Jak jsem se nedostal do Mexika

V polovině šedesátých let jsem pracoval jako stipendista ve výzkumné laboratoři National Jewish Center v Denveru v americkém státě Colorado. Na zpáteční cestě do Československa jsem měl v úmyslu navštívit svého kolegu, profesora mikrobiologie v Ciudad Mexico, a seznámit se při té příležitosti také s kulturním dědictvím Mayů i s moderní mexickou kulturou. V této relativně příznivé době, kdy naše pasy platily pro "všechny státy světa" bez výjezdních doložek, bylo ovšem nutno žádat o mexické vstupní vízum. Po několika dnech jsem byl vyzván k návštěvě mexického konzulátu a velmi jsem se podivil, když mi konzul udělil sice dlouhou audienci spojenou s blahovolným vyslechnutím mých odborných i kulturních zájmů v jeho mateřské zemi, ale byl jsem krutě zklamán, když mi oznámil nevyvratitelné zamítnutí mé žádosti. Jako důvod uvedl, že jsem pro Mexiko nepřijatelný již proto, že jsem příslušník komunistického státu a navíc i proto, že mám v úmyslu navštívit mexickou univerzitu, kde mohu vzhledem ke své, i když nepříliš dokonalé znalosti španělštiny, vykonávat subversní a agitátorskou činnost mezi studenty, se kterými jsou beztak obrovské potíže pramenící z politické nevyspělosti, rebelantství a beatnického hnutí. Nechtěl jsem se ovšem vzdát bez boje, a napsal jsem proto svému profesorovi žádost o intervenci. Profesor mi napsal obratem květnatý dopis určený pro mexického ministra vnitra, ve kterém plně doporučoval mou návštěvu v jeho ústavu již proto, že jsem vykonával funkci vědeckého sekretáře v odborné komisi Mezinárodní unie proti tuberkulóze, které byl také členem. Při novém přijetí u mexického konzula jsem opět poznal beznadějnost svých vyhlídek a doporučující dopis svého profesora jsem nepoužil z obav, že by se podle konzulových slov mohl dostat k vyjádření československému zastupitelskému úřadu, který o mém zamýšleném odklonu ze schválené trasy přece jenom měl být informován. S konzulem jsem se tedy rozloučil s poznámkou, že tedy své americké dolary neutratím v Mexiku, ale v Kanadě, kam jsem získal vízum bez problémů. Neplánovaně jsem tedy zhlédl Montreal, řeku Svatého Vavřince a její kouzelné povodí. V době, kdy do Mexika proudily tisíce turistů i krátkodobých návštěvníků a přinášely této chudé zemi drahocenné a vysoce žádané dolary, bylo zamítnutí mé návštěvy nepochopitelné nejen mně, ale i mým americkým kolegům a přátelům, kteří chtěli společně se mnou přijít této věci na kloub. Záhy jsme vypátrali, že Mexiko je stále hluboce traumatizováno úlohou Československa, kterou sehrálo v roce 1960 při propuštění Ramona Lopeze po odpykání dvacetiletého žaláře za vraždu Lva Davidoviče Trockého. Jméno Trockého bylo zasunuto hluboce v mé paměti jen jako spoluorganizátora Velké říjnové revoluce, který byl snad Stalinem vypovězen na Sibiř a skončil v zapomnění. Zjistil jsem však tehdy na Západě všeobecně dostupnou informaci, že se Trocký po vypovězení ze Sovětského svazu uchýlil do Mexika, kde se stal hostem světoznámého tvůrce moderních mexických fresek malíře Diega Rivery. Později se přestěhoval do vlastní vily, která byla po jednom krvavém, avšak neúspěšném pokusu o atentát na Trockého silně opevněna a hlídána vládní policií. Ramon Lopez se do této pevnosti lstivě dostal jako přítel Trock ého sekretářky, se kterou navázal cíleně intimní styky. Ta mu zprostředkovala setkání s Trockým, který však svou důvěřivost zaplatil krutou smrtí: vrah mu uštědřil bodnou ránu ocelovým hrotem do lebky, jíž Trocký krátce nato podlehl. Ramon Lopez byl ihned zadržen a odsouzen na dvacet let do žaláře. Po odpykání trestu v roce 1960 očekávali tohoto profesionálního revolucionáře před branami vězení dva českoslovenští diplomaté, kteří ho vybavili diplomatickým pasem a letenkou a společně s ním odletěli z Mexika do Havany. Jak jsme se po letech dozvěděli z českého tisku, Ramon Lopez, vlastním jménem Mercader, odletěl později do Prahy, byl načas odklizen do vily StB Elinky v Jevanech, později byl přesunut do Sovětského svazu, kde byl dekorován titulem hrdiny s penzí 400 rublů a posléze v roce 1978 zemřel na Kubě. Poznal jsem tedy na vlastní kůži jen nepatrný dotek všeobjímajícího hesla "Proletáři všech zemí, spojte se!" a nikdy jsem se již do Mexika nedostal. Společně jsme s mým mexickým profesorem při jednom pracovním setkání v Paříži vypili sklenku francouzského vína "a la salud" a při té příležitosti jsem dostal darem terakotovou repliku aztéckého bůžka, která nedávno skončila v rukou mého vnuka. Ten se dostal do Mexika jako účastník nedávného celosvětového mootu skautů bez obtíží a snad i kolektivní vina za československou spoluúčast na kauze Trocký - Lopez nám byla Mexičany odpuštěna.