Jak se oživuje zámek

Nejprve pážata. Za nimi několik jezdců s korouhvemi. Pak sám zámecký pán. Za ním sličné dámy. Desítka ozbrojenců. A celý průvod uzavírají dva žebráci, kteří tahají kolemjdoucí za kapsy. Vilém z Pernštejna projíždí centrem města, aby zamířil na své reprezentativní sídlo, pardubický zámek. Na zámku, jehož bílá věž se schovává mezi stromy parku, obklopujícího rozsáhlý komplex budov, se budou celý den rytíři ucházet o srdce krásných paní, kramáři a řemeslníci prodávat své výrobky, a kdo neodolá, může si i z vodní dýmky v krámku u Turka zakouřit.

Tak vypadá jeden z letních víkendů na zámku v Pardubicích, který se po třistaleté přestávce probouzí k životu. "Skví se jako Pardubice," psalo se v kronice ze šestnáctého století o městu na soutoku Labe a Chrudimky. Z neznáma ho tehdy vyzdvihl Vilém z Pernštejna, přední dvořan a bohatý moravský šlechtic, který Pardubice učinil centrem svého nového panství. Kronika měla na mysli především zámek, který v kombinaci pozdně gotické a raně renesanční v první polovině šestnáctého století rod Pernštejnů vytvořil. "Je to unikátní hradozámek," říká o něm František Šebek, ředitel Východočeského muzea, které od roku 1994 zámek spravuje. Do té doby hrozilo, že se několik budov zřítí, zámek měl omšelou fasádu a muzejní sbírky byly nepřístupné. Okolní valy, klenot pozdně gotického opevňovacího umění, byly cílem procházek obyvatel Pardubic, kteří litovali, že nemohou zámku využívat. Ve své době byl zámek a jeho opevnění nedobytný, což se prokázalo například během třicetileté války. Z okolního příkopu, který se dal zatopit, je nyní park. Zámek od poloviny sedmnáctého století upadal, v minulém století v něm dokonce byly i byty a továrna na obuv. Na konci století ho odkoupil muzejní spolek a započal s opravami, při nichž bylo objeveno něco, co činí zámek unikátním: renesační malířská výzdoba tří Rytířských sálů. Jenže doba zámku nepřála. Muzejní spolek neměl dostatek peněz a po nástupu komunistů musel objekt odevzdat státu. Ten ho prostřednictvím památkového ústavu spravoval, od sedmdesátých let dokonce rekonstruoval, ale velmi pomalu a nesystematicky. Zámek byl šedivý, pod lešením, v parku okolo po léta děti sbíraly kaštany a poslouchaly křik pávů a perliček. Ten v osmdesátých letech také utichl. V první polovině devadesátých let hrozilo, že se budovy buď změní v ruiny, nebo z nich radnice udělá hotel či něco podobného. "V roce 1995 se nám podařilo získat rekordně vysokou částku na opravy, přispělo i město. Od té doby je zámek stavebně zajištěn a teď se například provádějí restaurátorské práce, při nichž jsme zjistili, že tak, jak jsou vyzdobeny Rytířské sály, byl za Pernštejnů vyzdoben celý zámek," vysvětluje ředitel Šebek. Zámek změnil barvu z šedivé na zářící bílou. Na nádvoří se vrátili pávi a perličky. Pardubáci najednou objevili, že mají v centru města krásnou oázu klidu, která začíná ožívat různými akcemi. Jsou to nejen již pravidelné Pernštejnské slavnosti popsané v úvodu. Třeba na Štědrý večer je zámek slavnostně osvětlen a celý zdarma otevřen. Davy, které kolem půlnoci procházejí jemně zasněženým parkem a obdivují krásu obnovené renesanční architektury, si v početnosti nezadají s prvomájovými průvody komunistických let. "Na malém nádvoří se často hraje divadlo. Teď tu máme v provozu dvě výstavní síně a přednáškový sál, kde účinkuje i loutkový soubor s pohádkami pro děti," popisuje ředitel Šebek současný stav zámku, kde se kromě jiného konají v Rytířských sálech koncerty vážné hudby, literární večery i další společenské akce. "Musí se ale dodržovat určitá pravidla, aby se nepoškodily vzácné malby. I soukromé firmy tu pořádají svá setkání," doplňuje ředitel. Nádvoří zámku zažila v posledních letech i koncerty jazzu a rockové hudby. "Pořadatelé pak sami usoudili, že rock se asi hodí víc na stadiony," říká ředitel. "Ale jazz, ten sem patří." Takovou aktivitu, jakou prožívá v posledních třech letech, zažil pardubický zámek naposledy v druhé polovině šestnáctého století, kdy byl jedním z oblíbených venkovských sídel císaře Maxmiliána. A ředitel Šebek má nyní se zámkem, kde také sídlí Východočeská galerie se svou sbírkou moderního českého malířství, dalekosáhlé plány. Dosud totiž dělá muzeum tak šest až sedm výstav do roka a má zatím jen provizorní výstavu zbraní. "Muzeum má k dispozici osm set položek ve svých sbírkách," chlubí se ředitel. Jeho cílem je zámek, v němž si zájemci budou moci vybrat z několika výstav, aniž by museli projít všechny. Příští rok bude otevřena stálá expozice palných zbraní, následovat bude sbírka mincí, archeologická výstava z doby bronzové, ukázaná na příkladu jedné vesnice u Pardubic, sbírka českého skla, bohatá ornitologická sbírka, děti si budou moci pohrát na výstavě sbírky hraček, oblíbená bývá u návštěvníků výstava mučicích nástrojů, kterou ředitel Šebek také plánuje, a v neposlední řadě to bude čerstvě získaná soukromá sbírka pohlednic. "V zámku bychom chtěli mít ještě kavárnu tak, aby tu návštěvníci mohli strávit třeba celý den," plánuje ředitel. Ne všechno se ovšem daří tak, jak by ředitel chtěl. Peněz na rekonstrukci je opět málo, přitom některé úseky hradeb kolem valů hrozí zřícením. Zámek se přesto během posledních let stal z trosky, za niž se Pardubáci trochu styděli, znovu chloubou města, o níž se možná opět bude říkat: "Skví se jako Pardubice."

Může se hodit
OTVÍRACÍ DOBA: Pardubický zámek je otevřen celoročně od desíti do osmnácti hodin. Zavírací den je pondělí. Nyní jsou otevřeny Rytířské sály, výstava zbraní a výstava Pardubice kolem roku 1900.

CO VIDĚT: Výlet do Pardubic je možné spojit s procházkou historickým Pernštejnským náměstím v centru. Z města lze také dojet linkovým autobusem či dojít pěšky na hrad Kunětická hora.

VSTUPNÉ: Vstupné je 20 Kč, děti a studenti polovinu, důchodci nad 70 let zdarma. Zámek má už výtah pro vozíčkáře, po dokončení rekonstrukce bude pro ně přístupno osmdesát procent zámku.

E-mail: [e-mail]

Opravená věž se stala novou dominantou Pardubic.