Památky chátrají a mizí

Památky chátrají a mizí | foto: MF DNES

Jak se v Česku kupčí s památkami...

  • 10
V památkové péči se točí stovky milionů korun. Přesto historické stavby stále mizí nebo chátrají. Demolice Spolkového domu v Přerově je jen jedním z mnoha příkladů rozporuplného přístupu k památkám: jednou je necháme chátrat, jindy do nich investujeme stovky milionů korun.

Jedna památka mizí, jiná se nemůže dočkat opravy. Na druhé straně policie šetří podezření z předražených rekonstrukcí. Jak to tedy s těmi památkami vlastně je?

Odpověď je trošku složitější. Takže postupně. Veřejnost zaujaly především dva případy: tahanice kolem vily Tugendhat a "zmizení“ spolkového domu Trávník v Přerově. Podívejme se nejdřív na ně.

Milion sem, milion tam

Byla to senzační zpráva, když rodina Tugendhatova loni v prosinci požádala o navrácení slavné vily. Senzační byl však i důvod. Došla jí trpělivost čekat, až se vila, která je v majetku města Brna, konečně dočká opravy.

"Chceme vilu získat zpět a co nejrychleji ji začít opravovat,“ prohlásil tehdy právník Tugendhatových Marc Richter. Znělo to logicky. Šestnáct let po pádu komunismu byla vila v zoufalém stavu, navzdory tomu, že se mezitím dostala na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Za vším byly neprůhledné tahanice kolem plánované rekonstrukce. Výběrové řízení organizované brněnským magistrátem zpochybnila nejdříve komora architektů (brněnští úředníci se s touto profesní organizací nedostali do konfliktu poprvé), ale nakonec v roce 2004 bylo rozhodnuto o vítězi soutěže. Jenže o dva roky později bylo všechno zase jinak: soud zrušil výběrové řízení, protože vítěz nesplnil řádně všechny podmínky. Aby toho nebylo málo, právě v té chvíli se ozvali Tugendhatové... Ale vzniklá nepřehledná situace není tím nejzajímavějším.

Podívejme se, jak se měnila cena rekonstrukce: nejdříve na ni radní vyčlenili dva miliony. O rok později se mluvilo o 114 milionech, což se brněnským zastupitelům zdálo hodně. Nicméně o pár týdnů později zastupitelé odhlasovali 112 milionů. Ale pak se cena překvapivě zvýšila: téměř na dvě stě milionů. A pak zase klesla na sto padesát. I to se některým zdá hodně.

"Jakkoli je vila Tugendhat významnou památkou, takové náklady nepotřebuje. Ta cena neodpovídá,“ řekl pro MF DNES už dříve šéf komory architektů Jiří Plos.

Zda "kouzlení“ s cenou bylo, či nebylo náhodné, se teprve může ukázat. „K dotazu ohledně případného korupčního jednání při výběrovém řízení na opravu vily Tugendhat sděluji, že probíhá prověřování. Další informace v této věci lze poskytnout asi za 14 dní,“ říká Veronika Dumková z Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.

Kolik máme památek

Národní památkový ústav eviduje k dnešnímu dni 40 222 kulturních památek. Z toho jich 206 má statut národní kulturní památky.
Památek pod ochranou UNESCO je v Česku dvanáct.

Kolik nás stojí?

Odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR přerozděluje prostřednictvím všech svých dotačních programů částku převyšující 600 milionů Kč.

Kolik jich mizí?

V roce 2006 bylo 67 objektů zbaveno památkové ochrany.

Kolik jich přibývá?

V roce 2006 bylo za kulturní památku ministerstvem kultury prohlášeno 359 věcí movitých i nemovitých či jejich souborů.

Památky, které mizí

Ten marný boj o spolkový dům v Přerově bylo možné sledovat téměř v přímém přenosu. Včetně návštěvy ministra, který se historický objekt pokusil zachránit. Marně. Na jeho místě bude nákupní středisko.

Ale první otázka zní: stálo vůbec za to chránit objekt, který se na seznam památek dostal za komunistické éry jako takzvaná památka dělnického hnutí? Měl vůbec nějakou cenu? Odborníci se kupodivu shodují, že ano. Navzdory své "třídní“ minulosti šlo o hodnotnou stavbu s cennou fasádou.

"Nepřijdou o ni jen občané Přerova, ale i občané Česka, světa. Tím, že naši zemi nepostihlo válečné ničení jako sousední Polsko či Německo, máme pocit, že můžeme památkami plýtvat,“ říká bývalý ředitel Památkového ústavu v Českých Budějovicích Aleš Krejčů.

Budeme-li však pátrat, proč byla tedy památka zbourána, nenarazíme na jednoduché vysvětlení. Ministerstvo kultury totiž budovu zbavilo památkové ochrany. Oprávněně?

Současné vedení ministerstva rozhodlo: došlo k pochybení, vinu nesou dva úředníci. Jde o bývalého náměstka Františka Formánka a pracovnici ministerstva Vladimíru Koubovou. Protože žádný z nich už na ministerstvu nepracuje, nejde je ani potrestat.

Ale případ může mít ještě pokračování, neboť Formánek se proti nařčení ostře ohrazuje. "Zvažuji další právní kroky,“ říká.

Ale památky mizí i jinde, byť se o tom tolik nemluví. Podívejme se na dva příklady z Brna: zde zmizel nejstarší činžovní dům U Sedmi švábů a novorenesanční dům na ulici Hlinky, spojený se zajímavým systémem vinných sklepů.

Historie je obdobná jako u spolkového domu: byl zbaven památkové ochrany, vlastník se jej rozhodl zbourat, což se nelíbilo odborníkům i mnohým Brňanům. Zkusili za dům bojovat, ale pozdě. Snaha dostat dům "zpět“ na seznam chráněných staveb skončila neúspěchem. Nebo jinak: demolice byla rychlejší.

letecký snímek z bourání přerovské Komuny z 18. února

zbytky společenského domu Komuna v Přerově

V Přerově pokračuje demolice Komuny

Dělníci rozebírají střechu chráněného domu v Přerově


Papírny na odpis?

Historické papírny v Žatci jsou sice součástí koloritu města, ale přesto se zdálo, že je stihne stejný osud jako spolkový dům v Přerově. Papírny (i o nich rozhodoval Formánek) měly být zbourány a mělo je nahradit také nákupní středisko. Jenže obyvatelé se vzbouřili a s nimi i nové vedení města.

"Výsledkem je kompromis. Budovy zůstanou, nákupní středisko se schová mezi ně. Kdyby nebylo naší iniciativy, byla by otázka, zda budovy papíren zůstanou stát. My je s využitím dotací zrekonstruujeme a počítáme s tím, že tam budou depozitáře muzea, obchody, bydlení,“ říká místostarosta Žatce Aleš Kassal.

Případ však ukazuje, že hodně záleží na místních obyvatelích, a především na politicích. Když se vedení města dokáže za památku jednoznačně postavit, většinou ji uchrání. Což potvrzuje i Krejčů: "Účastníkem řízení o zbavení památkové ochrany je vždy město. Ministerstvo nerozhoduje samo od sebe.“

Česko v UNESCO

* Praha, pražská památková rezervace o rozloze 866 hektarů, od r. 1992
* Český Krumlov, od r.1992
* Telč, od roku 1992
* Žďár nad Sázavou, poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, od r. 1994
* Kutná Hora, od r.1995
* Lednicko-Valtický areál, od r. 1996
*Zámek v Kroměříži, od r. 1998
*Holašovice, od r.1998
* Litomyšl, od r.1999
*Olomouc, morový sloup, r. 2000
*Brno, vila Tugendhat, od r.2001
*Třebíč, od r.2003
Více o českých a moravských památkách na seznamu UNESCO - ZDE

Finty dobře známe

Krejčů jako zkušený památkář zná finty, jak na obnově památek stavitel dokáže vydělat. Například se stavební firma pokusí svést vyšší náklady na neočekávané potíže způsobené historickou budovou – kupříkladu na shnilé trámy, které prý před začátkem prací nebylo vidět.

A korupce? "Když se některé požadavky památkářů zmírní, či dokonce vynechají, znamená to výhodu pro stavebníka. Varianta „něco“ nevyžadovat otevírá různé možnosti. Ale na druhé straně – když se nějaký požadavek zmírní, nemusí to vždy znamenat korupci,“ připomíná Krejčů.

Některá podezření na korupci policisté skutečně prošetřují. Kromě už zmíněného výběrového řízení na opravu vily Tugendhat také prověřují rekonstrukce Nostického paláce či předražení rekonstrukcí zámků Lednice a Valtice na jižní Moravě. Mužem, kterého policie vyšetřuje, je Ctirad Vrána, bývalý ředitel odboru vnitřní správy ministerstva kultury, který rozhodoval o milionových zakázkách (už na ministerstvu nepůsobí). "Vím, že mne podezírali, že jsem bral úplatky, ale to je samozřejmě úplná blbost,“ řekl už dříve MF DNES.

Václav Jehlička na HraděPřečtěte si rozhovor s ministrem kultury Václavem Jehličkou o bourání přerovského historického domu:
"U demolice jsem cítil vztek a bezmoc, říká ministr"