Jak probíhala bitva

Po krátké, hladové a deštivé noci vypadá vyhlídka na bitvu jako úleva. Jak totiž tvrdí anglický historik John Keegan, »většina veteránů bude raději bojovat dnes než zítra, pokud je pra vděpodobné, že další noc bude deštivá a bitvě se stejně nelze vyhnout«. Zahájený boj se ale rychle mění v peklo.Když se první Francouzi probijí do dvora Hougoumontu, zabrání palba obránců příchodu posil a vetřelci jsou pak pobiti. Jejich mrtvoly pak účinně blokují severní vstup do dvora. Mrtvá těla vytvoří odolnou barikádu i v chodbě farm y La Haye Sainte, odkud Angličané vybíjejí Francouze bodáky. Tady ale mají obránci méně štěstí - rychle jim dojde munice, a tak když se francouzští střelci vyšplhají na střechu a začnou pálit shora, zbývá jen kapitulace.V těchto místech boj trvá, dokud Francouzi nezvítězí. Jinde jsou přímé boje jen okamžiky, přerušující dlouhé čekání na smrt. A tu může přinést už příští dělová koule. Ani útěk však člověka nezachrá ní. Když se na něj dá část belgické jízdy, vypálí za ní salvu jejich spojenci. Když někdo jako generál Halkett žádá o povolení stáhnout se poté, co jeho brigáda ztratila v místě Lvího vrchu dvě třetiny mužů, dostane se mu od W ellingtona stručné odpově di: »Řekněte mu, že je to nemožné.On i já a každý Angličan m usí zemřít na tom místě, které drží.« Na této vůli ztroskotají nejdříve francouzští kyrysníci, když se odpoledne pokusí prorazit anglické linie.»Přes všechno snaže ní jezdců se koně první řady postupně zastavo vali ve vzdálenosti asi dvacet metrů od nás. Vzdorovali všem pokusům rozjet se proti linii, ježící se ocelí,« vyprá ví očitý svědek. V elký útok jízdy tak připomíná mořský příboj, který se bezmocně rozbíjí o útesy. »Ti blázni jsou už zase tady,« ko mentují nakonec Angličané další a další nájezdy Francouzů. Přes anglické řady u Lvího vrchu ale neprojde ani garda, Napoleonův elitní sbor.»Zdálo se, že ko lony Francouzů ztrácejí jistotu a zmítají se v křečích. Část z nich chtěla postupovat, část stála a pálila, zatímco další, hlavně ve středu a týlu kolon, se dávali na útěk,« popisuje svědek vrcholný okamžik útoku gardy.Ta pak rychle zmizí v dýmu. Tím bitva končí a nastává čas scén, jaké popsal velitel 18. husarů Murray: »Dostali jsme se do davu uprchlíků a jeden z nich na mne namířil bajonet. Můj podřízený musel kvůli bezpečnosti svého nadřízeného rychle za sebou zabít pět nebo šest z nich«.