Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak Bílka podala ruku sudetským Němcům

aktualizováno 
Většina bývalých sudetských obcí v Česku dnes chátrá, Bílka ale jde proti času. Tahle víska na Teplicku by asi vždycky trčela trochu víc z šedivé řady už jen proto, že leží přímo pod nejvyšší horou Českého středohoří, Milešovkou. Výjimečná je ale tím, jak ji místní zvelebují, a hlavně tím, jak se staví k česko-německé minulosti.

Obyvatelé Bílky se před několika lety rozhodli, že si svou vesničku zkrášlí. Nejprve si postavili na návsi pod vzrostlou lípou kapličku, o rok později za ni umístili přírodní stůl z čediče a nakonec si nechali podél přístupových cest postavit čtrnáct netradičních skulptur. V překrásné tiché krajině pod Milešovkou tak mezi poli a loukami narazíte na velký kříž anebo kamenné sochy poutníka či anděla...

Bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal, který se dlouhodobě věnuje proměnám české krajiny, počin Bílkovských chválí – zatímco většina vesnic v pohraničí upadá, tady si lidé obec vylepšují.

Tam, kde zapíchli šlechtice

Kaplička vyrostla v Bílce před šesti lety. Je ale už třetí v pořadí.

První vznikla už v první polovině 17. století a připomínala násilnou smrt litoměřického hejtmana Jana Václava Kuplíře ze Sulevic.

V listopadu 1638 se v okolních lesích konal velký hon. Když štvaní divoké zvěře skončilo, nahrnuli se všichni do místního hostince, kde se šlechtici pořádně opili. Následná hádka pak skončila smrtí jednoho z nich, vrah byl dopaden a uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě, které se dnes říká Daliborka. O rok později pak byla na návsi postavena kaplička, která byla zasvěcena svatému Václavovi, patronovi probodnutého šlechtice. V Bílce stála kaplička bezmála sto let, pak byla natolik poškozená, že musela být nahrazena jinou obecní kaplí.

Ani druhá kaple ovšem "nepřežila" do současnosti. Po únoru 1948 chátrala, až byla v 60.letech zbourána.

Bílka v r. 1870. V průzoru kaplička sv. Václava,  na horizontu Milešovka.
Zdroj:
Regionální muzeum v Teplicích
* VÍCE ZAJÍMAVÝCH FOTOGRAFIÍ SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Rehabilitace krajiny

Nová, moderní kaplička vyrostla v Bílce v roce 2000. Té původní se vůbec nepodobá, ale takový byl i záměr. Kaple architekta Ivana Noska se povedla, v soutěži Ústeckého kraje "Stavba desetiletí" získala čestné uznání za duchovní rehabilitaci zdejší krajiny.

"Ráz české krajiny, utvářené po husitských bouřích především barokem, je neodmyslitelný od kaplí a kapliček, rozesetých po vesnicích, na křižovatkách cest i ve volné krajině. Nejen, že to dodává pestrosti všednímu životu, ale současně je tím celá krajina posvěcena a pozdvižena do roviny duchovní," uvedl litoměřický biskup Josef Koukl, který kapličku vysvětil.

"V padesátých letech si moji rodiče pořídili v Bílce chalupu. Prožil jsem tu dětství a ten kousek světa ve Středohoří si zamiloval. To víte, že jsem se potil, aby kaplička dobře vypadala, protože jinak bych se odsud musel odstěhovat," řekl před časem v žertu architekt Nosek, který dlouhodobě žije v Německu, ale do Bílky často jezdí.

V nové kapli, o jejíž znovuzrození se zasloužilo občanské sdružení Bílka pod Milešovkou, přece jen kousek historie zůstalo. Dochoval se totiž původní zvon, který lidé od 60.let schovávali a který teď visí ve vysoké, úzké věžičce.

Kaplička sv.Václava v Bílce podle architekta Ivana Noska, rok 2000

Odpočinek na Mnichovu

Na velké židli vytesané z kamene, si můžete odpočinout po výstupu na Milešovku. Takové obří židle jsou podél cesty, která se vine mezi poli u Bílky, další čtyři. Co je na nich zvláštního? Kromě toho, že se jmenují Zvláštnosti, třeba to, že na dvou z nich jsou namalované souřadnice Mnichova.

Kamenné židle jsou jedním ze 14 novodobých umělých menhirů, které jsou součástí tzv. Cesty přátelství. Ta vznikla v téhle typické sudetské obci, kde před válkou žili hlavně Němci, v roce 2002. "Je to snaha přispět k obnovení přátelských vztahů mezi Čechy a Němci," vysvětluje Miroslav Hrubý, starosta Bořislavi, pod niž Bílka patří.

Bílka, Cesta přátelství. Jan Mladovský - Zvláštnosti. Rok 2006

Vzájemné gesto smíření a odpuštění

S návrhem Cesty přátelství přišel další emigrant, profesor Jan Koblasa, který se také podílel na vnitřní výzdobě kaple sv.Václava. Ten oslovil sedm českých a sedm německých sochařů, aby vytvořili skulptury jako zamyšlení vztahů mezi národy žijícími na jednom území, jejich historické kolize a nabídnutí gesta ke smíření a odpuštění. Autorem jedné z nich je i sám Koblasa.

Nad projektem převzal záštitu tehdejší prezident Václav Havel. Supermoderní sochy vyrostly podél dvou cest z Bořislavi a Černčic. Cesty se setkávají u bílecké kapličky a společně pak vedou na Milešovku.

Jednotlivé sochy si vytvářejí vlastní prostředí a tvoří dominantu krajiny, zároveň s ní však velmi citlivě komunikují. Sochy, které počítají se spolupůsobením světla a větru, jsou umístěny přímo na zemi podobně jako dolmeny a menhiry či keltské kříže. Na rozdíl od Keltů, kteří zpracovávali kameny přímo na místě, se ale jedná u umělé scenérie. Nicméně když kolem nich procházíte, máte pocit, jakoby sem snad  odjakživa patřily.

Jan Koblasa - Volání hory. "Každá hora má svůdný hlas, který poutníka již zdálky láká, aby mu před vrcholem ukázala nové perspektivy a horizonty".

Podobně jako kaplička sv.Václava se i Cesta přátelství dočkala ocenění, ve druhém ročníku soutěže Stavba Ústeckého kraje 2004 získala čestné uznání.

Mezi místními obyvateli ovšem skulptury vyvolávají smíšené emoce. Někdo je z nich nadšen, někomu připomínají stavební kvádry, které se vysypaly z nákladního auta.

Rozruch vyvolaly i souřadnice Mnichova na kamenných židlích. "Jde o umělecké vyjádření toho, aby už nikdo nejednal o nás bez nás," vysvětlil Miroslav Jedlička z občanského sdružení Bílka pod Milešovkou.

STROJ ČASU

*** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - ZDE
V seriálu mapujeme místa, která se v posledních desetiletích změnila. Všímáme si objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Přibližujeme ale také místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela...

Redakce iDNES děkuje za poskytnuté fotografie Regionálnímu muzeu v Teplicích a starostovi obce Bořislav panu Miroslavu Hrubému.

Kaplička sv.Václava v Bílce, rok 1870

Kaplička sv.Václava v Bílce, kolem roku 1900

Kaplička sv.Václava v Bílce, 2000

Bílka, Cesta přátelství. U sochy Pieta od Václava Gataříka (2002).

Socha Campanella od Jaroslava Řehny v Bílce, na obzoru je vidět Milešovka. "Kámen stojí na cestě a hledí do krajiny. Poskytuje přístřeší zvonu, který se větrem pohybuje a tiše zvoní. Poutníka má přivést k zamyšlení" - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Bílka, cesta přátelství. Ingo Warnke, Poutník v cizině. Dva kamenné bloky s vytesanými velkými průhledy do krajiny. Kolemjdoucí může vnímat jeho postavu v krajině i skrze něj. Výraz sochy je ovlivněn znakem asijského Orákelu, tedy poutníka, který se zastavil na cestě a uvažuje, kam dál povedou jeho kroky - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Symbol palmy, v jehož podstavci je kříž a dále se rozrůstá do stvolu a květů. "Ve Starém zákoně nazývá Šalamoun svou milovanou jménem Tamar (tamara je hebrejsky palmy). Její rovný vysoký růst symbolizuje spravedlnost" - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Pískovcová písemná tabule. Zprostředkovává poselství ve formě zpodobnění Rilkeho básně Tichý přítel - sonet XXIV z cyklu "Sonety pro Orfea" (březen 2006)

František Rückner - Twist and Shout (propletenec a zvolání). Konfrontace dvou propletených útvarů ve svém středu pevně spojených, oddělených jenom ve spodní a horní části, znázorňující historickou situaci v regionu Českého středohoří jednou jako samostatný a jindy mimořádně spletitý vývoj, vykazující značnou dávku expresivity - z brožury Cesta přátelství (březen 2006)

Cesta přítelství v Bílce. Jan Koblasa - Volání hory. Na dvou sloupech umístěný mohutný balvan s otvorem uprostřed. Tento průhled do dálky je přes svou nepřístupnost tajemným bodem svatyně, jeho skulina míří k nekonečnu. "Každá hora má svůdný hlas, který poutníka již zdálky láká, aby mu před vrcholem ukázala nové perspektivy a horizonty." - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Cesta přítelství v Bílce. Jan Koblasa - Volání hory. "Každá hora má svůdný hlas, který poutníka již zdálky láká, aby mu před vrcholem ukázala nové perspektivy a horizonty." Na dvou sloupech umístěný mohutný balvan s otvorem uprostřed. tento průhled do dálky je přes svou nepřístupnost tajemným bodem svatyně, jeho skulina míří k nekonečnu - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

5 lavic určených k odpočinku i vnímání krajiny, protože... "vlastností míst je dávat současnou podobu minulosti" - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Umístění dvou kamenů má takovou podobu, že vytváří meziprostor formy kříže, kterým je možný průhled do krajiny. Z jiné perspektivy je viditelná otevřenost jen z hořejšího prostoru. "Mimo symbol kříže se jedná ještě o otevřenost, dialog a průhlednost, tedy možnost sblížení" - z brožury Cesta přátelství. (březen 2006)

Kaplička sv.Václava v Bílce, pohled zezadu s čedičovým stolem (březen 2006)

Kaplička sv.Václava v Bílce, 2006

Kaplička sv.Václava v Bílce, začátek 20.století

Kaplička sv.Václava v Bílce, 20.léta 20.století

Autoři:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Rýchorský prales v Krkonoších
Zakázaný ráj. V národních parcích se zpřístupní uzavřená místa

Nový zákon o národních parcích zpřístupní turistům některá atraktivní místa. Jedním z nich je i Rýchorský prales v Krkonošském parku, v českém Švýcarsku mohou...  celý článek

Sbaleno a jedeme na prázdniny k příbuzným a známým na venkov.
Konečně volno. Kam pojedeme? Romantické začátky turismu v Československu

Letovisko. To slovo voní sluncem, lesy, vodou a svobodou prázdnin. První republika je milovala, chlubily se jimi obce od Krušných hor po Beskydy.   celý článek

Vodáci mají šanci zajistit si splutí nejkrásnější části Vltavy.
O splutí Teplé Vltavy za 500 korun je zájem, zdražení vodáky neodradilo

Zájem o splouvání Teplé Vltavy, která vede šumavským národním parkem, neklesl ani poté, co letos musí zájemci za plavbu zaplatit více než loni. Úsek mezi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.