Nově otevřenou stezku z Ostrova do Jáchymova si v úterý vyzkoušeli první...

Nově otevřenou stezku z Ostrova do Jáchymova si v úterý vyzkoušeli první cyklisté. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Jízda po cyklostezce bývá horor. Hledáme pravidla

  • 195
Jedním z nejdiskutovanějších a nejvýbušnějších témat mezi cyklisty a bruslaři je provoz na cyklostezkách. Hlavně na těch páteřních ve velkých městech, které jsou mnohdy až nebezpečné. Jednoduchý návod a pravidla neexistují, je proto dobré řídit se zdravým lidským rozumem, být ohleduplný a přátelský.

Co hlas, to názor. Všichni tomu rozumíme a všichni samozřejmě dopředu víme, jak máme na cyklostezkách jezdit. Bohužel nezřídka jen do okamžiku, než dojde na konkrétní situace a dotazy. Jak jet, jak předjíždět, kdo má kdy přednost, jak se tam pohybovat s malými dětmi?

Na to se názory liší a ani odborníci se neshodují, jak některé situace řešit. Pojďme proto zkusit najít obecně platná pravidla pro provoz na frekventovaných městských cyklostezkách, která se budou řídit především zdravým lidským rozumem.

Pomáhali znalci

Pravidla pro cyklisty a bruslaře, koloběžkáře a lyžaře na kolečkových lyžích pomohli sestavit Martin Raufer (šéfredaktor časopisu Velo), Josef Dressler (mistr v ovládání kola a učitel jízdy na kole), Karel Studnička (Ski a Bike Centrum Radotín) a Daniel Mourek (viceprezident Evropské cyklistické federace).

Jak jedeme?

Ilustrační snímek.
  • Jedeme vždy vpravo.
  • Jsme ohleduplní, soustředění, předvídáme
  • Přizpůsobujeme rychlost a způsob jízdy dané situaci, hustotě provozu, podmínkám a povrchu cyklostezky. Pozor, to někdy znamená jet skutečně až krokem, případně zastavit.
  •  Od určitého okamžiku, kdy narůstá hustota provozu, nejezdíme na úzké městské cyklostezce vedle sebe, abychom neohrozili ani neomezili cyklisty, bruslaře, chodce v protisměru.

Jak se vyhýbáme, předjíždíme?

Jízdní kola jsou v Českých Budějovicích častým dopravním prostředkem.
  • Vyhýbáme se a předjíždíme vždy vlevo. Nikdy nepodjíždíme zprava. Při předjíždění vždy zkontrolujeme situaci za námi, zda někdo ještě rychlejší už nepřejíždí nás.
  • Předjíždíme s dostatečným odstupem, abychom ostatní nevystrašili a neohrozili. Případně i snížíme rychlost a na užších místech je ideální nějaké minimální zvukové upozornění, cinknutí zvonku, slovíčko „s dovolením“, „děkuji“...

Kdo a kdy jede první?

  • V úzkém místě má přednost ten, kdo do místa zúžení vjíždí první. Tak to ostatně funguje i v silničním provozu. Ale pozor, ne každý s tím automaticky počítá, proto je lepší vždy zpomalit.
  • Důležitý je zároveň oční kontakt, jemné gesto a následné poděkování. Každopádně pokud dáte přednost vy, nic tím nezkazíte. Naopak, atmosféra na stezce bude příjemnější, přátelštější.

Jak ve sjezdech, stoupáních a tam, kde jsou překážky?

hradečnice
  • To je velký problém. Ani naši experti se neshodli. Jeden soudí, že v místě stoupání/sjezdu by mělo platit podobné pravidlo jako při výletě na běžkách. První jede ten, kdo míří dolů (za předpokladu, že nemá v cestě překážku). Naopak čeká ten, kdo míří vzhůru, případně ten, kdo má v cestě překážku - sloup osvětlení, chodce, pomalého cyklistu atd. Ale...
  • Jiní upozorňují, že pravidla pro kola by se spíš měla blížit pravidlům pro auta. A ta jsou přesně opačná. Přednost má ten, kdo jede nahoru a dává ji ten, kdo míří dolů. To proto, že ten, kdo jede zejména v prudkých pasážích vzhůru, by se po zastavení obtížně znovu rozjížděl.
  • Velmi tedy záleží na citlivém odhadu situace a zkušený, zdatný cyklista, by měl dát raději přednost těm méně zkušeným. Muži ženám a dětem, mladší jezdci starším atd.
  • Ten, kdo už jednou dostal přednost ve sjezdu, samozřejmě nesmí jet jako blázen bez ohledu na ostatní (Což se bohužel velmi často děje. Zdatnost a zkušenost neznamená automaticky opatrnější jízdu. Všimněte si, kolik cyklistů ve sjezdech i v relativně úzkých místech jede příliš rychle bez jakéhokoli zpomalení a ohledů na ostatní).

Nebojme se zastavit, případně seskočit z kola

  • Zejména velmi sportovní cyklisté bohužel neradi zpomalují, zastavit pro ně znamená skoro potupu. Právě oni, často zkušení jezdci, kteří mají za sebou už tisíce naježděných kilometrů, by měli jít příkladem v ohleduplnosti. Jsou místa, kde je lepší zastavit a dokonce seskočit, kolo třeba kousek vést. Trénink se tím přece nepokazí. A bezpečnost všech se mnohonásobně zvýší. Osobně odhaduji situaci tak, že ve sjezdu přinejmenším zpomaluji a nedovolím, aby protijedoucí cyklista kvůli mně musel ve stoupání zastavit.

Cyklista nebo bruslař?

Bruslení v Praze na Ladronce
  • A kdo má mít přednost ve složitější situaci? Cyklista, nebo bruslař? Není to nikde ničím stanoveno, ale znalci se přimlouvají, aby cyklista dal v takových chvílích přednost bruslařovi, který má omezenější možnosti manévrování a zejména brzdění.

Kdy se cyklostezce úplně vyhnout?

  • Opravdu rychlí účastníci provozu (sportovní cyklisté silničáři či bruslaři závodníci) na přehuštěnou cyklostezku nepatří. Zejména tehdy, když je jejich jízda součástí tréninku. Měli by kvůli velké rychlosti, kterou dokáží vyvinout, hledat jiné možnosti.
  • Nelze se divit dobrým a rychlým cyklistům silničářům, když místo po přeplněné cyklostezce jedou po vedlejší silnici. Je to pro ně i pro ostatní prostě bezpečnější a případná policejní kontrola by tento „prohřešek“ proti pravidlům měla tolerovat.

Nechme doma sluchátka

Nejlepší podmínky pro cyklisty v rámci středních Čech jsou podle Petra Škrabala...
  • Na relativně úzkou a zároveň frekventovanou cyklostezku nepatří sluchátka v uších. S nimi se stáváme „ignoranty“, kteří kašlou na to, co se děje okolo.
  • Tím, že si nasadíme sluchátka, vytváříme kolem sebe jen pomyslnou ulitu, která nás ale nijak neochrání od kritické situace. Naopak.

Pozor na děti

  • Samostatnou kapitolou je předjíždění a míjení rodin s malými dětmi. Neřešme v této chvíli, zda na přehuštěnou cyklostezku taková rodina patří, či nikoli. Prostě tam už je a my se musíme přizpůsobit a nikoho neohrozit. Měli bychom maximálně snížit rychlost, v případě potřeby až do úplného zastavení a včas upozornit (hlasem, zvonkem), že děti - skupinku míjíme.
  • Pohyb s malými dětmi je na frekventované cyklostezce jednou z nejnáročnějších disciplín. Ideální je, když jsou děti již samostatné, ovládají kolo a nekličkují po trase. Měly by jet vždy vpravo mezi rodiči (otec vpředu, matka vzadu či naopak). Měly by být poučeny, v mezích možností hlídány, ale zároveň rodiče musejí vždy počítat s krizovou eventualitou, že děti mohou náhle vybočit ze směru.

Kdy s malými dětmi na frekventovanou cyklostezku

  • To je skutečně zásadní otázka. Vím, že se to někomu nebude poslouchat dobře, ale zjednodušeně tehdy, když jsou dětičky aspoň trošku samostatné. Do té doby je vhodné najít jiné možnosti. Prázdnou byť vzdálenější cyklostezku, širokou rovnou lesní cestu, atd.
  • Podobné to je i s pejskaři, kteří nemají pejsky na vodítku nebo je mají naopak na tzv. dlouhém natahovacím vodítku. Páníček jde vpravo, pes na dlouhém vodítku na druhé straně cyklostezky. To samozřejmě na cyklostezku nepatří, vznikají tím extrémně nebezpečné situace.

Když už s dětmi, tak jak

Mělník - u soutoku Vltavy a Labe se spojuje také Labská stezka a trasa od...
  • Dítě na sedačce je lepší mít za sebou, je to pro něj bezpečnější. Je iluzorní myslet si, že děcko ochráníte, když na něj uvidíte. Spíš naopak hrozí, že se budete více věnovat dítěti než řízení a způsobíte kolizi. Ale je to zároveň otázka pocitu a individuální preference, možné je oboje. V sedačce za sebou je nutné myslet na to, zda se dítě do sedačky vejde i s přilbou, kolik prostoru má od vašich zad, jestli mu váš batoh netrčí do obličeje.
  • Zastávky pro děti nemusejí být příliš časté, pokud mají dítka dobrou motivaci, někdo s nimi komunikuje, zasvěcuje je do zajímavostí, které cestou míjejí. Pokud máte cíl a splníte to, co slíbíte, ať už jsou to prolézačky, koupání nebo zmrzlina, pak děcko většinou vydrží dvacet minut i déle bez zastávky.
  • Podobné je to s dětmi, které samy šlapou. Pokud mají kolo odpovídající jejich vzrůstu a schopnostem a navíc správně nastavené (často je podceňována výška posedu, dětičky se kopou do brady, nevyužívají své síly a rychle se unaví), vydrží překvapivě hodně. Velmi rychle totiž regenerují a tak stačí častější krátké zastávky.
  • Důležitá je motivace a cíl. I sedmileté dítě ujede denně desítky kilometrů, pokud pravidelně sportuje a dospělák je mu průvodcem, pomocníkem a ne generálem a strašákem. Pokud dítě umí jet rovně a po své straně, je dobré vysílat ho dopředu, dát mu nějaký bod, kde vždy počká nebo se opatrně otočí a jede naproti - třeba každá pátá lampa, apod.

Můj zážitek a zkušenost z cyklostezky

Víme, že nemusíme mít ve všem pravdu a nemáme patent na rozum. Některé zkušenosti vás čtenářů mohou být odlišné. Pošlete nám svoje názory a zážitky z provozu na cyklostezkách na libuse.tomanova@idnes.cz (do předmětu e-mailu napište slovo CYKLOSTEZKA). Ty nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč.