Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se žije za padacím mostem

aktualizováno 
Zatímco »tam dole« v podzámčí se lidé spoléhají na důmyslná elektronická bezpečnostní zařízení, paní Crombezová den co den sází na staletími vyzkoušený prostředek -
dřevěný padací most. Když se ten několikametrový můstek zvedne, zeje pod ním mezi hradbami takřka dvacetimetrová propast.

Ostatně zámek paní Crombezové v Montmort-Lucy u Epernay, ve francouzském kraji Champagne-Ardenne, kde se vedly ty nejlítější bitvy dějin, nikdo ještě nedobyl. »Chvíli počkejte, paní hraběnka přijde hned,« oznamuje u mohutných dřevěných vrat asi desetileté děvčátko, dcera správce zámku, se čtyřbarevným kotětem v náručí. Vzápětí přichází hraběnka Crombezová, šedovlasá sympatická paní, jinak majitelka zámku Montmort. »Omlouvám se, plela jsem kytky na zahradě,« říká s úsměvem. Všechno je tady velké, mohutné, impozantní. Vysoké zdi zámku, obranné věže někdejší středověké pevnosti i třicetihektarová zámecká zahrada. »Nejhezčí pohled na zámek je tady od té sekvoje,« říká paní Crombezová. V dálce pobíhají po úhledném trávníku parku kamzíci a kozy. »To je náš věčný spor se synem, on tady chce mít nějaká zvířata, já zase dávám přednost květinám. A ty zvířata až příliš často spasou či podupou.« Romantické prostředí Montmortu už nadchlo hodně filmařů i televizních scenáristů. »Ale většinu žádostí odmítám, víte, když třeba tady chtějí točit takové ty filmy pro dospělé,« přiznává paní hraběnka. Už v 11. století zde stála pevnost, kterou nikdo později nedobyl. Moc zdejších pánů, nezávislých knížat de Champagne, byla v kraji taková, že francouzští králové výstavbu podobných pevností zakázali. Pouze Montmort zůstal neopuštěn, ovšem přestavěný z pevnosti na zámek ve stylu italské renesance. Přestavbu Montmortu zahájila v roce 1577 Kateřina Medicejská, smutně proslulá manželka krále Jindřicha II., žena, která zosnovala »bartolomějskou noc«. Od roku 1704 je zámek Montmort, zapsaný i s parkem do seznamu historických památek Francie, rodinným majetkem Crombezových. Po většinu roku je paní Crombezová jediným obyvatelem mohutné stavby, pokud k ní na víkend nepřijedou její tři dospělé děti. Syn je vinař, což je v tomto kraji, který dává světu šampaňské, velmi úctyhodné povolání. Dvě dcery, lékařka a novinářka, žijí v Paříži. A správce zámku bydlí s rodinou v pěkném renesančním domku u hradeb. »Tam jsme museli bydlet za okupace, v zámku bydleli němečtí důstojníci,« ukazuje paní Crombezová na správcův domek. Z rytířského sálu v prvním patře otevírají velká okna utěšený pohled do pečlivě udržovaného parku. Na stěnách jsou obrazy a staré gobelíny, místnosti vévodí několik brnění, velký krb a klavír. Mezi okny jsou tělesa ústředního topení. »Moc tepla si ale tady neužiju,« směje se paní Crombezová. Je vidět, že se zde žije, že to není zámek-muzeum. Na klavíru je několik cédéček s klasickou hudbou, pár knížek. »Ráda si občas zahraju nebo něco poslechnu,« dodává paní hraběnka. Když se prochází schodištěm dolů do kuchyně, je v mezipatře malá kaple. »Občas se tady schází celá rodina, syn je ostatně členem řádu maltézských rytířů,« říká paní hraběnka. I na kuchyni je vidět, že je součástí denního života paní hraběnky. Vycíděné měděné hrnce a pánve nad ohromnými kamny jen svítí, na poličkách jsou nejrůznější zavařeniny s letošním datem: 1999. Paní hraběnka prozrazuje i jednu z kuriozit zámku Montmort. »V této věži je ve Francii naprosto ojedinělé stupňovité schodiště. Dá se po něm do zámku vjet i na koni,« říká, zatímco pohodlně schází i s návštěvníky po širokých stupních schodů dolů pod hradby. »To si kdysi za napoleonských válek vyzkoušeli i ruští kozáci,« dodává. »Musím jít ještě zvednout padací most,« loučí se sympatická paní hraběnka. Nerachotí žádné řetězy ani rumpál. Stačí jen zmáčknout elektrické tlačítko. A ve chvíli odděluje paní Crombezovou a její zámek Montmort od ostatního světa zvednutý můstek.



Autor:


Témata: Francie, Okupace, krb, Paříž


Nejčtenější

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.