1. Světlo, světlo, světlo – to je základ
Ano, tohle jste již slyšeli stokrát: světlo je na focení vůbec nejdůležitější. Přesto je to třeba říct i po sto prvé. Totiž: mnozí novopečení majitelé foťáků jsou zklamaní, že jejich nový stroj za dvacet třicet tisíc vlastně fotí tak nějak plonkově.
A „nezvládne“ třeba pořídit slušnou fotku typu „manželka stojí na Karlově mostě v pravé srpnové poledne“. Jenže taková fotka prostě pořídit nejde, vždy bude vypadat nehezky. Na fotce budou velké rozdíly mezi světly a stíny, barvy budou vyšisované, prostě hrůza, zkrátka když je světla moc, často se vlastně ani fotit nedá a foťák z toho neviňte.
CO ZKUSIT: Zkuste pátrat po hezkém světle – až se ho naučíte nacházet, pochopíte, že právě to tvoří 40 procent fotografování… (Dalších 40 % – dle mého – připadá na zvládnutí jemností v kompozici, zbylých zhruba 20 % na to, jaký máte fotoaparát.)
Možná vás překvapí, že fantastické světlo objevíte zejména tam, kde je ho méně, kde je méně intenzivní a tzv. měkké (tedy nevytvářející ostré stíny). Tedy: přestaňte rodinu fotit v plném slunci a zkuste to třeba v obyčejné hotelové chodbě zalité jemným svitem odkudsi ze vzdáleného okna… Zjistíte, že právě tam mohou vzniknout fotky úplně fantastické.
2. Pozor na města a krajiny: jen obrazy se počítají
Teď vás přesvědčím, že umím pohlédnout hluboko do vaší duše: vím totiž přesně, co se bude dít onoho večera, až se rozhodnete konečně si v klidu prohlédnout všech 678 fotografií z dvoudenního výletu do Paříže. Tedy 236 fotografií Eiffelovy věže, 349 záběrů kostelů, pařížských ulic, náměstí, parků a 92 marných pokusů vyfotit přes davy Monu Lisu.
Otevřete počítač, proklikáte pár fotek, u čísla 147 vás postihne panika, protože se vám ani jedna nebude líbit, a někde v půlce to vzdáte docela… Co je tady špatně?
Fotit města a krajiny je mnohem těžší, než se zdá. Aby (jakákoliv) fotka byla opravdu fotkou, musí v sobě mít náladu, emoce, příběh, něco… Jenže nic z toho ono průčelí anonymní památky prostě nemá a mít nebude. Proto je dobře vyfotit krajinu či město pro začátečníky často nadlidský úkol.
CO S TÍM: Rada je prostá – uvěřte mi, že krajiny a města má smysl fotit jen tehdy, pokud ona scéna je zcela výjimečná, unikátní, ve skvělém světle se koupající. Zkrátka taková, kterou byste si potenciálně pověsili na zeď. Jinak nemá „mrtvé“ scény moc smysl fotit – ano, budete mít památku, ale tím to hasne… Ani vás nebude bavit se na ty fotky dívat. (O kamarádech na Facebooku nemluvě, liků moc nedostanete.)
3. Bez lidí to nejde
V hrůzném příběhu vaší marné snahy zachytit dovolenou v Paříži v součtu chybí jedna fotka: tu jsem si nechal na imaginární případ, v němž zcela omylem vyfotíte něco typu „malíř u řeky máchá štětcem, vedle zadumaně stojí dívka připomínající Amélii z Montmartru a nad tím vším je Notre Dame s hejny holubů“.
Nejspíš na tu jedinou fotku budete fascinovaně a nadšeně hledět, a tak to má být. Ona jediná má šanci přežít, protože ona jediná se blíží tomu, čím fotka opravdu má být: obrázku, který je schopen nést emoce a příběh.
Tedy, věřte, nebo ne, právě focení lidí je gruntem fotografování a mělo by být vaším ambiciózním začátečnickým cílem. Proč ambiciózním? No, ono je to vlastně docela těžké…
CO SI ZKUSIT: Zkuste především nedělat to, co činí 99 procent novopečených fotografů v situaci typu „chci si vyfotit toho zajímavého fakíra s kobrou“. Tedy nevytáhnout zoom a onu postavu si přiblížit z několika metrů. Jistě, jedna dvě fotky se povedou a budou vás bavit, pak to ale bude nuda. Proč? Protože v obrázku bude chybět atmosféra, nebude toho moc vidět z okolí, fotky s nikým moc lomcovat nebudou. Zkuste to jinak: nezoomujte, použijte širokoúhlý objektiv a vydejte se fakírovi vstříc: zjistíte, že najednou se tam kromě něj vejde město, ulice, stromy, palác, prostě mnoho dalšího… Opravdu se o to pokuste: tento záběr „širokoúhle zblízka“ je patrně nejdůležitější typ kompozice na světě...
4. Naučte se funkce několika čudlíků
Pokud jste si právě koupili nový foťák, číhá na vás velké nebezpečí: pocit, že foťák za 15 či 30 tisíc korun přece už musí umět fotit sám.
Nemusí a neumí… Takže se nedivte, že ty fotky se vám nějak nedaří, ono opravdu nejde fotit, aniž byste chápali alespoň základy toho, co se ve foťáku děje. Jinými slovy: není možné jen mačkat a nechat vše na foťáku, významná část fotek se prostě nepovede (což už jste možná zjistili).
Jaké čudlíky zvládnout do začátku:
1. Vypněte tzv. plnou automatiku
Plná automatika se obvykle značí zeleným obdélníčkem, zeleným foťákem či jiným piktogramem značícím nebezpečnou myšlenku, že stroj se obejde bez vaší kontroly. Neobejde – přepněte ho alespoň na písmenko P, které též udělá vše za vás, ale můžete zabránit pohromám rozmazanosti kvůli nastavování citlivosti (ISO) – více o tomto chytáku v boxu o mobilech.
2. Zvládněte kompenzaci expozice
Kompenzace expozice je funkce označovaná zpravidla symboly +/- a dělá to, co může zachránit významnou část vašich fotek: manuálně přes ni dáváte foťáku pokyn „foť to světlejší nebo tmavší, než ty chceš“.
Hodí se v onom bezpočtu situací, kdy proklínáte foťák za to, že fotka není taková, jakou byste ji chtěli mít. Zkuste, uvidíte.
3. Naučte se používat blesk za bílého dne
Ano, možná vás to překvapí, ale blesk má smysl především za bílého dne, nikoliv ve tmě, jak si mnozí myslí. Za bílého dne jsme jím schopni dosáhnout například toho, aby postavy před nasvícenou krajinou nevypadaly jako temné siluety. Jasně, často fotka přijde o kus autenticity, ale pořád to je lepší než snímek typu „černoch v tunelu“. Prostě si zapněte blesk a zkuste blýskat na postavy v plném slunci. Uvidíte.
Focení mobilem: Objevte ISO!
Chytré telefony dramaticky mění i svět fotografování. Kvalita fotek stoupá, každý půlrok přijde nějaký významný posun vpřed a – však to znáte – přibývá lidí, kteří prohlašují „já už fotím jen mobilem“. Proč ne. Jen je třeba dát si pozor na pár chytáků.
1. Chyták: Pozor na kvalitu
Často slýchám „kvalita je skvělá, fotky vypadají na monitoru báječně, úplně mi to stačí“. Pro sdílení na sociálních sítích snad ano, ale zkuste někdy nechat fotky ze starších mobilů vytisknout, spláčete nad výsledkem – tam už to chce výrazně vyšší kvalitu. A může se vám stát, že pokud pět let fotíte dítě jen mobilem, dobrou fotoknihu neuděláte – na rozdíl od monitoru bude vypadat bídně. (U novějších strojů už to je mnohem lepší.)
2. Chyták: Horší podmínky = horší fotky
Při focení mobilem myslete na to, že dobře to celé bude fungovat v ideálních světelných podmínkách. Fotku typu „dítě stojí na slunné horské louce“ zvládne mobil výrazně lépe než hořící svíčky na dortu při večerní oslavě.
3. Chyták: Musíte umět nastavit ISO
Možná to překvapí, ale pro focení mobilem platí stejná pravidla jako pro focení „normálním foťákem“. Včetně onoho kritického: musíte tušit, co se ve foťáku děje. Tedy radím, že pokud chcete fotit dobře, musíte vědět, že i v mobilu se dá regulovat hodnota oné tajuplné citlivosti, tedy ISO.
Když to maximálně zjednoduším: tím, že zvedneme hodnotu ISO, umožníme foťáku tedy použít krátký čas – a zabránit tak rozmazání fotek. Pokud tedy chcete mít hezké fotky, naučte se nastavovat na mobilu ISO. (Na Androidech lze většinou ve výchozím fotoaparátu, u iPhonů je nutné dokoupit nějakou fotoaplikaci.)
Klasický příklad: na prvním obrázku vlevo můj iPhone 6 prostě dcerku na houpačce nezvládl dobře vyfotit – říkal si „je tu dost světla, ISO nechám na 32, čas bude stačit 1/40“. Ale to je špatná úvaha, iPhone netušil, že vše je v pohybu a tuto scénu nezvládne. Tedy, což je druhý obrázek vlevo, v jiné fotoaplikaci přinutím iPhone použít ISO 500, takže foťák „cvakne“ výrazně rychleji – a čas krátký 1/750 vteřiny už prostě Annu „zmrazí“ v pohybu. Samozřejmě, vyšší ISO znamená vyšší šum, tu je však ještě snesitelný. A jiná volba neexistuje.
Autor článku
|