost zvítězila nad obavou, že ji zase elegantně kamsi pošlu, a přišla se mě zeptat, co že ten důstojník ode mne stále chce. I pravil jsem: "Milá paní, nemějte strach, nic se vlastně neděje. Jen se malinko porouchalo letadlo. Posádka neví, kam letí, a tak se pilot chodí dívat na můj kompas, aby letadlo naváděl správným směrem, domů, do Prahy." Věřím, že pokud se zmíněná dáma zúčastnila nějakého dalšího zájezdu, nikoho již ničím neobtěžovala.

Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo "Zážitky z cest."