Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsem se při letu s El Al stala podezřelou a málem přišla o peníze

aktualizováno 
Zpáteční letenku Frankfurt - Tel Aviv - Bangkok izraelské společnosti El Al jsem si koupila před několika měsíci na internetu hlavně kvůli ceně. Necelých 13 000 korun včetně poplatků mě opravdu zlákalo. To jsem ještě netušila, že za tu dobrou cenu stejně později zaplatím. Hlavně časem a nervy.

Boeing 747 400 izraelské společnosti El Al | foto: Profimedia.cz

Smích mě brzy přejde

Po skončení mého putování po Asii jsem na letišti v Bangkoku téměř čtyři hodiny před odletem. Těším se, že tady utratím poslední peníze za thajské pivo. Ale ouha, nakonec jsem ráda, že se do letadla vůbec dostanu. Kvůli tomu, že neletím přímo do Prahy, ale do Frankfurtu, si mě izraelská společnost El Al zaškatulkuje jako "podezřelou".

Varovat mě mohla už esemeska od mé spolucestovatelky, která se vracela domů o dva dny dříve. "Jsem ve Frankfurtu. Ale byla jsem asi terorista, připrav se na to, že ty budeš taky." Přijde mi to jako dobrý vtip a od srdce se tomu zasměju.

Na letišti mě ale smích přejde. Přepážka na odbavení je překvapivě otevřená už v devět večer, odlétat máme přitom až v 0:50. Tím lépe, aspoň budu mít víc času v bezcelní zóně, usmívám se v duchu.

Když najdu přepážku, zarazí mě dlouhá fronta. Pro jistotu se optám, jestli jsem opravdu na správném místě. "Jo, s El Al je to takhle vždycky. Bezpečnostní opatření," pokrčí rameny mladý pár, který také čeká.

Ještě než se asi po padesáti minutách dostaneme k přepážce, musíme totiž projít osobním rozhovorem s pracovníky společnosti. "Proč letíte do Izraele? Aha, přestup. Kam pokračujete? Do Frankfurtu? Proč neletíte do Prahy?" Trpělivě odpovídám na záplavu otázek.

Vše jde hladce až do té doby, než se mě zeptají, jak se dostanu z Frankfurtu do Prahy.

Mám koupenou jízdenku na autobus, vystavenou poněkud nezvykle až dva dny před mým návratem. A navíc jen elektronicky. Důvod je prostý, bonusová jízdenka za projeté kilometry se společností Student Agency se bohužel dříve vyzvednout nedá. Tímto úkolem jsem tedy pověřila kamarádku a místo vytištěné jízdenky mám teď od ní jen esemesku s číslem sedačky a kódem jízdenky.

Pod palbou otázek

V tvářích pracovníků El Al se zračí obavy. Následuje záplava dalších otázek. "O kolik je letenka do Frankfurtu levnější? Proč letíte sama? Kdo balil zavazadlo?" a spousta dalších.

Nakonec postoupím k přepážce a zde se mě další pracovnice zeptá, jak to, že mám český pas a letím do Frankfurtu. A jestli by mohla vidět jízdenku na "ten autobus". Opět ukazuju mobil s esemeskou a opět vidím znepokojení.

Letenku nakonec dostávám a rychle mířím k pasové kontrole. Další problém a půlhodinová fronta. Na pivo už ani nemám chuť. Koupím si odporně sladkou limonádu a odcházím na gate s tím, že dvě hodiny do odletu si budu radši číst.

Další čekání, kontrola a peněženka pryč

Ani tento plán nevychází. Odbavení už totiž probíhá. Pracovníci El Al si po důkladném prozkoumání mého pasu odškrtnou mé jméno na asi dvacetimístném seznamu a pošlou mě zadním schodištěm kamsi do sklepa.

Zde mě spolu s ostatními nechají beze slova vysvětlení čekat. Po chvíli přijde mladík ve stejnokroji El Al a postupně nás všechny požádá, abychom vyskládali všechny své věci do připravených bedniček. Odevzdat musíme i klíče, peníze či kreditní karty. Jediné, co si u sebe můžeme nechat, je pas a letenka. Mladík poté se všemi věcmi odejde do zavřené místnosti.

Pak si vyzvedávají i nás. Musíme projít znovu rentgenem a důkladnou prohlídkou a pak se konečně můžeme posadit do jakési čekárny k dalším podezřelým. Dostávám zpátky svůj batoh, který si okamžitě kontroluji. Zjišťuji, že se mi kamsi vytratila peněženka se sto dolary.

"Zvláštní" ztráty a nálezy

Trpělivost mizí a začínám zvyšovat hlas. Pracovnice se zatváří překvapeně a prohlásí, že zmizení mé peněženky je "zvláštní" a požádá mě, abych batoh znovu zkontrolovala. Neobjevím ji ani napodruhé. A ani napotřetí.

"To nejste jediná, mně se ztratily hodinky a náramek," snaží se mě uklidnit další "podezřelá" žena. V ten moment přinesou další zavazadlo. Soused po mé pravici se do něj okamžitě ponoří, aby zjistil, co chybí jemu.

EL AL má tvrdý bezpečnostní program

Izraelská letecká společnost El Al má nejpřísnější bezpečnostní program ze všech leteckých společností světa. Je to dáno prostředím, v jakém je nucena fungovat. Tedy více méně v permanentním válečném stavu. Je třeba si uvědomit, že izraelská letadla jsou prvními potenciálními cíli teroristů. Bezpečnost provozu El Al je založena ještě více než na skenerech a rentgenových přístrojích na pohovorech a vytipování možných podezřelých cestujících. Bezpečnostní složka El Al s tím má bohaté dlouholeté zkušenosti a tento systém se jí osvědčil. Občasný nekomfort, který neprávem postihne některé "podezřelé" pasažéry, už však na druhé straně zachránil stovky a možná tisíce nevinných lidí. Každý, kdo cestuje s El Al, by měl zvážit, zda mu to za to stojí. Největší ochrana před případným teroristickým útokem, ale za cenu, že se může stát z nějakého důvodu sám podezřelým. (ptp)

Nechybělo nic. Zato přebývalo. Dámský svetřík, kalhoty, podprsenka, cizí klíče, dioptrické brýle a moje peněženka.

Křičím na všechny přítomné "bezpečnostní" pracovníky El Al a okamžitě chci zavolat manažera. Rozhořčeně mu vysvětluji, co se přihodilo, a jsem rudá vzteky. Chápavě přikyvuje. "Ano, máte pravdu. To opravdu není normální. To by se nemělo stávat. Je to špatně."

Vzápětí se mě zeptá, zda ještě něco postrádám. Odpovídám, že mi nic nechybí, ale že jde o princip. Na jeho tváři se opět objeví souhlasný výraz. "Ano, já vám rozumím a souhlasím s vámi. Ale jediné, co s tím mohu udělat, je, že se vám omluvím," končí rozhovor a posílá mě do letadla.

A na závěr let v záklonu

Strastiplná cesta by měla končit tady. Útrapám ale ještě konec není. Když jsem jako poslední cestující nastoupila do letadla, zjistila jsem, že moje sedačka je rozbitá a naklápí se samovolně dozadu. A letuška mi s naučeným milým úsměvem sděluje, že to sice normální není, ale ona s tím teď nic nemůže udělat. Oprava se bude konat až v Izraeli. Za 11 hodin.

Start letadla tedy strávím v poloze sedadla značně naklopeného a okamžitě, jak je to možné, si poručím víno. Pomalu usnu. A pak mě průběžně až do Izraele budí cestující, kteří se opřou o moji sedačku a prudce ji tím sklopí nazad.

Aspoň, že cesta z Izraele proběhla bez komplikací. Vlastně už mi ani nevadilo, že jsem ve Frankfurtu zjistila, že mám přehrabaný celý batoh. Byla jsem ráda, že jsem se s ním vůbec shledala. A že se mi nic neztratilo.

Takže, vážený pane manažere. Za omluvu vám sice děkuji, ale mohu vás ujistit, že s vaší společností už nikdy nepoletím. Být teroristou mi stačilo jen jednou v životě.

jaké zkušenosti máte vy?

Také jste se na svých cestách setkali s přísnou bezpečnostní kontrolou na letišti? Zažili jste prohlídku, z které jste měli pocit, že jste přinejmenším pašerák drog? Podělte se o svoje zážitky s ostatními čtenáři v diskuzi.





Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.