Než nastoupíte mezi čtyřtisícihlavý dav pasažérů na palubu plujícího dovolenkového města, napadne vás ledacos. Není to ztřeštěná opovážlivost, vydat se na takovém kolosu bez ohledu na zimní počasí na pospas vlnám Středozemního moře, a za Gibraltarem i rozbouřenému Atlantiku? Opravdu už jsme tak daleko, že turistický průmysl dokáže ošálit pravidelný běh ročních období a sílu zimní přírody i na moři? Hlavou vám prolétne i vzpomínka na potrestanou pýchu Titaniku...
4 820 km za deset dní: nejlevnější způsob, jak poznat svět
Zatímco evropská města v prosinci kolabují pod tíhou sněhu, zaplňují hlavně Italové, Španělé, Němci a Američané obrovskou loď Costa Concordia do poslední kajuty. Obsazeno je všech 1 500 kabin. Loď, 290 metrů dlouhá a 36 metrů široká, má během plavby urazit průměrnou rychlostí 22 uzlů (zhruba 41 km/h) téměř 5 000 kilometrů. Plánované zastávky jsou Barcelona, Casablanca, Tenerife, Madeira, Malaga a přístav Civitavecchia u Říma.
Někteří naši spolucestující tráví podobnou dovolenou na parníku už po patnácté a nadšeně líčí, že je to nejlevnější a nejjednodušší způsob, jak poznat svět. V noci loď pluje, takže každé ráno se probudíte na jiném místě, v jiné zemi, aniž byste se museli stěhovat z města do města a kupovat si drahé letenky. Veškerý komfort několikahvězdičkového hotelu cestuje s vámi. Mimo sezonu využívají nižších cen hlavně senioři, v létě se po mořích toulají víc rodiny s dětmi.
V St. Cruz de Tenerife kotvily čtyři lodě
V St. Cruz de Tenerife zvládnete výlet sami
První dojmy aneb ledoborec místo plavek
V Miláně sněží, ale transfer z letiště do přímořského severoitalského města Savony, organizovaný plavební společností, funguje. Jen místo tří hodin jede autobus o něco déle, protože dálnici blokují sněžné pluhy a sypače. Vypadá to, že na plavbu zaoceánskou lodí budeme potřebovat spíš ledoborec než sluneční brýle a plavky.
Provlhlé zimní bundy, mrazivé počasí, nekonečné čekání na zpožděný kolos a poté na nalodění všech pasažérů nejsou zrovna ideálním začátkem.
Po čtyřech hodinách vysedávání v přeplněném terminálu na nás konečně přichází řada.
Vstupní procedura připomíná přísné kontroly na letišti. Pasy, rentgenování příručních zavazadel, vyhazování doneseného jídla a pití, senzory na kovové předměty, osobní prohlídky. A pak focení. Nejdřív za 15 eur s maketou kormidla (nepovinné), pak z bezpečnostních důvodů do lodního počítače (povinné). Říkáte si: "Probůh?! A tohle bude každý den při návratech z výletů na loď?!"
Velké a pestře vybavené fitcentrum
Krevetky v kuchyni
Ve vysoké vstupní hale, kde kmitají čtyři prosklené výtahy přes devět pater, hraje swingová kapela. Na zdech se mísí šarm italského designu s dekoracemi Las Vegas a Matějské pouti. Mořské panny mezi zářivými neony a skleněnými sasankami, do toho pravidelné geometrické obrazce a zelené eskalátory. Oči nad tím kýčem opravdu jen přecházejí.
Na poslední, jedenácté palubě se v zimních bundách procházejí cestující a pozorují z nadhledu historické stavby v ulicích Savony. Snad pouze pahorek s prastarou vojenskou pevností ční výš než žlutý lodní komín.
Tobogan na střeše v zimním počasí nefunguje a bazény na deváté palubě jsou zakryté a zatím prázdné. Zato teplé vířivky zaplňují první nedočkavci a z vody sledují propagační spoty na velkoplošné obrazovce lodního kina. Užasle stojíte a nevíte, co říct. Je to nezvyk, vidět modrou vodní klouzačku či basketbalové hřiště a palubní bruslařskou dráhu vysoko nad úrovní cimbuří přístavní renesanční věže.
Je vůbec zvláštní být na lodi, když fouká vítr, sněží a kopečky na obzoru jsou bílé... Ale i to je daň za levnější dovolenou mimo sezonu.
Obsluha jako z první republiky aneb pětkrát a dost
Kufry nám dopravují až do kajut. A je tu i šampaňské v kyblíku s ledem, mísa ovoce a pár jednohubek s plody moře.
Bydlíme na druhé palubě. Balkon jako v nejvyšších patrech sice nemáme, ale klaustrofobií tu rozhodně netrpíme. Kabina je prostorná. Nechybí minibar, televize, koupelna se sprchovým koutem a hlavně okno s nádherným výhledem na moře. Prý jsou i tací, kdo se na recepci dožadují pokojů v podpalubí s okny pod úrovní hladiny, aby měli výhled na podmořský svět. Ale takové kajuty na lodi opravdu neexistují.
Přichází se představit náš pokojský, Timoty Reyes z Filipín. Každý den v době naší nepřítomnosti vstoupí několikrát do pokoje, aby uklidil, ustlal či rozestlal lůžka, postaral se o doplnění zásob ovoce, na přání nám přinesl zdarma snídani až do postele a večer nám vsunul pod dveře palubní noviny Costa Tour Magazine s programem na následující den.
Speciální Samsara restaurant pro členy Samsara klubu
Diskotéka Lisabon
Timoty je vždy milý, usměvavý a diskrétní. Stejně jako číšníci, barmani a kuchaři, masérky v salonech krásy i trenéři ve fitcentru. Nikdo z personálu totiž nesmí "nasbírat" pět stížností od cestujících. Komu se to podaří, má s lukrativním zaměstnáním na lodi okamžitě konec.
Loď Costa Concordia pojme 3 780 hostů, o které se stará 1 110 zaměstnanců. Evropané pracují na lodích italské plavební společnosti jen ve vyšších manažerských a důstojnických funkcích. Od doby, kdy Itálie vstoupila do Evropské unie, Costa přesunula náborová centra do Asie a Jižní Ameriky. Kvůli vysokým daňovým odvodům se nevyplatí zaměstnávat Evropany. Na moři tak pracují stovky Filipínců, Indů, Pákistánců, Malajců a také Mexičanů, Brazilců a Kolumbijců.
"Namasté," zdraví nás po orientálním způsobu úklonou a sepnutýma rukama u večeře indický číšník Marcus d´Costa. Ptáme se, zda měl se svým jménem na lodi společnosti Costa protekci. Směje se a vrtí hlavou. Prý musí stížnostem od cestujících předcházet úsměvy a dokonalou úslužností stejně jako jeho kolegové, což nám pak po celých deset dní dokazuje.
Placená restaurace Club Concordia
Dostupná exotická dovolená
Při obědech a večeřích pojídáme čerstvé mořské ryby, grilované krevety, smažené chobotnice. K tomu zeleninu, pak ovoce a dobré víno podle oblasti, kterou zrovna míjíme. Protože máme dokoupený základní nápojový balíček, nemusíme se nijak omezovat. Kdo co vypije, vypije. Horší je, když si tenhle balíček nepořídíte. Kávu sice koupíte za jedno dvě eura, ale už jedna láhev vína vyjde na dvacet třicet eur. Právě přídavné služby jsou to, na čem lodní společnost vydělává.
Aby loď turisty nalákala, samotné ubytování není drahé. Výdaje jsou srovnatelné s běžnými prázdninovými pobyty v hotelových turistických komplexech. Mimo sezonu stojí pobyt (ve vnitřních kabinách a bez dopravy na místo) od 10 000 korun. Jídlo je v ceně a připomíná systém all inclusive s tím, že pití si musíte na barech kupovat nebo vzít za vděk vodou či džusy z automatů.
Takže když se trochu uskromníte, prázdniny na lodi můžete pořídit docela levně. Ale běda, necháte-li se nalákat třeba na okouzlující úklony asijských masérek, které vám se stylovým "pozdravem od srdce Namasté" udělají pěknou díru do peněženky. Zvláště pozor na Samsara Spa! Toto místo krásy a odpočinku, procházející přes tři paluby, je na lodi Costa Concordia sice největším Beauty Centrem ze všech lodí společnosti, ale třeba hodinová masáž lávovými kameny vyjde na 135 eur.
Klub krásy Samsara Spa
Prohrávat v kasínu také musíte za své. Ovšem zdarma je návštěva fitcentra, divadla, kina, bazénů, stejně jako koncertů a diskoték. Můžete poslouchat jazz, pop, rock či vážnou hudbu. Každý tu najde svůj kout, kde se cítí dobře. A loď je tak velká, že se s nikým nikde nikdo netlačí.
Jídlo můžete mít v restauracích "a la carte" nebo využít rychlého občerstvení u švédských stolů v samoobslužných barech.
Dost drahé jsou výlety. Ale kupovat je nemusíte, můžete po svých, nebo využívat městské autobusy i taxíky, které čekají na příležitost vydělat si. Rozhodnete-li se do zájezdů investovat, není příliš chytré kupovat si výlety půldenní. Návštěvu přístavního města hravě zvládnete sami.
Nekupujte si na palubě ani transfery z přístavu do centra. Vyjdete-li z lodi ven, často zjistíte, že místní hromadná doprava je na dosah a mnohem levnější. Přesto některé celodenní výlety, i když za ně dáte kolem 100 eur, stojí za to. Chce si to však předem dobře prostudovat itinerář.
Také z každodenního naloďování a vyloďování není třeba mít strach. Organizace je precizní a rychlá.
Půldenní výlet z přístavu Malaga na blízkou pevnost Gibralfaro stojí přes 40 eur
Když vodní živel mění plány
Nebýt lehkého chvění motorů, ani bychom nezaznamenali, že se loď pohybuje. Menší vlny na palubách po většinu plavby vůbec necítíte. Pokud nepřijde pořádné vlnobití! Pak žaludek začíná odmítat poslušnost, máte pocit, že vás gravitace tlačí po podlahy a vůbec se vám nechce odejít z pokoje. Ale to je chyba. Protože právě pořádné rozpumpování organismu třeba v lodním fitcentru pomůže tělu vyrovnat se s řáděním přírodního živlu.
Ptali jsme se při galavečeru kapitána, jak velké vlny parník na moři vydrží. "Patnáctimetrové loď nepřeklopí," odpověděl suše. "Ale cestující už zvracejí, kudy chodí…"
Právě vodní živel nám nakonec nedovoluje přistát v Casablance ani na Madeiře. V Maroku jsou kvůli přívalovým dešťům povodně a v přístavu Funchal se zase zvedají tak vysoké vlny, že by se náš kolos poškodil nárazy o kamenné nábřeží. A tak místo dvou nejatraktivnějších lákadel cesty musíme vzít za vděk neplánovanou návštěvou lávového ostrova Lanzarote.
Autobusy přivažejí turisty k velbloudům
Divadlo přes tři paluby
Kapitánský můstek
Náš kapitán je padesátník, Ital a jmenuje se Francesco Schettino. Původně elektroinženýr neunikl rodinné tradici a stejně jako jeho táta i děda se stal námořníkem.
"Dnes je ta profese už o něčem jiném," pokouší se srovnat své zkušenosti s životem svých námořnických předků. "Vše je bezpečnější díky jednodušší navigaci, dokonalému technickému vybavení a internetu. Máme dobré předpovědi počasí, takže se včas můžeme vyhýbat třeba bouřkám či vichřicím," vysvětluje kapitán Schettino.
Denně vstává mezi 5. a 6. hodinou ranní. Pokud je špatné počasí, nespí vůbec a celou noc stráví na kapitánském můstku. Ten je na deváté palubě. Sousedí s ním kapitánská kajuta, připomínající kancelář generálního ředitele. Jen místo výhledu na centrum města se kapitán dívá na moře. Na stole nemá glóbusy a kompasy, jak to známe z pirátských filmů, ale počítač, tiskárnu a rádio. A také vlajky oblíbených fotbalových klubů a fotku manželky s dcerou, kterou vidí vždycky pět měsíců v roce, když má prázdniny.
Francesco Schettino
Pokud nastane problém, jako u povodní v Maroku, najde si na internetu aktuální fotografie ze zaplavených ulic Casablanky po nočních přívalových deštích a pak vydá rozhodnutí změnit cíl cesty. Místo Maroka ostrov Lanzarote. "A proč ne jiný marocký přístav?" ptají se rozčarovaní turisté. "A proč nás tam nezavezou na zpáteční cestě?" Trpělivě pak vysvětluje, že se víc než pět lodí do Casablanky nevejde a další dny už mají přístav zamluvené jiné lodní společnosti. A v dalších marockých městech nejsou pro přijetí takových obrů podmínky.
"Pasažéři musí být spokojení, ale bezpečnost lidí je nade vše," informuje v palubních novinách Costa Tour Magazine kapitán a při večerní projekci v kině ukazuje brblajícím cestujícím snímky zatopeného přístavu.
Výlet na lávová pole ostrova Lanzarote je nakonec skvělý. A také máme možnost si konečně uvědomit, že i když lidé mají na obrovském parníku pocit, jak vládnou světu, vždycky se musí sklonit před silou přírody.
může se hoditBezpečnostní školení Lodě se celý rok pohybují na pravidelných okružních plavbách podle ročních období. Od jara do podzimu převládají cesty po Středomoří, od dubna do listopadu se jezdí za sluncem do Turecka, Řecka, Egypta, na Kanárské ostrovy i do Karibiku. Během krátkého severského léta jsou hodně vyhledávané výlety po Baltu k norským fjordům, na Island či Špicberky. Užitečné informace |
