Jak jsem si nezaložil »sbírku«

Určitě všichni vědí, kde leží Dalmácie, ten krásný kus světa nad Jaderským mořem. Někteří možná dokonce vědí, kde při dalmatském pobřeží leží otok V is, tedy ostrov V is. Ale asi už málokdo ví, že ještě dál od břehu a blíž k Itálii je další ostrov, Biševo. A tam jsem se před časem rozhodl, že si založím neobvyklou sbírku. Měl jsem tehdy známost s příjemnou dívkou a její sestra s manželem vyráželi na prázdniny právě na ostrov V is. On tam měl vlastně jakési příbuzné - jeho sestra se provdala za člověka »odtamtud«. K té cestě jsme byli přizváni. A utíčko jsme měli starší, ojeté, babičku Olympii s malými kolečky. A protože už mělo přece jen něco za sebou, dojeli jsme s ním jen do Záhřebu, kde vypovědělo službu. A protože přišla noc,nezbylo než přenocovat ve stanech v parku. Ráno jsme zjistili, že přímo před okny místní policie. T a ale ochotně doporučila soukromou opravnu a dokonce nás tam snad i odtáhli. Ukázalo se,že neobstály ventily. Oprava stála všechny peníze, které jsme měli, a tak jsem si došel vyprosit podporu na konzulát. Pan konzul ochotně vyhověl - ale poslal nás zpět domů. Neposlechli jsme a měli pak ještě mnoho dalších peripetií, které nebudu dál rozvádět. Jejich důsledkem bylo, že jsme tam autíčko nakonec museli nechat a vrátit se vlakem. To ale bylo až po čtrnácti dnech nádherného nicnedělání v městečku Komiža, kde jsme z oken viděli na obzoru obrysy ostrůvku Biševo. Tam jednak měli naši hostitelé vinice,na nichž se rodil vynikající Biševski modry plavac, úžasné tmavočervené víno a jednak tam byly neméně úžasné atrakce v podobě dvou jeskyní, před nimiž se ta na Capri mohla schovat: B iševsku modru špilju a M edvědí špilju. Tedy jeskyně těsně při hladině moře, se všemi slavnými optickými efekty. V té medvědí měli svůj úkryt středomořští tuleni - »mořští medvědi«. A tam, na takové malé jeskynní plážičce jsem přišel na ten originální nápad neobvyklé sbírky. Ano, o něčem podobném jsem četl v jakési Haškově humoresce,ale tady byla vlastní příležitost. T i tuleni medvědi tam měli takové to místečko, co my máme v bytech »jednosedadlové«. A tam, jako krásné mumie,byly kousky nádherně tvarovaného tuleního trusu. Tady také mohla vzniknout má sbírka, odtamtud jsem si potají nesl své první exempláře. Ukažte mi člověka, který má ve sbírce tulení trus! Celý pobyt jsem je pečlivě tajil, jenže návrat nebyl slavný. Už jsem přece řekl, že jsme se vraceli vlakem, když nás autíčko definitivně zradilo asi dva kilometry za Splitem na zpáteční cestě. V takovém vlaku za vrcholného léta je někdy pěkně teplo a v takovém teple přijde k sobě i mumifikovaný tulení trus. A tak, když ta krásná a do té chvíle příjemná dívka začenichala a vynutila ze mne přiznání - že já jsem se tehdy nepoučil! - vyletěl základ mé budoucí neobvyklé sbírky oknem.