"Jako každý rok jsem vyrazil s přáteli na plavbu plachetnicí po Jadranu," píše Petr Brabec pro iDNES.cz. "Tentokrát ale naše dovolená dopadla hodně špatně, a proto bych chtěl před podobnou zkušeností varovat i ostatní," začíná své vyprávění český turista.
Zranění na palubě
Čtvrtý den naší plavby jsme již tradičně užívali večerní pohody dovolené na ostrově Veli Iž poblíž Kornatských ostrovů, naproti ostrovu Dugi Otok. Zhruba kolem půl třetí ráno Igor, jeden z členů naší posádky, nešťastně upadl mezi záď zakotvené plachetnice a přístavní molo hlavou dolů. Velmi rychle jsme ho vytáhli a zjistili, že si při pádu rozrazil hlavu v šíři cca 20 cm. Okamžitě upadl do bezvědomí a značně krvácel.
Ihned jsme mu poskytli první pomoc a spolu s českým lékařem, který byl shodou okolností na vedlejší lodi, jsme vyhodnotili situaci jako velmi kritickou s podezřením na frakturu lebeční kosti a masivní ztrátu krve. Ihned jsme volali na tísňovou linku 112, kde nám byla přislíbena pomoc. Tím však - pro nás hrůzná - sekvence událostí teprve začala...
Lékařka, která se nedívá na pacienty
Zhruba 30 minut po volání na tísňovou linku 112 jsme zavolali i na asistenční službu pojišťovny Allianz, u které jsem měli jaku součást platební karty zaplacené zdravotní pojištění. Muž na telefonu byl sice ochotný, na vše se vyptal a psychicky nás podpořil, ale jediné, co nám řekl, bylo, ať vyčkáme na příjezd záchranné služby ze 112.
Po půl hodině se na místo dostavila jistá žena, která se označila za lékařku ostrova s tím, že ji posílají ze 112, aby prověřila závažnost situace. Mezitím začalo velmi hustě pršet a strhla se bouře, takže Igor ležel přikrytý dekami a pláštěnkami na přístavním molu.
Ona "lékařka" se na zraněného ani nepodívala a bylo vidět, že kaluž krve, která pod jeho hlavou vytéká, jí neudělala příliš dobře. Lékař z vedlejší lodi nám naštěstí i nadále velmi ochotně pomáhal s první pomocí a ihned informoval lékařku o závažnosti situace a žádal přivolání vrtulníku či rychlé záchranné lodě.
Odpověď byla jednoduchá – nastartujte plachetnici a vyražte se zraněným do nemocnice v Zadaru, vrtulníky v Chorvatsku nemáme! Byla noc, bouřka, silný déšť a zhruba dvoumetrové vlny. Nehledě na značnou vzdálenost Zadaru, složité navigační prostředí v okolí tohoto ostrova a téměř nulovou ovladatelnost plachetnice v tomto počasí. O kamarádově stavu nemluvě...
Čekání na "záchrannou' loď" za 300 eur
Po krátké hádce, kdy lékařka neustále někam telefonovala, nám oznámila, že nejprve musíme zaplatit 300 eur a až poté loď vyjede k záchranné akci, loď ale nebude zdravotnická, nýbrž policejní. Musel jsem jít s lékařkou do zhruba 300 metrů vzdálené ordinace na molu, kde jsem zaplatil. Poté lékařka odmítla přenést zraněného do ordinace, tak jsem sám popadl nosítka, která ležela v koutě, a Igora jsme tam s asistencí českého lékaře přenesli.
Ačkoli na ostrově byla lékařská ambulance, odmítla transport zraněného právě sem. Přesto jsme tak učinili, načež nám ale lékařka zastoupila cestu a nechala nás pouze na studené chodbě budovy. Tam jsme udělali převaz hlavy a kontrolu kamarádova stavu, přičemž při pohledu na odkryté zranění lékařka téměř omdlela a prohlásila, že musí řešit nějakou jinou "závažnou" situaci na druhém konci ostrova a že máme jít čekat ven na déšť! Již velmi emotivně jsme odmítli a zůstali. Ona zamkla ordinaci a beze slova odešla.
Loď dorazila až zhruba v půl šesté ráno, tedy celé 3 hodiny po volání tísňové linky! K našemu zděšení dorazil jen malý motorový člun bez jakéhokoliv lékařského vybavení a personálu, pouze lodivod a pomocník. Prý se oba živí rybolovem a zavolali jim, že na ostrově Veli Iž je nějaký problém. Cesta vzhledem k silnému vlnobití trvala další hodinu. V tu chvíli jsme nevěděli, zda vezeme kamaráda, nebo už jen jeho mrtvé tělo, na podlahu lodi stále vytékala další a další krev...
Do zadarské nemocnice byl Igor dopraven zhruba v 7 hodin ráno, tedy téměř 5 hodin po volání tísňové linky. Personál v zadarské nemocnici byl velmi ochotný a anglicky hovořící. Kamarád byl na operačním sále, kde podstoupil ošetření rány a šití, a hlavně - žil!
Překvapením pro nás bylo, když jsme se z nemocnice dozvěděli, že šlo jen o sice rozsáhlé, ale povrchové zranění.… Nicméně nic víc, než aby byl Igor v pořádku, si nikdo z nás nepřál. Takže jsme tuto zprávu s radostí a úlevou přijali a již za dva dny jsme ho vyzvedli z nemocnice.
Hovořili jsme s lékařem, který potvrdil, že je vše pořádku, k poškození lebky prý nedošlo a můžeme klidně odejít a pokračovat v cestě. Předal nám pořízenou zdravotnickou dokumentaci, zaplatili jsme cca 2 000 kun za provedené výkony a vyrazili urychleně k domovu.
Mylná diagnóza a vážné zdravotní následky
Po návratu domů do Bratislavy se však kamarádovi poranění nehojilo a dostavily se nevolnosti. Proto jeho lékař provedl vyšetření na CT a následně pořídil snímky na tomografu. Zjistilo se, Igor má prasklinu lebeční kosti v délce cca 5 cm a urychleně musel nastoupit na specializovanou neurochirugickou operaci… Operace se ještě zkomplikovala, když se během ní zjistilo, že nejde o jen o jeden úlomek, ale řadu drobných úlomků rozdrcené kosti, které byly vtlačené do mozkové pleny.
Snímek z tomografu, na němž je vidět zlomená lebeční kost
Jestli nebude mít náš kamarád nějaké vážné zdravotní následky, zatím není jasné. Stále zůstává v nemocnici a bohužel měl již první těžký epileptický záchvat. Lékaři se vyjádřili, že je doslova zázrak, že cestu zpět domů přežil. Že stačil jeden špatný pohyb a už tu nemusel být... Že nechápou, jak je možné, že lékaři v Zadaru se tak zásadně zmýlili v posouzení případu a diagnóze.
Zůstávají smutné otazníky...
Naprosto nepochopitelné se mi jeví chování obou lékařů - prvního za naprosto neprofesionální, až diletantské a arogantní chování a druhého za to, že kamaráda s úsměvem propustil z nemocnice bez zjištění jeho reálného stavu... Běhá mi mráz po zádech při pomyšlení, jak mohlo vše dopadnout, a také - co bude následovat… Igorovi je 44 let, má rodinu a dvě děti.
Věřím, že tento příběh může být jakýmsi varováním pro ostatní, nevím…
Stále tomu nemohu uvěřit. Vím, že Chorvatsko není v Evropské unii a lékařské služby zde jsou na jiné úrovni. Ale přece - jsou to lékaři, byli jsme v Evropě, v turisty nabitém státě, v Chorvatsku...
Cestovní pojišťovny
"V první řadě by se turisté, pokud se ocitnou v podobné situaci, měli obrátit na asistenční službu pojišťovny, u které mají zdravotní pojištění a která má 24hodinový provoz. Ti by měli být schopni v takové situaci pomoci, zařídit potřebnou pomoc, zorganizovat případný převoz a domluvit i vyšetření třeba u konkrétního nasmlouvaného lékaře," řekl Tomio Okamura, člen prezidia a mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.
V této situaci ale asistenční služba selhala. "Sice nám poskytli jakousi psychickou podporu, v tu kritickou noc nám volali každých 30 minut, jak se situace vyvíjí. Jediné, co nám ale řekli, je, že máme vyčkat příjezdu záchranné lodě. A ani druhý den během hospitalizace kamaráda v Zadaru nic konkrétního nezjišťovali ani nezařizovali. Jen chtěli číslo faxu do nemocnice, aby získali výstupní lékařskou zprávu," uvedl Petr Brabec.
Máte podobné zkušenosti z cest, kdy selhalo volání na tísňovou linku nebo žádost o pomoc na asistenční službu, u které jste cestovně pojištěni? Napište nám na cestovani@idnes.cz.
