Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čundr za historií. Sto kilometrů pěšky po Izraeli a Západním břehu Jordánu

aktualizováno 
Rozhodl jsem se, že si projdu po svých a sám oblast Dolní Galileje a Západního břehu Jordánu. Prostě si udělám trek - čundr se stanem, spacákem, karimatkou, mapami, kompasem a bez zajištěného ubytování. Bez překonávání nejrůznějších bariér to v této oblasti zřejmě nepůjde nikdy, ale za trochu té námahy to určitě stojí.

Beduínská pouštní skalní obydlí | foto: Radek Oravecpro iDNES.cz

Při všech svých cestách se řídím jednou hlavní zásadou: základem by měla být kvalitní logistická příprava. Některé destinace jí vyžadují méně, jiné více, ale v každém případě by výsledkem mělo být usnadnění pobytu a orientace v cizí zemi. Pokud ovšem tou zemí není Izrael a tato příprava nevzbudí hory podezření u bezpečnostních pracovníků již při odletu z Česka.

Jak zákon káže

Klasické vybavení na čundr by asi kdekoliv jinde prošlo bez povšimnutí, ale ostré izrealské hochy, kteří mají na starost bezpečí svých spoluobčanů, to vyburcovalo k nejvyšší aktivitě.

Můžu se jen domýšlet, s jakým rizikem si takto sbalenou krosnu spojili, výsledkem však byla nutnost projít několika koly pohovorů vždy s jinými vyšetřovateli, přežít opakované scany, rentgeny, svlečení se do spodního prádla a po příletu ještě čekat tři dny na dokončení prohlídky tak pečlivě připraveného kempingového vybavení.

Nazaretské uličky

Nazaretské uličky

Tematické infocentrum v Káně Galilejské

Tematické infocentrum v Káně Galilejské

Nabrání časové ztráty hned na začátku mého putování bylo sice nepříjemné, ale bylo alespoň částečné vykompenzováno osobním seznámením s oslavami svátku Purim, které shodou okolností spadaly do těchto dní.

Tento svátek odkazuje k biblickému příběhu Ester a podle výkladu některých rabínů povoluje či přímo nařizuje věřícím opít se, jak (Starý) zákon káže. Nenapadají mě správná slova, jakými popsat scény zpívajících, potácejících se či dopravu zastavujících mužů a chlapců zhruba od 13 let věku, kteří se jinak po zbytek roku důstojně věnují studiu náboženských textů. Obraz by to popsal lépe. Bohužel byl však můj foťák zadržen na zmíněné bezpečnostní prověrce.

S Ježíšem na výlet

Obohacen o tento kulturní zážitek, vyškolen v trpělivosti a opět plně vybaven svými pečlivě prolustrovanými věcmi jsem konečně mohl vyrazit do výchozího bodu svojí trasy, do Nazareta. Toto biblické místo je v současnosti největším centrem izraelských Arabů. Nachází se v něm však také bezpočet křesťanských památek a mimo toho jím prochází několik značených trekových tras, včetně takzvané Ježíšovy stezky, na kterou jsem se chtěl napojit.

Tato zhruba 65 kilometrů dlouhá trasa vede rozmanitou oblastí. Míjí vesnice arabské i židovské, vojenské zóny, nádherné přírodní scenérie a biblické, byzantské, křižácké i muslimské památky. Slibovala zkrátka nevšední zážitky. Kvůli úvodnímu zdržení jsem na ní však mohl strávit pouze tři dny, i ty však stály za to.

Beduínská pouštní skalní obydlí

Beduínská pouštní skalní obydlí

Zóna nevybuchlé munice

Zóna nevybuchlé munice

Úzké nazaretské uličky záhy vystřídal řídký borový les, na jehož kamenitém podloží se těžko stavěl stan, ale krásně se v něm spalo. Druhý den jsem pokračoval oblastí arabských vesnic východně od Nazareta, kde se staleté olivovníky míjely s plochami zarostlými neprůchodnými kaktusy.

Cesta pokračovala místy až polopouštní krajinou, která se opět začala zelenat až s blízkostí Galilejského jezera. Pár kilometrů před ním mě ale dostihl soumrak a únava z více než třicetikilometrového pochodu a tak jsem vzal jsem zavděk noclehem v penzionu v židovské zemědělské osadě.

Pod dohledem hlídače

Následující den ráno jsem se odpočatý mohl vypravit k dalšímu dílčímu cíli, zmíněnému Galilejskému jezeru, které je nejníže položenou sladkovodní plochou světa (212 metrů pod hladinou oceánu). Jediná větší překážka v cestě byla hora Arbel, která se naopak „vypíná“ 181 metrů nad mořem. Výšlap na ni byl tudíž docela pohodový, avšak sestup v důsledku negativní polohy jezera představoval poměrně strmý sešup a dal mi docela zabrat.

Výhled z hory Arbel na údolí u Galilejského jezera

Výhled z hory Arbel na údolí u Galilejského jezera

Následná cesta údolím k jezeru byla lemována citrusovými a banánovníkovými plantážemi a až na samotných březích jsem se místy musel prodírat hustými porosty rákosu. Po rozhrnutí jednoho z jeho trsů pak na mě čekalo nepříjemné překvapení: plot! Naštěstí v něm byla i díra a tak jsem se do dostal do prázdného, avšak hlídaného kempu.

Obava z hlídačovy reakce byla planá. Vlastně byl rád, že si má konečně s kým popovídat. Nechal mě, abych si tam postavil stan, použil jejich hygienické zázemí a ještě mě vzal autem na nedaleké archeologické vykopávky římského centra Kafarnaum.

Víra za ostnatým drátem

Po západu slunce jsem se navíc mohl kochat jedinečným pohledem přes vodní hladinu na osvětlené letovisko Tiberias a vzpomínat na zážitky, jež mi túra po Ježíšově stezce přinesla.

V kostelích podél trasy jsem opakovaně narážel na skupiny turistů, kteří s sebou měli i své vlastní kněze, aby jim odsloužili mši v rodném jazyce. Potkal jsem samozvané kazatele, kteří opustili svoje zaměstnání kdesi „na Západě“, aby pak křižovali Izrael na kole a cestou se snažili získávat stoupence svým výkladem víry.

Pravoslavný kostel za ostnatým drátem v Kafarnau

Pravoslavný kostel za ostnatým drátem v Kafarnau

V místě, kde Ježíš začal získávat první učedníky a které je významným poutním místem všech křesťanů, jsem našel dvě svatyně, katolickou a pravoslavnou. A mezi nimi plot s ostnatým drátem. Každému usínání předcházelo přemýšlení o specifikách těchto končin a snaha o jejich porozumění.

Abych si tuto snahu ještě „usnadnil“, vyrazil jsem brzo ráno k blízké hlavní silnici, kde jsem chtěl chytit autobus. Moje túra po Galileji byla totiž u konce a čekal mě přesun do 200 kilometrů vzdáleného Betléma, kde jsem chtěl navázat trekem po palestinském teritoriu na Západním břehu Jordánu.

Cesta do pátého století

Po několika přestupech, překonání známé betonové bariéry a s tím spojené další bezpečnostní kontroly jsem byl na místě. Nocleh jsem měl předem domluvený přes místní neziskovku v rodině křesťanských Arabů a mohl jsem si tak užít i autentickou domácí kuchyni.

Následující den brzo ráno jsem mohl vyrazit. Podél snad nejznámějšího graffiti od světově proslulého Banksyho a přes ulice lemované klečícími muži při ranní modlitbě jsem vyrazil ke svému poslednímu cíli, stále fungujícímu pravoslavnému klášteru Mar Saba, architektonickému pokladu z 5. století vzdálenému necelých 20 kilometrů.

Banksyho nejznámější graffiti (Flower Thrower) v Betlémě

Banksyho nejznámější graffiti (Flower Thrower) v Betlémě

Z důvodu naprosto chybějícího turistického značení jsem se spolehl na kombinaci nastudování trasy předem přes satelitní snímky z internetu a spolehnutí se na občasné doptání u místních. Sice jsem tušil, že znalosti angličtiny u venkovského palestinského obyvatelstva nebudou valné úrovně, ony však byly úrovně nulové.

Ale člověk se vždycky nějak domluví, a tak jsem se najednou ocitl ve voze plném mužů v károvaných šátcích. Až po několika kilometrech jízdy jsme se vzájemně dovtípili, že oni nejedou ke klášteru Mar Saba a já že zase nejedu do Jericha. Díky jejich upřímné pomoci jsem se tak od cíle ještě vzdálil, navíc neznámým směrem, a moje mlhavé orientační představy získané studiem map na internetu mi teď byly k ničemu.

Navíc se proměnil i charakter krajiny. Vesnice byly ty tam a předem mnou byla jen žhavá Judská poušť. Počáteční nejistota a obavy však byly záhy zahnány zjištěním, že i v poušti je život. Mezi vyprahlými kopečky se sem tam objevila stráň sporadicky porostlá suchou trávou a bodláky a na ní hodovala stáda koz. A u každého stáda byl vždycky nějaký ten beduínský pasáček, u kterého jsem se mohl doptat na cestu.

Klášter Mar Saba

Klášter Mar Saba

Klášter Mar Saba

Klášter Mar Saba

Následujíc směr udávaný mávnutím rukou jsem se tak kilometr po kilometru přibližoval ke svému cíli. A když jsem v dálce uviděl kopule kláštera vykukující ze strmé stráně širokého kaňonu, tušil jsem, že mám vyhráno. Optimismus to byl však dosti předčasný.

Zpětně částečně uznávám, že moje romantická představa znaveného poutníka, kterému přístřeší a bezpečí nabídnou klášterní zdi, byla v blízkovýchodním kontextu spíše naivní. Přesto mě však reakce mnicha, který mi otevřel bránu, trošku podlomila kolena: „Vy nejste pravoslavné víry? A nemáte ani glejt od jeruzalémského patriarchy o výjimce? Tak to nepůjde, ani stan si na naší půdě nepostavíte“.

Těžká vrata mi byla doslova přibouchnuta před nosem. Sedl jsem si před ně na krosnu a přemýšlel jsem, proč to šlo v katolickém klášteře ve Švýcarsku a u buddhistického v Mongolsku.

Kdo nic nemá, nejvíc dává

Z přemýšlení mě náhle vytrhla lámaná angličtina řidiče jordánského turistického autobusu Mahmúda, který byl o volném dni u kláštera na výletě se dvěma syny. Nejprve mi nabídl čaj, pak jablka a pomeranče a nakonec i nocleh u sebe doma v nedaleké vesnici.

Fotogalerie

Jestliže jsem počítal s tím, že nocleh v klášteře v poušti bude vyvrcholením mojí túry, neplánovaná alternativa v podobě noclehu v poušti v autentických životních podmínkách běžné palestinské rodiny ji mnohokrát přebila.

Během celé cesty jsem se setkal s velkou pomocí a vstřícností, ale automatická pohostinnost rodiny s devíti dětmi žijícími v podmínkách hmatatelné chudoby mi vyrazila dech. Nešlo jen o přespání, připravili mi i skvělou večeři a cítil jsem se opravdu jako v duchu přísloví „host do domu, Bůh do domu“.

Výhled z okna na západ Slunce nad v dálce se zrcadlící hladinou Mrtvého moře byl už jen další neplánovanou třešničkou na dortu. Lepší poslední noc svého téměř stokilometrového treku jsem si snad ani nemohl přát.

Může se hodit

Doklady - je potřeba pas, vízum ne. Místo razítka do pasu se dostává imigrační kartička s fotkou. V mém případě jsem na pas dostal i červenou nálepku (kterou jsem nesměl do odletu sundat), což mi bylo později vysvětleno tím, že jsem byl zařazen do nejrizikovější skupiny lidí stále ještě vpuštěných na území státu Izrael. Nicméně během pobytu mi to žádné komplikace nedělalo, nikdo si mě vlastně moc nevšímal. Zajímavé to bylo zase až při odletu a nekonečných pohovorech.

Ubytování - spal jsem hodně ve stanu nebo u náhodně a nezištně nabídnutého ubytování. Pokud jsem platil (penzion v zemědělské osadě), tak to bylo za postel v hostelovém pokoji s asi 10 lůžky a cena byla kolem 1 000 Kč za noc.

Ubytování v Betlémě v rodině jsem zařídil přes neziskovou organizaci "Alternative Tourism Group" a vyšlo na 35 dolarů na noc (večeře - nocleh - snídaně).

Stravování - Hodně jsem spoléhal na přírodní zdroje (citrusy) zdarma, nebo jsem nakupoval suroviny a vařil si sám. Občas jsem si dal falafel v pitě, který stál v Izraeli asi 15 šekelů (cca 100 Kč) a na Západním břehu 6 šekelů. Ceny v Izraeli jsou zhruba 2,5násobně dražší než na Západním břehu Jordánu.

Letenka - s izraelskou státní leteckou společností El-Al stála zpáteční letenka 5 300,- Kč.

Celkové náklady na pobyt s dopravou (vlak, autobus) se pohybovaly kolem 10 000 Kč.

Autoři:


Témata: Cestování


Nejčtenější

Atrakce SlotZilla umožní návštěvníkům prolétnout se nad Las Vegas
Las Vegas má atrakci jako z filmu. Turisté minutu letí jako Superman

Něco takového se dá najít asi opravdu jen ve Vegas. Z obří budovy ve tvaru hracího automatu se do protějšího kasina vysoko nad zemí táhnou silná lana a na nich...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Odumírající korálové útesy může zachránit obyčejný ocet

Hvězdici trnitou, která devastuje korálové útesy napříč Tichým a Indickým oceánem, lze zlikvidovat obyčejným kuchyňským octem. Podle agentury AFP na to přišli...  celý článek

Krabí invaze v zátoce Sviní
VIDEO: Zátoku sviní obsadili krabi. Miliony jich zemřou na silnici

Zátoka podél kubánského poloostrova Zapata prožívá opět další invazi. Nejde však o vojenskou akci, ale čistě rozmnožovací. Silnice a domy totiž každý rok...  celý článek

Teploty na Faerských ostrovech se přes léto vyšplhají maximálně k 16 stupňům....
Na Faerských ostrovech chybí nevěsty, drsní seveřané si je vozí z Asie

Nejpočetnější menšinu na Faerských ostrovech dnes představují Thajky a Filipínky. Místní rodačky odcházejí do světa a muži toužící po sňatku si tak nevěsty...  celý článek

Do terénu, na polňačky nebo lesní cesty, se hodí silnější kola od průměru 20...
Koloběžky nejsou jen pro děti. Jak se na nich jezdí a jakou vybrat

Na koloběžce jezdili králíci z klobouku, Hurvínek i Krteček. Dávno to však není jen zábava pro děti nebo pohádkové postavičky. Kouzlo koloběhu objevují i...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.