Jak poznat bezpečně Čecha

Tak Austrálie, to jsem si vybral pěknou zemi na rok pobytu. Letadlo si pomalu sedá, venku je hodně brzo ráno a já poprvé vidím tu divně červenou barvu tohoto kontinentu. Celých 25 hodin cesty jsem přemýšlel o tom jak se vlastně s tou mou angličtinou domluvím a do jaký oprátky že jsem to strčil dobrovolně hlavu. A rok neuvidím kromě školy žádný Čechy a česky nepromluvím a nepromluvím…

Po dvou měsících to vidím docela jasně: Češi jsou tady prostě všude. Potkávám je nejen ve škole, ale daj se naprosto v pohodě poznat na ulici, v obchodech, ve vlaku i na pláži. Už z dálky si člověk říká – tamhleten borec, to je Čech jako poleno! Pak jen tak na zkoušku přijde blíž, zaposlouchá se do hovoru a je to jasný. Učitel, který se trpělivě snažil poslední tři měsíce zlepšovat mou angličtinu říká, že poznat Čecha na ulici není vůbec problém. „Většina z vás nosí sandály a jakmile se trošku ochladí, tak vy si do těch sandálů vezmete tlustý ponožky!“ To je prý pro Australana něco tak nepochopitelnýho, že se neubrání úsměvu a okamžitě si příslušnou osobu zařadí do správné země původu.

Setkání ve vlaku:

Tuhle jsem stál na nádraží a čekal jsem na vlak do City. Byl jsem tady  zhruba tři měsíce a měl jsem trošku splín a stesk po domově. Kolem mě hafo lidí, já se rozhlížel a v hlavě jsem měl prázdno. Zkoušky z angliny se blížily, kapka stresu a člověk si říká, že pořád nerozumí a nerozumí... „Pane Bože, prosím, já chci slyšet češtinu!“ Jak jsem zjistil, Bůh existuje a seknul se jenom trošku. Vedle mě stála mladá maminka s asi tříletou dcerou. Po chvilce, když si holčička začala hrát na zemi poblíž kaluže, spustila maminka hodně jadrný vodopád krásných slovenských!!! výrazů komentujících dceřino plazení se mezi lidma na peróně. Srdce pookřálo, tep naskočil a celý den byl v pohodě.

Setkání v obchodě:

Jako všude i tady si člověk může vybrat buď levnější a nebo dražší zboží. To není pro studenta s malým příjmem právě velká možnost rozhodování. My potřebujeme DRAŽŠÍ, LEVNĚJŠÍ a NEJLEVNĚJŠÍ. Ještě že existuje společnost HomeBrand, studenty překřtěná na HomeLess, která splňuje tu jedinou nezbytně nutnou podmínku k zařazení na vrchol žebříčku popularity. Tou podmínkou je samozřejmě cena. Firma si zvolila jako „své“ barvy bílou a černou. Bílý obal, černý nápis. Jednoduché, levné a pro identifikaci Čecha v Austrálii naprosto dostačující. Stačí se pak rozhlédnout po kasách a Černého Petra dostane ten s největší Homelessáckou výbavou…

Z povídání o ceně zboží jsem vynechal položku ZADARMO. Ta tu taky existuje a tu pro změnu využívají nejen Češi, ale všichni, kdo mají problém se zařizováním bytu. O tom ale zase až někdy příště. Zatím se mějte pěkně a kdo nevěří ať tam běží nebo jak to je.