Jak se chovat v Saúdské Arábii

V Saúdské Arábii našlapoval prezident Václav Havel minovým polem staré arabské etikety, v níž jednání může ohrozit třeba i to, jak máte zkřížené nohy. Jen si to představte: už jste se téměř domluvili, uvolněně si začínáte pohupovat nohou přes koleno, v tom váš saúdskoarabský protějšek změní náladu a jednání ztroskotá. Možná vám někdo dodatečně vysvětlí, že jste partnera urazili, neboť vaše noha směřovala proti němu. A to je v Saúdské Arábii velká urážka.

V konzervativní a mnoha tradicemi spoutané zemi, kde dosud nejsou kina a muž nesmí políbit na veřejnosti ženu, zůstává kód chování v mnohém jiný než v Evropě či Americe. Doprovod prezidenta Havla při návštěvě Saúdské Arábie obdržel pro informaci seznam hříchů, jimiž lze podráždit hostitele. Některé body byly zvýrazněny velkými písmeny, aby bylo zřejmé, jak moc je právě takové počínání v zemi neseno nelibě. NIKDY nesedět tak, aby podrážka na někoho směřovala, NIKDY nohu přes nohu, praví se například v pokynech. Podobné rady však dostávají i jiné delegace a cizinci mířící do oblasti Perského zálivu.

Jeremy Williams, britský odborník na tento region, ve své knize Copak nevědí, že je pátek? s nadsázkou píše, že jde téměř o srážku civilizací. Varuje, že je velká nehoráznost ptát se po zdraví ženy muže, s nímž hovoříme. Ale také jít přímo na věc je nezdvořilé. Než začne jednání, je třeba nezávazně pohovořit o všem možném. Také ten, kdo odmítne čaj či kávu, je považován za někoho, kdo právě slezl ze stromu. "I kdybyste kávou již přetékali z předchozích setkání, musíte si vzít," píše Williams. Doporučuje se také nikdy nejíst nebo nekouřit levou rukou, přestože už dávno neslouží ke svému sanitárnímu účelu. A dodává, že hlavní ctností při jednání je trpělivost, neboť Arabové považují za normální, pohrouží-li se také do mlčení.

"Možná je to všechno už spíše jen tradice," řekl jeden Evropan s praxí v Arábii. "Mnozí Saúdové mají rozhled, protože studovali v cizině, takže vědí, že když se návštěvník nezachová podle norem, nechce je tím zrovna hned urazit." Některé kulturní odlišnosti je však třeba mít při jednání stále na paměti. "Arabové neumějí kvůli své zdvořilosti a pohostinnosti říkat ne, odmítnutí je pro ně nevychovanost," píše Williams.

Totéž platí u špatných zpráv. Williams popisuje případ Araba, jemuž oznámili, že jeho dědeček onemocněl. Další den mu sdělili, že zdravotní stav se zhoršil. Ve skutečnosti byl však dědeček již před prvním oznámením mrtev. Věc se vlekla, protože příbuzní považovali za citlivější nesdělit hned plnou pravdu a vnuka na špatnou zprávu postupně připravovali. Obecně platí, že než by Arabové někoho zarmoutili, raději zdvořile manévrují a vykrucují se tak, až dotyčný sám pozná, jak se věci mají, nebo až se vše samo vyřeší.