Samozřejmě musí číšník otevřít láhev až před vámi u stolu - to je zásada, kterou odborníci důrazně připomínají. Napřed k vínu čichněte, zda v něm neucítíte nějakou cizí látku - třeba octový zápach. Pak se podívejte proti světlu. Víno může mít slabší barvu - v cizině jsou světlejší červená běžná -, musí však být průzračné.
Pokud je matné, opalizující, odmítněte ho.
Při ochutnání záleží hlavně na tom, co máte rádi. Platí však, že červené by nemělo být moc chladné, tak se nejlépe maskují jeho chyby. U starších červených vín nevadí sraženina na dně, ale nesmějí mít bublinky.
Do bílých vín se naopak často přidává oxid uhličitý, aby mělo svěží jemnou perlivost. Ani ta však nikdy nesmějí být kalná nebo s nepatřičnými příchutěmi.
A jak se ochutnává? Je to skutečně podobné tomu, co vidíte v televizi či ve filmech.
Skleničku uchopíte do ruky, jemně s ním točíte a nos přiložíte k okraji sklenky. Právě točením se vůně vína dostane lépe k vašim čichovým buňkám, vůně je pak koncentrovanější.
Pak se trochu napijete a necháte nápoj poplynout ústní dutinou, až se dostane na zubní stoličky.
Potom polknete.
Chutná?
Když ano, vyslovte souhlas s nápojem.
Když chcete pouze ochutnávat vzorky, každý by měl být zajeden kouskem bílého chleba nebo sýrem - to je nejlepší. Nepijte mezi vínem vodu.
I odborníci ovšem říkají, že stačí ochutnat tak čtyři pět vín a pak si už vyberte. Jinak vás může vaše chuť i zradit.
22. září 1998
