Nocování ve volné australské přírodě

Nocování ve volné australské přírodě - Pokud se dodržují základní bezpečnostní pravidla, je možné přenocovat ve volné australské přírodě bez problémů. ( | foto: Australis

Jak přenocovat v buši a přežít

Přespat lze v australské přírodě mnoha způsoby. Ekologicky nejvhodnější jsou kempy či hotely, které mají přijatelné ceny i velmi dobré vybavení. Někdy je ale nutné přenocovat pod širou oblohou. Pokud dodržíte základní pravidla, nemusíte se stát lahůdkou mořského krokodýla či skončit s jedovatým hadím uštknutím, tvrdí cestovatelé z expedice Australis.

V Austrálii se u frekventovaných cest nalézají odpočívadla, z nichž většina je připravena k přespání motoristů alespoň tak, že zde najdete zásobník s pitnou dešťovou vodou. Je ale nutné respektovat dopravní značení, které vás může rovněž upozornit, že nejbližší kempinková plocha se nalézá tak a tak daleko a přespání je na tomto místě zakázáno.

Pozor na soukromé pozemky
Někdy se můžete pohybovat po území soukromých farem a domorodců. Pokud projíždíte farmou, narazíte dříve či později na vrata, která oddělují jednotlivé pastevní plochy farmy. Pokud jsou vrata otevřená, pouze projeďte, pokud jsou však uzavřená - opět je po projetí vašeho vozu uzavřete.

Majitel farmy by měl o vaší přítomnosti vědět předem, není-li to však možné a dojedete-li až k farmářovu domu nebo jej potkáte, pozdravte, požádejte o další průjezd a zeptejte se, zdali nemáte zaplatit nějaký poplatek. Obyčejně se platí několik symbolických dolarů. Cesty, které se totiž na území farmy nacházejí, jsou soukromé a za jejich vybudování musel farmář zaplatit.

Pro vjezd do domorodé rezervace je nutné povolení, které je možné zakoupit na nejbližší policejní stanici nebo roadhausu před rezervací. Někdy je povolení velmi drahé a přijde Vás až na 50 AUD. Bez povolení Vám však nikde na území rezervace neprodají pohonné hmoty a zakoupit ho přímo na místě už možné není.

Přežití v buši
V buši a pouštích je však všechno jinak. Zpravidla zde neexistuje žádná infrastruktura natož kempinkové plochy. Musíte si tedy vhodné místo k přespání nalézt sami. Pokud má automobil velkou zahrádku, je výhodné přespat na ní.

Mějte na paměti, že žádný z hadů na člověka samovolně nezaútočí, není-li drážděn nebo necítí-li se být ohrožen. Obecné pravidlo je, že pokud hady nevyhledáváme, většinou je ani nespatříme.

Některé zapůjčené typy terénních vozidel umožňují i přespání uvnitř vozu, ale nejpohodlnější je uložit se přímo na zemi vedle vozu.

Jako podklad pro spací plochu použijete přeloženou velkou plachtu, která je nutnou výbavou vozu a na rozích ji zatížíte kameny či stanovými kolíky. Plachta vás nejen izoluje od vzlínání zemní vlhkosti či sypkého písečného podkladu, ale zároveň vás i ochrání před nenadálou noční návštěvou hadů.

V tropických částech severu kontinentu použijeme nad plachtu zavěšenou moskytiéru, jejíž okraje pečlivě zastrkáme pod okraj plachty, kterou posléze zatížíme kameny nebo zavazadly, aby při spánku nedošlo k nadzvednutí moskytiéry. Australští komáři jsou sice velmi nepříjemní a je jich mnoho, ale nepřenášejí žádnou z forem malárie.

 Ráno po probuzení je důležité důkladně vyklepat obuv nežli si ji nazujete. Předejdete tak mnoha problémům a ještě se leckdy podivíte, co všechno zajímavého se Vám přes noc do bot schovalo.

Vyhněte se zubům mořského krokodýla
Mořské pláže na severu Austrálie jsou k přespání naprosto nevhodné a nebezpečné. V tom nejlepším případě vás pokoušou písečné blechy, což rozhodně není příjemné. V horším případě neodhadnete dobu odlivu a celé ležení se vám promočí mořskou vodou. V tom nejhorším případě se můžete stát obětí mořského krokodýla, který dosahuje délky šesti metrů a hmotnosti jedné tuny.

Ze stejného důvodu nikdy v tropických oblastech nespěte v bezprostřední blízkosti většího vodního toku nebo rezervoáru. Místo k přespání si zásadně vyhledejte mimo cestu po níž jste přijeli a spěte na odvrácené straně vozu. Tím snížíte riziko, že do vás někdo v noci narazí, či vás přejede.

Ekologie a vyprazdňování se
Zcela samostatnou kapitolou je vyprazdňování se v outbacku. Na Tasmánii je dokonce k dispozici celá publikace o tom, jak a co zařídit ,abychom zbytečně nezatěžovali životní prostředí.

V písčitém pouštním terénu a suchém podnebí exkrement zahrabeme v blízkosti nějakého keře či trsu spinifexové trávy včetně toaletního papíru, přibližně deset centimetrů pod povrch. Umožníme tak poměrně rychlou recyklaci pomocí všudypřítomných nejrůznějších členovců a baktérií.

V tropických oblastech a v oblastech s kamenitým povrchem exkrement nezahrabáváme pod úroveň okolního povrchu, ale přihrneme na něj prašnou hlínu nebo humózní zeminu z blízkého okolí. V žádném případě exkrement nezarovnáváme kamením či nezahrabáváme hluboko pod zem. To však neplatí o toaletním papíru, který je naopak vhodné v mělkém důlku zatížit a zahrnout zeminou. Zásadně se nevyprazdňujeme na březích řek a creeků a na plážích, ať jsou jakkoliv opuštěné.