V roce 1985 jsem byl nominován na Oscara za Formanův film Amadeus. Když jsem měl jet do Spojených Států na vyhlašování, tak mě Barrandovské studio nechtělo povolit cestu. Na poslední chvíli se rozhodli, že tedy přece jenom mohu jet, ale zaplatili mi pouze letenku Praha - New Y ork a zpět s tím, že v USA se o mne bude starat produkce filmu Amadeus. Letěl jsem sám, s Ondříčkem, Pištěkem a Formanem jsem se měl sejít na newyorském letišti a dál s nimi letět do Los Angeles. Když jsem přiletěl na Kennedyho letiště, nikde nikdo. Čekal jsem hodinu, dvě hodiny a nic. A poněvadž jsem neměl v kapse víc než deset dolarů, rozhodl jsem se, že dál zde nebudu nic riskovat a obrátil jsem se na ČSA se žádostí o zajištění nejbližšího letu zpátky do Československa. Ty mi našli spojení do Prahy s odletem asi za tři hodiny. Mezitím ovšem přiběhl nějaký človíček a začal mě vyvolávat. Já jsem se přihlásil a řekl mu, že už bohužel mám letenku zpátky do Prahy a on na to, že jsem se zbláznil. Tak jsme běželi zpátky do kanceláře a tu letenku jsme ještě stačili stornovat. Teď už se ale nedalo dál letět a musel jsem přespat noc v hotelu. T enhle produkční asistent mě zavezl do hotelu letiště a chtěl odejít. Já mu říkám: »Počkejte, tohle přece musí někdo zaplatit!« »Vy nemáte peníze,« ptá se? »Jenom deset dolarů,« říkám mu. Tak to tam zaplatil a chtěl zase odejít. Já mu říkám: »Počkejte, já tu nemůžu zůstat v tomhle hotelu bez peněz!« Měl jsem hlad a byla půlnoc a já nevečeřel. On žasnul: »Vy nemáte opravdu vůbec nic?« Já říkám: »Nemám«. Tak mi dal sto dolarů na večeři a další věci, a ráno pro mne opět přijel a odvezl na letiště, odkud jsem letěl do Los Angeles. Při vyhlašování Oscarů za kostýmy bylo nominováno pět filmů včetně Amadea. Na přehlídce kostýmů těchto filmů se na podiu objevil i oblečený slon z filmu Davida Leana. A já říkám Pištěkovi, který seděl vedle mě: »Poslyš, ty nemůžeš dostat Oscara, protože oni mají perfektně oblečenýho i slona. No ale pak ho přece jmenovali. A mě také. Takže všechno dobře dopadlo.
20. listopadu 1999
