Jak se lyžuje v Salt Lake

Skutečně až neskutečný prašan, spousty místa a možností, nezvyklá krajina i zvyklosti takové je lyžování v olympijských střediscích kolem Salt Lake City. V nejvyšší Altě je nejlepší sníh, ve Snow Basin zase nejprudší a nejdelší sjezdovky s největším převýšením a nejkrásnější přírodou. Nejsnobštější je Deer Valley a nejznámější Park City, kde se konají olympijské soutěže ve snowboardingu a v obřím slalomu. Zůstaňme pro tentokrát tam.

Když lyžař stojí na vrcholech Jupiter Peak nebo Jupiter Bowl ve výši kolem 3050 m, na nejvyšších místech areálu Park City, má pocit, že vidí kolem sebe celou Ameriku. Omyl, je to jen kus Utahu - pohoří Wasatch a Uinta. Z obou míst nevedou normální sjezdovky.

Tady je doména superčerných (označených v mapě dvěma černými kosočtverci) - lépe řečeno sjezdovek, které vlastně nejsou sjezdovkami, ale volným terénem. A navíc, kdo chce sjíždět až shora, musí od vrcholu šestisedačky McConkey's (respektive od dvousedačky Jupiter Lift) šlapat ještě nejméně dvacet minut pěšky prudce do kopce.

Sjezd stojí za to. Krkolomné přeskakování o 180 stupňů v úzkém kuloáru, pod nohama se trhá minilavina. Nebezpečné to však není. Pro opravdu dobré lyžaře zábava. Navíc na vrcholcích obou kopců jsou budky horské služby a kolem vždy pár nadšenců, kteří si to chtějí zkusit také. Brzy lyžař vjíždí do pásma lesa a za pár minut je na soutoku" sjezdovek Sunrise a Sampson. Zbývá pár set metrů k sedačce Pioneer Lift, která vyváží lyžaře na další hřebínek. Z něj vede na obě strany nespočet černých a modrých (v Americe se modrou označují naše červené). Mají úžasná jména - Double Jack, Fools Gold (Bláznovo zlato), Glory Hole (Slavná jáma), Lost Prospector (Ztracený zlatokop).

Připadá vám, že jste se ocitli někde mezi prospektory na Aljašce? Přesně tak. Tady byly kdysi zlaté i stříbrné doly. Prašan je skutečně skvělý - prostě the best snow in the world", jak si obyvatelé Utahu nechali napsat na poznávací značky aut. Je suchý, sypký a dlouho je prašanem. Některé sjezdovky jsou upravené jako mlat, jiné jsou zas mořem boulí. Absolutní většina z nich se pak v kaňonu Thaynes napojuje na několikakilometrovou stejnojmennou modrou, která končí až u další rychlosedačky King Con.

Americké sjezdovky jsou vždy pojmenovány, navíc jsou posety nejrůznějšími tabulemi typu: Slow Down (Zpomal) nebo Reckless skiers will lose ticket (Bezohledným lyžařům bude odebrána permanentka). Američané si potrpí na bezpečnost. Proto si buďte jisti, že tyto výstrahy nejsou jen tak. Na tratích se pohybuje spousta členů horské služby" v červených bundách s bílými kříži na zádech, kteří sledují provoz.

Velmi mnoho dospělých lyžařů v USA je také vybaveno helmami. Většina lidí přitom jezdí nižší a střední rychlostí. Je to prostě jako na silnicích - Američané jezdí pomaleji. Sedačka King Con vyváží na další hřeben, z něhož padá na jednu stranu kolem patnácti tratí vesměs tvrdých jako mlat a vhodných pro carvingové ježdění. Orientační systém je dokonalý.

Zabloudit v podstatě nelze. Park City je navíc koncipováno tak, že i z té nejzadnější části areálu, který má dohromady 14 lanovek a 80 sjezdovek, je možné se po trati Homerun" dopravit po několika kilometrech až k výchozí stanici lanovky. Zajímavé, náročné tratě leží i na druhé straně King Conu, kam vede dvousedačka Ski Team Lift. Tady je doména závodních a dalších černých tratí. Silver King, Willy's Run nebo Erika's Gold jsou přímo pohádkově prudké a dlouhé svahy, které opět dovedou na Homerun". Už z dálky vypadají impozantně a budí respekt.

Zvláštností Park City je, že tu lyžař nenajde pomy", kotvy" ani kabinové lanovky. Veškerou dopravu obstarávají šesti-, čtyř-, třía dvousedačky, které zásadně nemají kapoty a většina ani sklápěcí zábrany. Po týdnu lyžování zjistí lyžař, proč tomu tak je. Malé vleky se nestaví, protože mají malou kapacitu. Kabinky pak nejsou třeba. V Park City a v dalších střediscích pohoří Wasatch v Utahu sněží většinou jen pár hodin, zato pořádně mnohdy to připomíná malou sněhovou bouři - a pak je zase kolik dní slunce.

V lyžařském areálu Park City se ovšem jezdí nejenom po sjezdovkách, ale doslova všude. Že je to nesmysl? Není. Většinou velmi řídké listnaté lesy ve středních a nižších pasážích umožňují proplétat se na lyžích i snowboardech mezi stromy jako mezi slalomovými tyčemi. A když jsme u těch stromů v Park City mají jednu zvláštnost. Kolem Silvestra se tu mládež baví tím, že některé vysoké smrky v těsné blízkosti lanovek zdobí jako vánoční stromečky. Jen ozdoby jsou poněkud netradiční - různobarevné dámské kalhotky a podprsenky a náhrdelníky z barevných korálků. Věřte, nevypadá to špatně.


Může se hodit

U výchozích lanovek v Park City je malé lyžařské městečko - ubytování, restaurace, obchody, ale hlavně prodejny a půjčovny lyžařských potřeb. Většina lidí si tady lyže půjčuje. Na den to stojí 15 až 35 dolarů. Místo hlavního turniketu pak stojí vlekař, který přejíždí permanentky lyžařů čtečkou jako v samoobsluze. Horská služba na tratích je velmi ochotná a poskytne radu i veškeré informace o kraji.