Jak se pozná Turek

  16:12
"Turecko obývá směsice národů, Řekové, Arméni a Turci. Turci mají vlastní jazyk a vyznávají zákon odporného Mohameda. Jsou to lidé nevzdělaní a hrubí a zdržují se na horách a kopcích podle toho, jak se jim podaří nalézt vyhovující pastviny," napsal Marco Polo ve 12. kapitole svého Milionu.
Tančící derviš v zajetí meditačního tance

Tančící derviš v zajetí meditačního tance | foto: Lukáš Synek

„Mají velká stáda koní a ovcí. Tamější koně a muly mají velkou cenu. Arméni a Řekové žijící v té zemi bydlí ve městech a městečkách. Vyrábějí věhlasně proslulé hedvábné látky,“ pokračuje Marco Polo ve svém průvodci pro obchodníky po Hedvábné stezce v líčení Turků a Turecka.

Od té doby se však mnohé změnilo. Zde uvádíme devatero zajímavých rysů Turků, které se docela dobře dají vztáhnout i další obyvatele Turecka, zejména na Kurdy.

Hřbitov Seldžuckých Turků v Ahlatu (12. století)

Turci a jejich pohostinnost

Přestože mimořádná pohostinnost není unikátní vlastností Turků a setkáte se s ní v podstatě v celé muslimské Asii, je rysem velmi zajímavým a příjemným.

Mimo turistické oblasti se vám v Turecku poměrně často dostane pozvání na čaj nebo na něco k snědku. Bývá to téměř pravidlem po nějakém předchozím bližším kontaktu s nimi (svezení, optání se na cestu apod.).

Například během stopování musíte obvykle za to, že vás mohli svézt, přijmout pozvání na čaj, na meloun, v případě kamioňáků nezřídka i na večeři. Když v takovém případě zkusíte nabídnout, že to teď naopak vy zaplatíte, Turek typicky rezolutním mlasknutím odmítne a na okamžik dokonce hraje hluboce uraženého.

Jednou ráno jsme v kempu u jezera Eğirdir začali krájet chleba a vařit vodu na čaj na našem plynovém vařiči. Když to však viděla turecká rodinka ze sousedního stanu-hangáru, která si právě také chystala snídani, naznačila nám, abychom se na to vykašlali a posnídali s nimi!

Usadili jsme se k nim na deku okolo velkého tácu s pokrájeným slaným sýrem, máslem, medem, rajčaty, okurkami a olivami. Každý si vzal kus ekmeku (turecký světlý chléb) a dál si bral z tácu, co zrovna chtěl. Jejich babička s posledními pěti zuby nás stále pobízela, stejně jako to dělávala naše babička, ať ochutnáme to a to, že je to prý moc dobré - „čok iyi“. Všichni zářili spokojeností a zvědavostí.

Jiný příklad budiž z hraničního přechodu mezi tureckým Esendere a íránským Sero. Na tomto „polním“ přechodu jsme byli navečer jediní zákazníci. Turecký celník nám nejprve spokojeně zkontroloval pasy, ale pak na nás najednou vytasil pistoli: „Ta je od vás z České republiky, vynikají pistole! Dáte si čaj?“

Sklizeň čajových lístků na černomořských svazích pohoří Kačkar

Turci kouří jednu za druhou

I když se ve veřejných budovách, bankách a na nádraží nesmí kouřit, často poblíž zakazující cedule „Sigara ičilmez“ bývá i plný popelník. Kouřit se nesmí samozřejmě ani v autobuse. Tam má ovšem čestnou výjimku řidič, který ji zhusta využívá. Klimatizace se pak postará o rovnoměrnou distribuci kouře. V soukromí Turci typicky napalují jednu od druhé.

Kebab - nejběžnější pouliční jídlo v Turecku (1 lira = 15 Kč)

Turci nepoužívají nože

Používání nožů při jídle končí někde na Balkáně. Dál na východ už je totiž vše servírované nakrájené na kousky. Jídla s masem mají konzistenci asi jako náš guláš. Nic jako plátek krkovičky tu rozhodně nedostanete. Oni tvrdí: proč by měl hodující dělat to, co má dělat kuchař. V jídelnách tedy vždy dostanete jen vidličku a lžíci. Jedinou výjimkou je snídaně, kdy je potřeba rozetřít máslo a med.

Starý Kurd v Dogubeyazitu

Turci jen v polobotkách

Potkat dospělého Turka v něčem jiném než v polobotkách je asi tak častý jev jako zatmění slunce. Zakládají si na nich stejně jako na oholených tvářích a udržují je stále naleštěné. Proto je také v Turecku mimořádné množství čističů bot, od malých kluků po uznávané mistry se svým stálým stanovištěm.

Není divu, že se pak čističi bot chtějí vrhnout i na zaprášené cestovatelské sandály nebo goretexové pohorky. Když odmítáte, téměř si pak rvou vlasy nechápajíc, že v něčem tak zadělaném chcete chodit.

Krajina skalních měst v turecké Kapadokyi

Turci nechodí pěšky

Co není dostupné autem, to je pro Turky zkrátka nedostupné nebo příliš daleko. Za všechny jeden extrémní příklad. Stopli jsme kamion s velmi příjemným řidičem, který si chtěl na svou cestu do Íránu koupit pár melounů. Zastavil tedy za městem u stánku s melouny, ale nějak se nedohodl s prodavačem na ceně. Sedl tedy zpátky za volant, uvedl do pohybu celý 35 tunový kolos a popojel toliko deset metrů k sousednímu stánku, tam úspěšně nakoupil.

Moderní bazar v centru Trabzonu

Turci nepoužívají pásy

Přestože i sedadla většiny autobusů jsou vybavena bezpečnostními pásy, nikdo je ve skutečnosti nepoužívá - ani v autě, natož v autobuse. Hodně jsme toho už v Turecku nastopovali, ale neviděli jsme přitom jediného připoutaného člověka. Pásy novějších aut byly často dokonce ještě zabalené v původní fólii. Když jsme se sami snažili připoutat, vzbudilo to vždy údiv, nepochopení i řehot.

Turecké děti

Turci neumí plavat

U každé pláže, kam ještě nepronikla masová turistika, se vám dostane od místních upozornění, že o kousek dál od břehu je to velmi nebezpečné. Kameny? Proudy? Jezerní příšera? Nikoliv, je to jednoduše proto, že už tam člověk nestačí. A to je pro ně,  jakožto pro neplavce, samozřejmě nebezpečné. Například u jezera Van nás místní kluci až zoufale prosili, abychom tam dál už opravdu neplavali.

Turci obvykle ve vodě dovádí, plácají se, klábosí, ale neplavou. Není také bez zajímavosti, že ženy a dívky se často koupou stále ještě celé oblečené.

Konzervativní turecké slečny na vyhlídce ve městě Bursa

Turci žijí fotbalem

V Tatvanu nám například hoteliér spěšně předváděl pokoj a hned začal také rychle zprovozňovat omlácenou televizi, protože zrovna začínal fotbalový zápas Německo - Kostarika. Považoval to za samozřejmost, i když očividně chvátal zpět do svého křesla k televizi na recepci. Když nastavil dobrý obraz, skoro se o něj pokusila mrtvička. Vůbec totiž nemohl pochopit, proč chceme jít zrovna teď na internet, když už přece konečně začalo fotbalové mistrovství světa (Německo 2006).

Turecký národ nyní vlastně truchlí, protože Turecko se na toto mistrovství světa nedostalo. Minule v Japonsku skončili třetí a teď neprošli přes baráž při kvalifikaci, a to se Švýcarskem!

Mimochodem, v roce 2003 byl tento nejlevnější hotel ve městě pěkný pelech, dnes je sice také nejlevnější, ale v pokojích už mají i televize. Tehdy jsem náhodou ve stejném hotelu sledoval s chlapama ve společenské místnosti postupový zápas Turecko - Anglie. Atmosféra byla neuvěřitelná, prožívali každý pohyb svých hráčů.

Velké vzrušení a diskuse samozřejmě vyvolává i turecká národní liga. Každý Turek se hlásí k jednomu ze tří nejúspěšnějších klubů - Galatasaray, Fenerbahče nebo Bešiktaš - a je jeho skalním fandou. Okamžitě si získáte přízeň libovolného Turka, pokud mu třeba vyjmenujete aktuální pořadí těchto klubů na špici žebříčku turecké ligy, které jste si ráno přečetli někomu přes rameno v novinách.

Zkrátka fotbal je v Turecku tak populární, že v Istanbulu ho i turečtí černoši s basketbalovým míčem hráli!

Prodavač vlajek Turecka a fotbalového klubu Galatasaray

Turci propadli mobilům

Představte si dva seschlé stařečky v saku s bílými vousy a muslimskou čepičkou sedící na schodech mešity a debatující o politice. Jeden z nich najednou vytáhne modře blikající mobil a po krátkém hovoru řekne svému starému kamarádovi něco jako: „… á, stará zase votravuje, tak se měj.“ Statečně se zvedne a pomalu se šourá k domovu. Ten druhý, osamocen, jen bezděčně prohlédne displej svého mobilu. Pak rychlostí blesku vyťuká esemesku: „Murate, jseš živej? Za hodinu na modlitbě v mešitě,“ a čeká na odpověď.

Nebo chlapec kdesi v horách na venkově pase stádo ovcí, tak jak to zde kluci dělají už stovky let, ale najednou vytáhne mobil a krátí si dlouhou chvíli hraním nějaké hry. Také například Turci na výletě si všechno fotí zásadně mobilem. Holt správný turecký muž má u sebe mobil.

CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE Autor článku LUKÁŠ SYNEK bude přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o svých zážitcích z cestování v Turecku. Svou zajímavou projekci doplní mnoha barevnými snímky a osobními zkušenostmi s užitečnými tipy na cestu. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu. Kdy a kde: 15.-16. března 2008 • KD Ládví, Praha 8 Cestovatelský festival v kulturním domě Ládví v Praze 8 je tradiční setkání cestovatelů s šestiletou historií. Jedná se o největší cestovatelský festival v Praze zaměřený nejenom na exotiku, ale také na evropské destinace. Více o festivalu včetně nabitého programu: www.setkanicestovatelu.cz

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...