Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsme to projeli

  21:01aktualizováno  21:01
- Bílá hora, symbol národní pohromy, vyvolává obrazy zoufalé řeže. Všechno ale bylo jinak. Zkuste představit si sami sebe v kůži stavovského mušketýra, pikenýra nebo rejtara toho zachmuřeného dne 8. listopadu 1620. Jste utahaní. Sem, na Bílou horu, jste dorazili dnes po půlnoci. Nepřítele máte v patách. Mrholí. A máte prázdný žaludek, protože spížní vozy jsou prázdné. Roste ve vás vztek, poněvadž žold už má zase zpoždění. A proklínáte svoji hloupost: tisíce žoldnéřů z jiných pluků jednoduše odešly až do Prahy, kde v krčmách našly teplo, jídlo i rychlou lásku místních poběhlic.
A měli recht, ti, co odešli, bojovat se nebude. Listopad,to už je přece čas zimního kvartýrování. Tu bitvu vlastně nikdo nechtěl. Ale stalo se. Bílá hora se později stala synonymem národní porážky. Na takový osudový mezník by člověk očekával verdunskou řež, zoufalý boj do poslední kapky krve, sebeobětování. Bitva však trvala jen 90 minut, možná méně. Byla spíše šarvátkou. A obránci většinou prostě odešli z boje. Jak se všechno seběhlo, můžete celkem dobře pozorovat z temene Bílé hory,od mohyly, odkud máte podobný rozhled, jaký měli onoho dne stavovští. Hledíte-li k ruzyňskému letišti, vidíte hned pod Bílou horou Ruzyni. Tam se šikovala jedna část nepřítele, vojska katolické ligy. Druhá armáda, císařští, stáli víc vlevo, u Řep. Celkem snad 25 000 mužů. Představte si pozice stavovských, kteří se šikují kolem vás. Pravé křídlo je opřeno o zeď obory Hvězda. Levé však skoro nedohlédnete,je až v Řepích, u dnešní křižovatky Plzeňské a Slánské. Protože se stavovští bojí obchvatu, roztahují své linie do délky 1,5 až dva kilometry. Vytvářejí dva šiky,za nimi jako záloha podupává několik tisíc jezdců uherské jízdy. Stavovských je méně než 20 000. Jejich šiky, stejně jako šiky nepřítele, tvoří jednotky z půlky Evropy. Zatímco pravý bok je bezpečně chráněn strmým profilem Bílé hory, v jehož úbočí je dokonce lom, levý bok je slabinou. Proto tam byl umístěn elitní Thurnův pluk. A právě tam, vůbec ne na Bílé hoře, se bitva hned v počátku rozhodne. Nejdřív se do ní nikomu nechce. Také útočníci s ní nepočítají. Vojáci jsou unaveni stejně jako stavovští. Ale něco je přece jinak. Mají žold, jídlo a morální vzpruhu. Jako politruci chodí mezi setninami a kornetami duchovní a rozdmýchávají bojechtivost poukazováním na to, jak ti protestanté na kopci urážejí Pannu Marii. Takový otec Dominik, známá postava bitvy, si na hruď dokonce pověsí obraz bohorodičky s vypíchanýma očima: podívejte se, soldáti, co ta sběř dokáže... Mezi stavovskými takoví duchovní nejsou.

Velitelům se stále nechce

do boje. Stavovští nezvolí ani bojové heslo. Nikdo nevydal rozkazy, dokonce ani ve chvíli, když si vojsko nepřítele navléká bílé šerpy, aby se poznalo v seči. A ještě dopoledne odjedou další důstojníci za pohodlím Prahy. Bojovat se přece nebude. Nakonec vše rozhodne nevoják, bavorský vévoda Maxmilián. Do svého vojska investoval peníze a chce akci. Generálové tedy zvolí střední cestu: jakousi šarvátku, průzkum bojem proti levému křídlu. Nemá to být ani bitva, ani ústup. Po poledni se dávají útočníci do pohybu, bojištěm zní jen bojové heslo katolíků "Sancta Maria!". Nepadl ještě jediný výstřel, ale už je vlastně po všem. "V okamžiku, kdy se podařilo uvést armádu do pohybu, bylo rozhodnuto," říká vojenský historik Pavel Bělina. "Stavovští bitvu nečekali a nebyli na ni připraveni." První oťukávací nápor byl ještě odražen, proti druhému vypochodoval zkušený Thurnův pluk. Stalo se ale neuvěřitelné: tři sta metrů před nepřítelem žoldnéři vypálili pánubohu do oken, zahodili zbraně a utekli. Levé křídlo přestává existovat. Totéž se opakovalo, když mezeru v sestavě měly uzavřít další dva pluky. Uherská pěchota prchla. "Jakmile se zhroutilo levé křídlo, císařští začali celou bitevní linii stavovských ze strany rolovat až k Bílé hoře," říká Bělina. Bylo to, jako když padá domino. Bitva trvala devadesát minut, ale to je vlastně čas, který potřebovali útočníci, aby pomalu v bojové sestavě prošli od Řep k Bílé hoře. Zvrat nepřinesl ani statečný pokus o protiútok jezdců knížete Kristiána Anhalta. Boj skončil na Bílé hoře šarvátky probíhaly všude tam, kde dnes stojí rodinné domy. A samozřejmě u zdi obory,kde se podle legendy do posledního muže bránil "pluk statečných Moravanů", podle Běliny však ve skutečnosti pouze "pluk naverbovaný za moravské peníze". Jak se to všechno mohlo stát? Velitelé fušersky podcenili situaci, kněží nepodpořili ducha vojáků a ti, což je hlavní, nebojovali, protože nedostali žold. Takové vztahy byly tehdy běžné. "Z hlediska žoldnéřů velitelé vlastně nesplnili svou část smlouvy," říká historik Bělina. "Voják věděl, že pokud je placen, má za to velitel nárok na jeho maso a krev. Na Bílé hoře byli vojáci ochotni přistoupit zřejmě jen na potěmkiádu s bojovým rozmístěním. Ale když šlo do tuhého, stáhli se." Asi proto nebylo tolik padlých, jak se dříve tvrdívalo. Bělina odhaduje počet mrtvých na 1600, přičemž ve srážce mohlo zahynout tak dvě stě vojáků na každé straně. Zbytek byl pozabíjen na útěku. Zveličování počtu obětí bylo zřejmě vedeno snahou omluvit ostudnou porážku, kdy armáda uprchla z bojiště. Historik Bělina s mírnou nadsázkou tvrdí, že bitva na Bílé hoře je jen "bitvou na honěnou". Saddám Husajn by řekl, že to byla "matka všech porážek".

Může se hodit

JAK SE ORIENTOVAT

Mohylu, z níž přehlédnete velkou část bojiště, najdete na mapě Prahy hned vedle Karlovarské ulice.Šiky stavovských se táhly zhruba ve směru jihozápad-severovýchod. Kritické levé křídlo uvidíte od mohyly na druhém horizontu vlevo tam, kde je jakási továrna.

CO SI PŘEČÍST

Slavné bitvy naší historie (Čornej, Bělina) a výpravnou, velmi podrobnou knihu Černý den na Bílé hoře (Uhlíř).

Jak proběhla bitva:

vpravo stojí české vojsko (označeno vlajkou se lvem), proti němu u Řep císařští (vlajka s orlicí), u Ruzyně vojska Katolické ligy (bavorská šachovnicová vlajka).

1. do pohybu se dávají císařští, především valonské pěší pluky, které rozhodnou bitvu;

2. císařské jezdectvo předjíždí pěchotu;

3. čeští jezdci Jana z Bubna vyrážejí proti nim, zaženou je a uvedou do zmatku i řady Valonů;

4. podpořit je má elitní Thurnův pluk, který však těsně před nepřítelem zahodí muškety a prchá - levé křídlo se začíná hroutit;

5. teď by měla situaci zachránit uherská jízda, která stojí v české záloze - místo útoku však prchá;

6. levé křídlo mají zachránit pěší a jezdecký pluk hraběte Hohenloheho, které se přesunu jí ze středu sestavy - párkrát vystřelí a prchají;

7. o zvrat se ještě pokouší jízda Kristána Anhalta a v divokém nájezdu proniká hluboko do řad nepřítele;

8. část Uhrů vyráží podpořit Anhalta;

9. polští kozáci bojující na nepřátelské straně zahánějí Uhry a Anhalt je zajat, pak Valoni rolují české vojsko až ke zdi obory;

10. postavení Šlikova Moravského pluku pěchoty, který svedl poslední větší srážku bitvy.


Autor:




Nejčtenější

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Další z rubriky

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.