Bojíte se cestovat do nástupnických zemí SSSR? Bojíte se lupičů, mafiánu, opilců, divokých horalů? Ve většině případů se pravděpodobně obáváte více než je třeba.
Na druhou stranu: stát se může všude všechno. Následující řádky vám pomohou velmi zhruba se zorientovat. Opatrnosti není nikdy dost.
1. Není třeba se bát
Do této kategorie spadají zejména státy Pobaltí: Estonsko, Lotyšsko a Litva. V uplynulých letech výrazně vykročily směrem ke střední Evropě a jsou i podobně bezpečné (či nebezpečné).
2. Je lépe dát si pozor
Sem patří zejména Rusko, Bělorusko a Ukrajina. Doby, kdy zločinci masově přepadávali pokojné cizince, jsou pryč, bezpečnostní situace v těchto zemích se výrazně zlepšila. Obecně platí, že Moskva, Kyjev, Minsk i ostatní velká města jsou relativně bezpečná. Denní i podvečerní procházka centrem města s sebou nenese velká rizika. Na druhou stranu je třeba být stále trochu ve střehu - nenosit u sebe větší částky, zbytečně na sebe neupozorňovat drahými fotoaparáty, nebrat si "černé" taxíky atp. Rizika nejsou všude stejná. V rámci Ukrajiny patří k "divočejším" oblastem Zakarpatsko, u Ruska je vždy lépe zkonzultovat cíl s někým, kdo tam byl (Sibiř, Dálný východ).
3. Je třeba dát si hodně pozor
Sem patří státy Zakavkazska a Střední Asie. Ani zde se není třeba obávat, že budete přepadeni na prvním rohu, cesta sem však vyžaduje určité cestovatelské zkušenosti. Jsou to oblasti, kde je možnost setkat se s nějakou nepříjemností poměrně reálná, zvláště při cestách mimo město. Znalci doporučují cestu vždy pečlivě konzultovat a na místě se nepohybovat bez místních průvodců.
4. Tam jezdí jen šílenci
Do této kategorie patří severní Kavkaz (zejména Čečensko a Dagestán) a Tádžikistán. V Čečensku zuří válka, ještě větším nebezpečím jsou ovšem únosy. V uplynulých letech tam (a také v sousedním Dagestánu a Ingušsku) bylo uneseno mnoho set lidí včetně cizinců. Výkupné se pohybuje v řádech statisíců až milionů dolarů. Tádžikistán je země bezvládí, chaosu a občanské války, kde i procházka po hlavním městě je velmi nebezpečná.
Nepříjemnosti vám v těchto zemích nehrozí jen od padouchů - i úředníci či policie mohou být dosti záludní. Podstatné je uvědomit si, že cizinec je povinen se zaregistrovat na policii (většinou do jednoho až tří dnů). Bydlíte-li v hotelu, recepce to většinou udělá za vás. Bydlíte-li v soukromí, je to problém a není dobré na to zapomenout. V Moskvě, šokované teroristickými útoky, není bez tohoto razítka rozumné vycházet na ulici, hrozí vám zatčení a další nepříjemnosti. Obecně také platí, že policie musí cizinci umožnit spojit se s velvyslanectvím, a to ještě předtím, než ho například donutí nastoupit do policejního vozu.
Může se hodit
Úžitečná telefonní čísla (velvyslanectví, případně konzulát):
Moskva: (00 7095) 251 05 40-5
Petrohrad: (00 7812) 2710459
Kyjev: (00 38 044) 212 08 07
Minsk: (00 375 17 2) 363450
Almaty: (00 732 72) 334569
Taškent: (0073712) 353005
- sobota 8. ledna 2000
