Jak se zahřát v Moskvě

Do Moskvy přijel Martin na bílém koni skoro na den přesně. Už od poloviny listopadu jsou ulice bílé a teploměr nevystoupá nad pět stupňů pod nulou. Potíže tak nenastávají jenom řidičům a silničářům, ale hlavně bezdomovcům, zvaným „bomžové“. Stěhují se z ulic do metra, kde je teplo, a obsazují opuštěné sklepy. Z metra je však pravidelně vyhání policie, protože zápach, který se line od takového bomži, je i pro Moskvany příliš. A to jsou zvyklí na ledacos.

Jenom loni umrzlo na ulicích Moskvy více než sto sedmdesáti lidí. Letos meteorologové předpovídají stejně tuhou zimu, jako byla předchozí, takže úřady předpokládají, že počet obětí mrazů půjde opět do desítek. Nebývají to však jenom bezdomovci, často jde také o lidi, kteří se přecení při požívání alkoholu. Výsledkem nemusí být jenom těžké omrzliny, ale nezřídka také smrt.

Jak se tedy zahřát v ruské zimě? Když odhlédneme od nezbytného kožichu nebo alespoň teplé bundy a dobrých bot, zbývá ještě několik možností. První se nabízí alkohol. Díky zdejšímu podnebí patří Rusové ve spotřebě tvrdého alkoholu ke světové špičce. V posledních několika letech však tradiční vodka ustupuje pivu. Mnoho západních společností investuje do ruských pivovarů a vyplácí se jim to. Kvalita a spotřeba piva strmě stoupá a na ulicích Moskvy je zcela běžný obrázek mládeže popíjející zlatavý mok. Výsledkem stoupající spotřeby jsou mimo jiné prázdné láhve od piva, které se povalují nejenom ve vozech hromadné dopravy a na stanicích metra, ale i v parcích a na ulicích.

Nejdrsnějším způsobem, jak se rychle zahřát, je „spirt“. Jde prakticky o čistý líh, oblíbený je zvláště mezi bezdomovci, když ale není zbytí, nepohrdnou jím ani ostatní, méně movití lidé. Pokud tedy člověk sedící v metru vedle vás drží v ruce plastikovou láhev s čirou tekutinou, a bohatě si z ní přihýbá, vězte, že jde právě o spirt. Jeho požívání však nedoporučujeme. Z prostého důvodu: ne, neoslepnete, protože s největší pravděpodobností rovnou zemřete na otravu alkoholem.

Ani s nástupem zimy přitom neklesá obliba různých mražených výrobků. I v tom největším mrazu stojí na ulicích pojízdné stánky s nanuky a mraženými dorty, které jdou dobře na odbyt. Rusové mražené pochoutky prostě milují a nebrání jim v tom ani tuhá zima.

Příjemnějším způsobem, jak se zahřát, je posedět v nějaké kavárničce nebo hospůdce. Moskva jich nabízí stovky. Od těch pro mimořádně bohaté lidi, přes střední třídu (třeba vyhlášená síť restaurací Jolki-palki, s tradiční ruskou kuchyní, kde vyjde oběd v přepočtu na deset dolarů), až po bufety. A samozřejmě McDonald, pizzerie a jim podobné jídelny rychlého stravování.

Kaváren různých stylů je v hlavním městě Ruska také dostatek, čajovny aby však člověk hledal s lucernou. A nenašel. Byť je popíjení horkého čaje ruským národním sportem a správný Rus je schopen za den vypít litry čaje, čajovny, jaké známe ze střední Evropy, tady nenajdete.

Pro méně movité turisty existují i jiné možnosti, jak se zahřát a ještě spojit příjemné s užitečným. Třeba zajít do muzea, galerie, do kina nebo do divadla. Narazí však na menší potíž. Byť jsou v desetimilionové Moskvě desítky divadel, sehnat lístky na představení znamená buď vystát dlouhou frontu u pokladny nebo vyptávat se u stánků s lístky v metru a na ulicích. O divadlo je tradičně velký zájem a má-li se Moskvan rozhodnout, jestli si za poslední peníze koupí chleba nebo půjde do divadla, zvolí kulturu.

A poslední možností, jak se zahřát, je živočišné teplo. Prostitutky alias „babočky“, česky „motýlci“, okupují tradičně centrum města, hlavně Tverskou ulici a také výpadovku na letiště Šeremetěvo. Jedno číslo přijde v průměru na sto dolarů. Podle odhadů policie je v Moskvě na dvacet tisíc lehkých děv, většina jich sem přijíždí z provincií, kde není práce. Nemálo se jich také rekrutuje z řad studentek, které si potřebují přivydělat na studium. Velká část jejich vydělaných peněz však jde do kapes pasáků, na „ochranu“. A také policii. Milicionáři mají také právo „subotniků“. Mohou si vybrat podle chuti jakoukoliv dívku. Ta musí být milicionáři po vůli tak dlouho, dokud ji zase nepropustí. Nezřídka i několik dnů.