la, patřícím spíše do říše legend a bájí.
Může však tento drsný labyrint velehorských štítů, kamenitých plání a sporé vegetace, schoulený na severovýchodě Indie při hranici s Tibetem, mít něco společného s Čechy a Moravany? Zdá se to absurdní, bláznivé, ale má. Naši krajané totiž zanechali v tomto zapomenutém koutu planety výrazné stopy. Příkladně už více než století odpočívá na malém hřbitůvku uprostřed buddhistického světa, tisíce kilometrů od domova, Ferdinand Stoliczka, vědec původem z Bílan u Hodonína. Najít v Léhu jeho náhrobek ovšem není žádný med. "Hrob koho? Jak že se jmenuje? Ne, o ničem takovém nevím," nešťastně rozhazuje rukama drobný mladíček v zatuchlé místnosti s hrdým názvem turistická kancelář. "Džulaj," zdraví přívětivě dva důstojní lamové zdejším magickým slůvkem, znamenajícím současně "ahoj, dobrý den, buď vítán i jak se máš". Při dotazu na světoznámého moravského geologa se rozesmějí jako děti, o místě jeho posledního odpočinku ale nemají ani potuchy. Marnost nad marnost. Tu pojednou blesk z čistého nebe: "Hledáte hrob Ferdinanda Stoliczky? Je to jen kousek odtud," spustí plynnou angličtinou asi čtyřicetiletý Ladačan a ukazuje směrem ke kasárnám. "Je to jedno z mála klidných míst v Léhu, často tam chodím rozjímat," vysvětluje a chlubí se, že patří k místní křesťanské komunitě. Hrob se skrývá v zastrčené uličce v severozápadní části města, na pozemku velikosti tenisového kurtu, ohrazeném nízkou kamennou zídkou. Kdysi býval zahradou britského komisaře v Léhu. Byť jen deset minut chůze od centra, lidské hemžení a chaos blízkého tržiště sem nijak nedoléhá. Panuje tu až nadpozemský klid. Na horizontu bíle svítí vrcholky vzdáleného Himálaje, nad okolní vegetací se třepotají barevné pásy buddhistických modlitebních praporců a zpola zakrývají impozantní budovu královského paláce. "Donedávna byl jeho památník zarostlý travou, indickým vojákům jeho okolí sloužilo jako toaleta. Až v posledních letech zdejší křesťané místo zvelebili," vypráví muž a zálibně pozoruje párek toulavých psů, škádlících se opodál. Britové muži, který patří do galerie slavných objevitelů vysokohorské Asie, zbudovali památník vskutku důstojný. Tvoří ho pět metrů vysoký žulový obelisk na stupňovitém podstavci, opatřený dvěma pamětními deskami s nápisy v angličtině a latině: "Pod tímto mramorem odpočívá, co bylo smrtelného na Ferdinandu Stoliczkovi, PhDr., který, narozen na Moravě 7. ledna 1838, zemřel 19. června v Murghí roku 1874." Moravský geolog a přírodovědec, pracovník Geological Survey of India, po němž zůstalo tisíce stran vědeckých prací, vykonal v Himálaji průkopnické cesty, nad nimiž se dnešnímu člověku tají dech. Útrapy té poslední už byly nad jeho síly. Ovšem překvapením ještě není konec. Tady v Léhu, téměř na konci světa, nalezne našinec na jedné z mnoha obyčejných zdí šokující nápis: Moravian church. Ano, ve zdejším dřevěném kostelíku, křesťansky skrovném a nenápadném, sídlí misie církve moravských bratří. Ovšem nečekejte, že se v misii setkáte s krajany. Jak záhy zjistíte, ono "moravští" v názvu je poněkud zavádějící. "Nevím o tom, že by zde sloužili lidé od vás, v naprosté většině tady byli Němci a také Britové," říká reverend Eliah Gergan, správce místní farnosti a hlava drobné křesťanské komunity v srdci Buddhovy říše. Zřejmá souvislost s naší domovinou však přece jen záhy vypluje na povrch: "Asi půlstoletí po upálení mistra Jana Husa ustavila jedna ze skupinek jeho stoupenců malou obec věřících, Jednotu bratrskou," říká starý pan Gergan a okny jeho pracovny proniká táhlý zvuk trubky. Starý Ladačan vypráví v kraji modlitebních praporců, buddhů a bódhisattvů o Janu Husovi! Přesto to není sen. "Doma, v převážně katolickém prostředí však byli pronásledováni, a tak v roce 1722 jich řada, zvláště z Moravy, prchla do Saska, kde založili novou osadu Herrnhut. Starousedlíci je nazývali Moravany a toto jméno brzy zaujalo místo původního názvu církve," pokračuje pastor. "Brzy zahájili misie, které měly šířit evangelium, do celého světa. V roce 1885 přišli i do Ladaku, místa, kde neuspěli ani katolíci. A udrželi se i v těchto přetěžkých podmínkách." Kostelník gongem svolává věřící, krátce po desáté začíná bohoslužba. Ke knězi, který zpívá náboženskou píseň v tibetštině, se postupně připojuje asi 30 mužů a žen asi z 300 ladackých křesťanů. Interiér kostela působí velice skromně. Na čelní zdi jednoduchý dřevěný kříž, pultík pro kněze, vpravo obraz Krista, pod oknem harmonium. A zpěvník starých latinských písní, soubor skladeb moravských bratří, vydaný v Londýně roku 1742. Nikde ani stopy po okázalé nádheře katolických chrámů. Další překvapení zažijete, pozve-li vás některý ze zdejších křesťanů domů třeba na večeři. Co to tu voní? Opravdu, je to naše známá bábovka s rozinkami. "I to nás naučili moravští bratři. Zavedli tady spoustu užitečných novinek a zvyků, třeba pěstování brambor a další zeleniny, o níž jsme tu do té doby něměli ani zdání. Naučili nás pletení, na Velikonoce barvíme vajíčka, na Dušičky se chodíme poklonit k hrobům a o Vánocích si dáváme dárky," vysvětluje hostitel. "A vy jste z Moravy?" podlehne pojednou zvědavosti. "A kde vůbec leží a jak se tam žije?" Není první ani poslední, kdo se zajímá o tajemnou zemičku v srdci Evropy. Vztah místních křesťanů k Moravě je vřelý, i když o ní prakticky nic nevědí. Proto také pečují o hrob Ferdinanda Stoliczky, vždyť se narodil "na Moravě", jak hlásá náhrobek.
Ladak v kostce
Ladak, území zhruba o velikosti České republiky a 150 000 obyvatelích, je administrativně začleněn do indického svazového státu Džammú a Kašmír. Této buddhistické oblasti se přezdívá Malý Tibet, je totiž historicky, kulturně i nábožensky propojen s opravdovým Tibetem. Země je málo úrodná, nehostinná, Himálaj izoluje Ladak od ostatního světa a zabraňuje monzunovým mračnům vylít životodárnou vláhu na vyprahlou půdu. Ladak, to jsou skály, písek a hlína s oázami zeleně. A desítky buddhistických klášterů s tisíci mnichy. Průměrná nadmořská výška činí bezmála čtyři tisíce metrů. Mezi Ladačany v odlehlých horských údolích se dodnes místy udržuje mnohomužství a také mnohoženství. První sjízdná silnice propojující Indii s Ladakem byla vybudována v roce 1962 ze strategických důvodů, po krátké válce mezi Indií a Čínou. Mimochodem, je to jedna z nejfantastičtějších silnic světa! Na většinu míst se však stále dostanete pouze pěšky. Území si až do 19. století, kdy bylo dobyto vojsky mahárádži z Kašmíru, uchovalo samostatnost. V roce 1991 byl formálně korunován za krále Ladaku Džigme Wangčuk Namgjal, potomek starobylé dynastie. Byť mezi místními obyvateli požívá značné úcty, v Indii jeho moc nikdo neuznává.
(kro)
Může však tento drsný labyrint velehorských štítů, kamenitých plání a sporé vegetace, schoulený na severovýchodě Indie při hranici s Tibetem, mít něco společného s Čechy a Moravany? Zdá se to absurdní, bláznivé, ale má. Naši krajané totiž zanechali v tomto zapomenutém koutu planety výrazné stopy. Příkladně už více než století odpočívá na malém hřbitůvku uprostřed buddhistického světa, tisíce kilometrů od domova, Ferdinand Stoliczka, vědec původem z Bílan u Hodonína. Najít v Léhu jeho náhrobek ovšem není žádný med. "Hrob koho? Jak že se jmenuje? Ne, o ničem takovém nevím," nešťastně rozhazuje rukama drobný mladíček v zatuchlé místnosti s hrdým názvem turistická kancelář. "Džulaj," zdraví přívětivě dva důstojní lamové zdejším magickým slůvkem, znamenajícím současně "ahoj, dobrý den, buď vítán i jak se máš". Při dotazu na světoznámého moravského geologa se rozesmějí jako děti, o místě jeho posledního odpočinku ale nemají ani potuchy. Marnost nad marnost. Tu pojednou blesk z čistého nebe: "Hledáte hrob Ferdinanda Stoliczky? Je to jen kousek odtud," spustí plynnou angličtinou asi čtyřicetiletý Ladačan a ukazuje směrem ke kasárnám. "Je to jedno z mála klidných míst v Léhu, často tam chodím rozjímat," vysvětluje a chlubí se, že patří k místní křesťanské komunitě. Hrob se skrývá v zastrčené uličce v severozápadní části města, na pozemku velikosti tenisového kurtu, ohrazeném nízkou kamennou zídkou. Kdysi býval zahradou britského komisaře v Léhu. Byť jen deset minut chůze od centra, lidské hemžení a chaos blízkého tržiště sem nijak nedoléhá. Panuje tu až nadpozemský klid. Na horizontu bíle svítí vrcholky vzdáleného Himálaje, nad okolní vegetací se třepotají barevné pásy buddhistických modlitebních praporců a zpola zakrývají impozantní budovu královského paláce. "Donedávna byl jeho památník zarostlý travou, indickým vojákům jeho okolí sloužilo jako toaleta. Až v posledních letech zdejší křesťané místo zvelebili," vypráví muž a zálibně pozoruje párek toulavých psů, škádlících se opodál. Britové muži, který patří do galerie slavných objevitelů vysokohorské Asie, zbudovali památník vskutku důstojný. Tvoří ho pět metrů vysoký žulový obelisk na stupňovitém podstavci, opatřený dvěma pamětními deskami s nápisy v angličtině a latině: "Pod tímto mramorem odpočívá, co bylo smrtelného na Ferdinandu Stoliczkovi, PhDr., který, narozen na Moravě 7. ledna 1838, zemřel 19. června v Murghí roku 1874." Moravský geolog a přírodovědec, pracovník Geological Survey of India, po němž zůstalo tisíce stran vědeckých prací, vykonal v Himálaji průkopnické cesty, nad nimiž se dnešnímu člověku tají dech. Útrapy té poslední už byly nad jeho síly. Ovšem překvapením ještě není konec. Tady v Léhu, téměř na konci světa, nalezne našinec na jedné z mnoha obyčejných zdí šokující nápis: Moravian church. Ano, ve zdejším dřevěném kostelíku, křesťansky skrovném a nenápadném, sídlí misie církve moravských bratří. Ovšem nečekejte, že se v misii setkáte s krajany. Jak záhy zjistíte, ono "moravští" v názvu je poněkud zavádějící. "Nevím o tom, že by zde sloužili lidé od vás, v naprosté většině tady byli Němci a také Britové," říká reverend Eliah Gergan, správce místní farnosti a hlava drobné křesťanské komunity v srdci Buddhovy říše. Zřejmá souvislost s naší domovinou však přece jen záhy vypluje na povrch: "Asi půlstoletí po upálení mistra Jana Husa ustavila jedna ze skupinek jeho stoupenců malou obec věřících, Jednotu bratrskou," říká starý pan Gergan a okny jeho pracovny proniká táhlý zvuk trubky. Starý Ladačan vypráví v kraji modlitebních praporců, buddhů a bódhisattvů o Janu Husovi! Přesto to není sen. "Doma, v převážně katolickém prostředí však byli pronásledováni, a tak v roce 1722 jich řada, zvláště z Moravy, prchla do Saska, kde založili novou osadu Herrnhut. Starousedlíci je nazývali Moravany a toto jméno brzy zaujalo místo původního názvu církve," pokračuje pastor. "Brzy zahájili misie, které měly šířit evangelium, do celého světa. V roce 1885 přišli i do Ladaku, místa, kde neuspěli ani katolíci. A udrželi se i v těchto přetěžkých podmínkách." Kostelník gongem svolává věřící, krátce po desáté začíná bohoslužba. Ke knězi, který zpívá náboženskou píseň v tibetštině, se postupně připojuje asi 30 mužů a žen asi z 300 ladackých křesťanů. Interiér kostela působí velice skromně. Na čelní zdi jednoduchý dřevěný kříž, pultík pro kněze, vpravo obraz Krista, pod oknem harmonium. A zpěvník starých latinských písní, soubor skladeb moravských bratří, vydaný v Londýně roku 1742. Nikde ani stopy po okázalé nádheře katolických chrámů. Další překvapení zažijete, pozve-li vás některý ze zdejších křesťanů domů třeba na večeři. Co to tu voní? Opravdu, je to naše známá bábovka s rozinkami. "I to nás naučili moravští bratři. Zavedli tady spoustu užitečných novinek a zvyků, třeba pěstování brambor a další zeleniny, o níž jsme tu do té doby něměli ani zdání. Naučili nás pletení, na Velikonoce barvíme vajíčka, na Dušičky se chodíme poklonit k hrobům a o Vánocích si dáváme dárky," vysvětluje hostitel. "A vy jste z Moravy?" podlehne pojednou zvědavosti. "A kde vůbec leží a jak se tam žije?" Není první ani poslední, kdo se zajímá o tajemnou zemičku v srdci Evropy. Vztah místních křesťanů k Moravě je vřelý, i když o ní prakticky nic nevědí. Proto také pečují o hrob Ferdinanda Stoliczky, vždyť se narodil "na Moravě", jak hlásá náhrobek.
Ladak v kostce
Ladak, území zhruba o velikosti České republiky a 150 000 obyvatelích, je administrativně začleněn do indického svazového státu Džammú a Kašmír. Této buddhistické oblasti se přezdívá Malý Tibet, je totiž historicky, kulturně i nábožensky propojen s opravdovým Tibetem. Země je málo úrodná, nehostinná, Himálaj izoluje Ladak od ostatního světa a zabraňuje monzunovým mračnům vylít životodárnou vláhu na vyprahlou půdu. Ladak, to jsou skály, písek a hlína s oázami zeleně. A desítky buddhistických klášterů s tisíci mnichy. Průměrná nadmořská výška činí bezmála čtyři tisíce metrů. Mezi Ladačany v odlehlých horských údolích se dodnes místy udržuje mnohomužství a také mnohoženství. První sjízdná silnice propojující Indii s Ladakem byla vybudována v roce 1962 ze strategických důvodů, po krátké válce mezi Indií a Čínou. Mimochodem, je to jedna z nejfantastičtějších silnic světa! Na většinu míst se však stále dostanete pouze pěšky. Území si až do 19. století, kdy bylo dobyto vojsky mahárádži z Kašmíru, uchovalo samostatnost. V roce 1991 byl formálně korunován za krále Ladaku Džigme Wangčuk Namgjal, potomek starobylé dynastie. Byť mezi místními obyvateli požívá značné úcty, v Indii jeho moc nikdo neuznává.
(kro)
