Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsem zažil zemětřesení

aktualizováno 
-
Cestuji hodně a rád. Na nejdobrodružnější cestu jsem se vydal před třemi lety s jednou svou švýcarskou přítelkyní. Sraz jsme měli na letišti v Santiago de Chile. Když jsem přicházel na smluvené místo v odletové hale, začala se divně třást a pak si lehla na zem. Až tehdy jsem si uvědomil, že i já nějak ztrácím stabilitu pod nohama. Pak kolem vypukla obrovská panika a mně došlo, že to asi bude zemětřesení. Vše trvalo snad jen necelou minutu a v té rychlosti a překvapení jsem nestihl udělat nic než se rozkročit, abych neupadl. Prý to bylo jenom takové běžné zemětřesení nižší intenzity a pár minut po něm už život na letišti znovu začal běžet, jako by se nic nebylo stalo. Až když kolem mě začali uklízet rozbité sklo, dopadla na mne úzkost... Letěli jsme odtamtud na Velikonoční ostrov. Přímo u letištní plochy seděli na koních muži a nabízeli ubytování v soukromí. S jedním jezdcem jsme se vydali k nim domů. Jak se později ukázalo, byla to jeho jediná aktivita. Zatímco po celý náš pobyt jeho žena vařila, uklízela, starala se o nás i několik dětí, on ležel na zahradě a až do našeho odjezdu se pouze smutně díval do dálky. Nejbližší civilizace je totiž pět hodin letu, a tou je Polynésie. Nejvýjimečnějším zážitkem v ní bylo hornaté a skromně osídlené souostroví Markézy. Vulkanický ostrov Huku Hiva je kus skály, a tak jediné obydlené místo se nachází přesně na opačném konci než jediný plácek sloužící jako letiště. Po přistání letadélka proto všichni cestující zamířili k helikoptéře. Jen my jsme se rozhodli k variantě ekonomičtější, a hlavně, podle nás, poznávací: přijali jsme nabídku místního taxikáře. Byla to nejdramatičtější cesta mého života. K tomu ještě neexistovala možnost vrátit se zpět. Ve staré kraksně jsme pár kilometrů zdolávali skoro čtyři hodiny a přítelkyně téměř celou trasu prokřičela a proplakala. Netušili jsme, že na ostrově neexistují cesty a jede se jen po skalách a kamenech nad prudkými propastmi. Když jsme několikrát ubrzdili těsně před pádem do hlubin, starého taxikáře popadala nebývalá radost, vybíhal od volantu, klekal si a spínal ruce k nebi. Až v hotelu nám to vysvětlili: náš taxikář byl posledním ze tří, které ostrov měl. Ty dva při obdobných cestách již potkal krutý osud...

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.