Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se rodí škodovky

aktualizováno 
Vedle pětačtyřicetitisícového města Mladá Boleslav je dvacetitisícová metropole s vlastní nemocnicí, policií, knihovnou, restauracemi, teplárnou, kilometry ulic, obrovskými parkovišti, muzeem, prodejnami i továrními halami.
To město se jmenuje Škoda Auto. Obří továrna, která dnes vyrábí na čtyři sta tisíc aut, která se vyvážejí do devadesáti zemí světa a tvoří desetinu exportu celé České republiky, je sama o sobě něčím výjimečným. Co se skrývá za kilometry zdí, kterými je obehnán areál automobilky, jejíž komín tvoří dominantu celého kraje, jímž klidné Polabí přechází v dramatické panoráma českých pohraničních hor? Mnohá tajemství svého úspěchu si nechává pro sebe. Ale nahlédnout můžete. První téměř podmínkou je vlastnit dopravní prostředek. »Jste tady autem?« ptá se průvodkyně. Jak se po chvíli vysvětlí, nezískává tím informace, zda vlastníte automobil značky Škoda, ale jde o ryze praktickou informaci. »Bez auta bychom totiž prohlídku závodu v podstatě nemohli uskutečnit,« dodává. Projíždíte obří branou, jejíž ostraha vás nenechává na pochybách, že bez svého doprovodu byste se dovnitř nepodívali. Jedete po široké silnici kolem stovky metrů dlouhých hal, polygonů, na nichž se zkouší jízdní vlastnosti nových Octávií či Fabií, kolem lakovny, svařovny, místní knihovny či obřích jídelen. Všechno je větší než velké. »Teď jsme na našem centrálním náměstí, říkáme mu V áclavák, protože je stejně dlouhé jako V áclavské náměstí v Praze,« říká brunetka, ale vám přijde, že V áclavské náměstí musí být rozhodně menší. Parkujete před motorárnou, která je srdcem každé automobilky, i této. Hned za dveřmi vás obstoupí známý pach chladících olejových emulzí obráběcích strojů, hluk je však poměrně přijatelný, a i když zářivky nad vašimi hlavami a celková architektura haly dávají tušit, že tato budova už něco pamatuje, je to snesitelnější, než byste od továrny čekali. Neobvyklý je především pořádek, který odpovídá rčení, že z podlahy by se dalo jíst. Motorárna je takový bonbonek pro fajnšmekry. »Jsou návštěvníci, třeba třída dívek z obchodní akademie, kteří projdou celou motorárnu za deset minut, ale třeba skupina automechaniků se zastavuje nad každou součástkou a je tady schopná pobýt i hodinu a půl,« říká průvodkyně. I pro návštěvníka, kterého zrovna nezajímají druhy klikových hřídelí, průřezy a popisy jednotlivých typů motorů, má hala své kouzlo. Nad hlavami vám po kilometry dlouhých lanových drahách téměř neslyšně přejíždějí jeden po druhém motory, ruce robotů si podávají, rovnají a obrábějí součástky, řady počítačem řízených soustruhů a dalších přístrojů se táhnou do nedohledna. Pod tím vším teče mohutná řeka, do níž se slévá šedavě bílá chladící kapalina, jež se uprostřed haly stéká v jezero tak mohutné, až se vám z toho zatočí hlava. Z motorárny zamíříte, autem - jak jinak - k bráně číslo třináct. Tou do města automobilky putuje vše, co potřebuje k životu. Nákladní auta dnem i nocí přivážejí součástky, potraviny, náhradní díly, stroje automobilka má celkem kolem devíti stovek dodavatelů. Vše musí fungovat jako hodinky, v automobilce jsou jen minimální sklady, a kdyby se životodárný tok jen na pár hodin zastavil, přestalo by se vyrábět. »Zatím se nám to stalo jen jednou, když byly povodně na Moravě,« dodává však průvodkyně. Teď vás čeká chlouba automobilky, montážní hala Octavií. Hliníková prosklená budova se spíš podobá výstavnímu paláci než klasické tovární hale. Její podoba nezapře společné kořeny se světoznámým letištěm ve Frankfurtu nad Mohanem - obě budovy navrhoval proslavený architekt Gunther Henn. Projdete podzemním vchodem, který byl vymyšlen už s ohledem na to, že sem budou přicházet návštěvníci, a ocitnete se na plošině přímo uprostřed montážní linky, na níž se denně rodí na pět stovek automobilů. Na žlutých hácích přijíždějí na začátek linky holé karoserie, aby na jejím konci sjelo už hotové auto. Každá karoserie má na předním nárazníku svůj rodný list, kde je do posledního detailu popsáno, jak má na konci vypadat. Vyspělé počítačové řízení celé výroby tak umožňuje, aby každé auto bylo v podstatě originál, aby každá Octavie mohla být autem na přání. Je tu naprosté čisto a klid, rodící se automobily se takřka neslyšně pohybují po lince, nikde není vidět žádný shon, jen tichá, klidná práce. V e skleníku uprostřed haly sedí vedení linky, které má v ruce takřka božskou moc - ovládá rychlost pohybu pásu, na níž závisí vše. Šokem v supermoderní hale, která údajně nemá v Evropě obdobu, je téměř naprostá nepřítomnost strojů. Žádné paže robotů, ale jen a jen lidé. Od počátku až do konce je vlastně sestavování takové Octavie lidskou prací, což je na začátku jedenadvacátého století zarážející fakt. »Je to takové lego,« popisuje pro laiky průvodkyně to, co se na lince děje. »Myslím, že lidé, co tady dělají, jsou rádi, že tu místo nich nejsou roboti,« dodává. Klidná atmosféra bývá přerušena ve chvíli, kdy se ozve halou jedna z výstražných melodií. T ou se oznamuje, když některá ze skupin objevila na autě závadu, která vznikla při předešlé montáži. Z postižené skupiny ihned vyráží krizová skupina a během chvíle je závada odstraněna. Za kvalitu se tady ručí hlavou. Na rodný list každý, kdo na autě něco udělá, dává razítko a dokument se potom deset let archivuje, takže v případě závady je viník jasný. Práce na lince, přestože to není zdaleka tak monotónní práce, jak by si někdo představoval, je tím nejtvrdším sítem. Průměrný věk je tady osmadvacet let a ten, kdo se na lince osvědčí, může postoupit dál. Vydržet do důchodu se tady totiž přes snahu o ty nejlepší pracovní podmínky asi opravdu nedá. Po prohlídce haly vás čeká už jen mnoho set metrů cesty k východu. Projedete kolem stříbřitého monstra lakovny, nevýrazné výrobní haly Fabií, ale i kolem panelové ohrady. »Tam je hřbitov,« vysvětluje průvodkyně. »Býval to jeden z mladoboleslavských hřbitovů, a jak se automobilka rozrůstala, pohltila ho do sebe,« dodává. Ještě než přijedete k bráně, ukáže vám průvodkyně na škodovácký »Pentagon«, budovu, kde sídlí vedení celé továrny. Není to však žádná budova ze skla, betonu a oceli, ale docela obyčejný panelák, při jehož zhlédnutí se neubráníte myšlence, že i toto je možná ukázka dobře fungující firmy. Supermoderní a takřka krásná hala na výrobu a normální panelák pro šéfy. A pak už jen brána, kde vám strážní služba nařídí otevřít kufr, jestli náhodou neprovážíte nějakou Octavii a jste znovu v normálním světě. A pokud nejste znaveni víc než hodinovým putováním, pak na vás v nedalekém muzeu čeká několik desítek historických modelů Škodovek spolu s několika raritami z doby takřka současné, i sálem, kde se můžete dovědět, jak vzniká auto - od plastelínového modelu až k hotové Octavii. A pokud vám zbudou nějaké peníze, můžete si hned naproti ve firemní prodejně nějakou škodovku objednat, nebo i rovnou koupit.

Může se hodit
Prohlídky závodu začínají v mu zeu, které je nedaleko centra Mladé Boleslavi. Návštěva závodu, kterou je nejlépe si objednat předem, stojí sto korun. Na přání je možné navštívit kromě klasického programu, který tvoří zmíněná motorárna a montážní linka Oktávií, i plně robotizova nou svařovnu či lakovnu. Množství návštěv v těchto provozech je však omezeno. Pokud se vydáte do Mladé Boleslavy v příštích týdnech, počítejte s tím, že na dálnici z Prahy je množství uzavírek, kde se především v pátek a při zpáteční cestě v neděli odpoledne vytvářejí obrovské zácpy, které cestu až dvojnásobně prodlužují.


Zavěšená karoserie s připevněným rodným listem se pomalu mění v auto.

Tady přijíždějí části kabátu.

Tady se rodí srdce automobilu.

Autor:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.