Zdaleka nejde jen o předváděnou hru. Mnohem důležitější je atmosféra, která v Itálii dokáže i neutrálního diváka úplně pohltit. A to vůbec nemusí být fotbalový fanatik.
Itálie je prostě země kopané zaslíbená. Stačí se rozhlédnout kolem sebe - na sedačkách uvidíte fanoušky všech generací, ženy i muže. Za fotbalem sem přišly celé rodiny Římanů. Téměř každý je vybaven šálou nebo čepicí v blankytné barvě Lazia.
Fotbal je tady společenskou událostí a k italské neděli patří stejně jako ranní bohoslužba.
Skandování na stadionu udává tempo severní tribuna našlápnutá až do posledního místa. Zde se nachází hlavní tábor římských fandů. Když hráči vbíhají do "arény", všichni "seveřané" začnou mávat vlaječkami. Ti nalevo pouze bílými, ti napravo pouze modrými - synchronizace jako na spartakiádě.
Minutu před zahajovacím hvizdem rozhodčího zhruba šedesát tisícovek diváků sborově spustí klubovou hymnu. Rozléhá se nad hřištěm jako husitský chorál u Domažlic - až z toho běhá mráz po zádech.
Fotbalová mše začíná. Hráčům Lazia se příliš nedaří, takže zpočátku usilovně fandící římské "legie" tichnou a navrch má několik stovek juventuských tifosi (fanoušci). To však nemohou Římští na severních ochozech dovolit. A když oni spustí, přidají se ke skandování i méně aktivní tribuny. Jejich mohutný pískot také jasně označuje veřejného nepřítele římského lidu - je jím Pavel Nedvěd, který ještě před čtyřmi lety před svým přestupem právě do Juventusu patřil ke zbožňovaným ikonám fanoušků Lazia.
Když rozhodčí odmítne písknout penaltu po nafilmovaném pádu, fanouškům je vše jasné: Juventus si rozhodčího koupil. Diváci se přestanou věnovat dění na hřišti, obrátí se ke skupince vlajkonošů z Turína a spustí posměšnou písničku o Juventusu.
Turínští se však nedají a začínají malou válku. Z jejich sektoru přiletí nakousnuté jablko, rozprskne se dvě řady za zády mladých fanynek.
Fanoušci Lazia na oplátku vypustí na turínské několik "projektilů" ve tvaru plastových lahví. Flašky, které dopadnou až mezi turínské tifosi, se od nich obratem vrací zpátky. Od toho momentu až do konce zápasu lahvové přestřelky co chvíli prokládají sborové fandění, aniž by to početné, přihlížející policisty v těžké zbroji nějak vyvádělo z rovnováhy.
Přestože z dění na trávníku bolí oči, fanoušci nepolevují ve svém snažení a nedají svým hlasivkám ulevit. Oněmí až pět minut před koncem, když jim proklínaný Nedvěd vsítí gól. Turínští tifosi jásají a zkomolené "Nedved, Nedved" se několik sekund nese stadionem, než se římské publikum rozezvučí v protiakci.
Za pár minut je konec. Lazio doma prohrálo 0:1. Radikálové z římského tábora neberou porážku s lehkým srdcem a chtějí za ni fyzicky potrestat příznivce Juventusu, kteří si vítězoslavně prozpěvují. Policie však oba znepřátelené sektory neprodyšně rozděluje. Nezbývá než opět sáhnout po plastových lahvích.
Ostatní římští tifosi aspoň z plných plic svým turínským konkurentům spílají. Už to však není jednotné skandování, ale jen mišmaš nadávek. Fanoušci Juventusu se předklánějí a názorně Římanům ukazují, co jim mohou políbit. Kakofonie nadávek nemá konce.
Třicátník v baseballové čepici si může vykřičet plíce z těla, ale pak nad svým počínáním mávne rukou. Vždyť za týden je další ligové kolo a Lazio celé Itálii ukáže, jak se má hrát fotbal.
 Italové žijí fotbalem. Na tento sport tady chodí fanoušci všech věkových kategorií, ženy i muži. Takhle vypadá oslava vítězství Juventusu Turín. |
