Zalyžujete si tu dřív než na Červenohorském sedle
Ledovec Hintertux najdete na úplném konci údolí Zillertal. Provoz je tu celoroční. I v parném červenci je tady v provozu 10 vleků a 18 kilometrů sjezdovek, z nichž nejdelší měří 2 kilometry.
Z Prahy se sem dostanete dřív než na Červenohorské sedlo v Jeseníkách. Nutno poznamenat, že nesrovnatelně lepší cestou.
V Praze najedete na dálnici D5, která navazuje na německou A93 a následně rakouskou A12. Z té sjedete 70 kilometrů před Innsbruckem a za pět a půl hodiny od naložení prken do auta je zase vykládáte.
Od začátku prosince do konce dubna, kdy v Zillertalu probíhá hlavní sezona, je v celém údolí k dispozici zhruba 460 kilometrů sjezdovek, včetně nejprudšího svahu v Rakousku. Seshora vypadá krutě, myslíte si, že ho musíte jen zbrousit, ale dá se.
Harakiri hier
"Má sklon 78 procent, jedem?" mrkl na mě můj průvodce Thomas nad mapkou u šňapsu a aktuálního hitu tyrolské megastar DJ Ötziho - Ein Stern.
Nevím, proč kývu, ale kývu, a než se rozkoukám, už jsem na hraně kopce s příznačným jménem Harakiri. Sjel jsem ho, ale dal mi pořádně zabrat. Technické finesy jsem si odpustil a soustředil se na jízdu, aby mi neujela hrana snowboardu. Thomas už je dávno dole, v Zillertalu, na jehož samém konci Hintertux leží, se narodil. To se mu to jezdí, panečku, v Peci tohle moc nenatrénuju.
Musím přiznat, že jsem měl s první částí pisty celkem problémy, chápu, že ne každý ke sjezdu z vrcholu hory Penken najde odvahu. I přes upravenou trať jsem cítil, že spíš než sníh brousím led.
Přestože je Harakiri relativně krátká trať, na jejím konci jsem měl propocené snad i ponožky. Sedmdesát osm procent? Uff, měl jsem pocit, že jedu po naprosto kolmé pravoúhlé ledové stěně.
Cestou do výšky 3 250 metrů se na lanovce na malou chvíli sevře žaludek asi každému. Když míjíte skalnaté převisy a na dohled máte majestátní horu Olpener, nabídne se vám pohled, se kterým se při lyžování jen tak nesetkáte.
Ceny skipasů v EURSkipas/Dospělý/Dětský |
30krát svařák und schnaps, bitte
Sjížděli jste někdy 12 kilometrů? Tady můžete. Já jsem to jel na dvakrát. Krátkou přestávku na svařák jsem dal v jedné z nesčetných chat. Thomas mě opravuje: "Je jich tu jen třicet."
Musím přiznat, že jsem se nejdřív nad jeho přidělením trochu ošklíbal. Tss, nejsem přece na horách poprvé, říkal jsem si. Ale už po několika hodinách jsem byl rád, že mě oblastí Zillertal i po Hintertuxu provází. Zpočátku mi totiž bylo líto, že první den každou sjezdovku jedeme jenom jednou. Brzy mi ale došlo, že díky němu si sjedu opravdu všechny kopce, které tohle špičkové tyrolské středisko nabízí - náročné černé, crossové červené sjezdy, zábavné modré dálnice, boule i menší freeride.
Freerideový ráj
Freeride je vlastně jediná nevýhoda Hintertuxu. Jezdit mimo sjezdovky je velice nebezpečné, v ledovci jsou poslední dobou čím dál tím širší průrvy. "Fakt to nejsou 'bubu řeči' pro turisty, není to bezpečné, ani já tam nejezdím," říká mi Thomas, když navrhnu, jestli to přece jenom někudy nezkusíme. Do několikametrové díry tak spadnete, ani nevíte jak.
Zato Zillertal Arena, to je jiné kafe. O té někteří mluví jako o freeridovém ráji. Ale o tom příště. Zillertalské údolí mě dostalo, sem se budu pravidelně vracet, to vím.
Hintertux ale zdaleka nemusí být jen o lyžování. Noční život tady nabízí spoustu rozptýlení třeba v nějaké příjemné hospůdce. Tak jsem se v jedné z nich potkal například s místním kuchařem Honzou, původem z Českých Budějovic, který už tady pár let žije a zatím se přesouvat nehodlá. Ani se mu nedivím...
