Jak rozeznat v Rusku rybáře od bezdomovce?

  • 11
Rybáři jsou vážně důležití. Bez setkání s mužem trpělivě čekajícím na rybu by nebyla práce žurnalisty na cestách vůbec snadná, neboť spolu s taxikáři, prodavačkami buřtů a flákajícími se studenty patří k té skupině lidí, kteří jsou vždy ochotni s pocestnými prohodit několik slov, a vstoupit tak zásadně do děje.

Rybář Vasilij například zabručí: "Jo, ten Putin není zase tak špatnej." A v hluboce analytickém textu postjelcinovského Ruska poté v novinách zazní: "Putin si získává značné, leč lehkou skepsí zahalené sympatie našich občanů," říká zadumaně rybář Vasilij, shrnující názory mnohých Rusů.

Ryby jsou v Rusku prostě důležité. Před několika lety jsem se něco pokoušel domluvit na Kamčatce, ale všichni mi třískali telefonem s konstatováním: "Táhnou lososi!" a říkali to s dikcí mísící nepochopení a údiv, jako kdybych v den amerických voleb žádal o rozhovor s Georgem Bushem a chtěl s ním diskutovat o jeho psu Barneym.

Nu ano, když na Kamčatce táhnou lososi, úředníci zmizí, pytláci uzavřou několikadenní příměří s protipytláckou policií a nejspíš poklesne i bojeschopnost kamčatských ponorkových vojsk. Ruští indiáni sedí na břehu řek a vaří polévku uchu, což je údajně všelék.

Zde je recept dle Evenů z vesnice Anavgaj - pět minut vařte brambory, k nim přidejte nakrájeného lososa, musí však být čerstvě chycený. Přihoďte cibuli, bobkový list, petržel, čeremšu (divoký česnek), kopr a pepř. Vařte dále patnáct minut.

Ve státech kolem Kaspiku se zase vše točí kolem jeseterů - z toho moře, co je vlastně jezero, pochází devadesát procent černého kaviáru - snu šajchů, snobů a funkcionářů, a je proto nezbytné být připraven na bajky o šedesátiletých jeseterech velikosti velryby a o válce kaviárových gangů, kterým by prý záviděli i ti gangsteři z amerických filmů.

V evropské části Ruska je národním sportem lov pod ledem, při němž rybáři dlouhé hodiny hledí na díru v ledu v domnění, že něco chytnou. Je to sport velmi náročný, jednou jsem - než mi zamrzl fotoaparát - trávil odpoledne v moskevské čtvrti Ščukino (prý od slova štika) a i zde lidé tráví čas rybářským pábením, neboť ryb je málo.

V případě lovu pod ledem jde především o historky hrdinsko-hrůzostrašné: o rybářích mizících pod ledem, ledových krách ujíždějících i s rybáři mořem a záchranných akcích, ve srovnání s nimiž bledne i dobytí severního pólu.

Tento typ kratochvíle jednou zasáhl do mezinárodních vztahů. Do novin jsme jednou zařadili fotografii tohoto národního sportu, ale kolega neznalý ruské sportovní duše špatně přeložil popisek a z rybáře omotaného izolačním igelitem udělal v novinách bezdomovce. Ruští diplomaté se nám smáli a jeden ruský občan mi spílal do telefonu a tvrdil, že ničíme jinak vynikají česko-ruské vztahy. Následující den jsme proto museli otisknout tiskovou opravu pod titulkem Rybář, ne bezdomovec. Poté se česko-ruské vztahy, řekl bych, opět pronikavě zlepšily.

 

Na Kamčatce se dá losos chytit rukama

Ruský rybář - nepleťte si ho s bezdomovcem

,