Koupili jsme letenky za pár korun přes WizzAir a k tomu si objednali auto. V plánu bylo projet napříč Izraelem, od Tel Avivu přes Jeruzalém, Betlém, Nazaret, Mrtvé moře nebo Golanské výšiny. I když jsme věděli, že pohybovat se ve volné přírodě mimo civilizaci nemusí být úplně bezpečné.
Odkázáni na hromadnou dopravu
Auto nám nakonec kvůli tomu, že jsme měli u sebe jenom debetní karty namísto požadovaných kreditek, neklaplo, a tak jsme byli odkázáni na hromadnou dopravu, čemuž jsme se původně chtěli raději vyhnout.
Už od prvních minut v izraelském vzdušném prostoru, kde je mimochodem podle zákona povinné být připoutaný v sedadle a musí být zamčeny záchody (stejně tak tomu je i v místních vlacích), jsme tušili, že nás nečeká žádná legrace. Předpokládali jsme, že Izraelci bezpečnost nebudou podceňovat, ale co jsme za ty čtyři dny zažili, očekávání výrazně předčilo.
Důkladná pasová kontrola
Po přistání jsme mířili na pasovou kontrolu. Celé naše letadlo (ať už místní, nebo cizinci) prošlo přes kontrolu relativně v pohodě a rychle. Jen nás dva celníci trápili něco přes hodinu. Po velmi nepříjemném pohovoru přímo u kontrolní „budky“ jsme byli odvedeni bokem do vedlejší místnosti. Po velmi dlouhém čekání, kdy jsme neměli tušení, co nás čeká, k nám přišla policistka, která s námi znovu absolvovala důkladný pohovor, u něhož se nás ptala na velmi nepříjemné až intimní otázky. Nakonec došlo i k prohledání batohů. Během celých těchto kontrol si tak připadáte, že jste aktuální největší hrozbou pro bezpečnost izraelského státu, ale asi je to tu běžné.
Celí propocení jsme nakonec dostali modrou kartičku (alternativa za razítko do pasu, takže vás to pak nemusí limitovat při návštěvě některých muslimských zemí) umožňující vstup na izraelskou půdu. Další věcí, která nás překvapila, byl „nenápadný“ tajný agent, který se k nám při čekání před letištěm připojil a snažil se navázat běžný turistický rozhovor. Při povšimnutí, že má pod límcem malý mikrofonek, jsme raději odešli.
Vzápětí nám ale zlepšili náladu místní velmi přátelští lidé v malé restauraci nedaleko letiště. Vzhledem k tomu, že nabídka menu byla jen v hebrejštině, jsme trochu tápali a raději si objednali „To nejtypičtější pro Izrael, co tu máte, prosím“. Ihned se nás ujal jeden z postarších hostů a obsloužil nás. Všeobecně chování místních bylo vůči nám velmi vlídné a osobní, častokrát se s námi na ulici dal někdo jen tak do řeči, spousta lidí nás v obchodech nebo restauracích objímala, což je zde běžné.
Všudypřítomní vojáci a hlídky
Po obědě nás čekal přesun autobusem do Jeruzaléma. Trochu zmatené hledání toho správného autobusu neuniklo pozornosti opodál stojících vojáků na hlídce se samopaly a neprůstřelnými vestami. Znovu jsme tak absolvovali pohovor o tom, co zde děláme, kde jsme se tu vzali a kromě toho i prohlídka batohů a pasů. Velmi přísné a až strach nahánějící chování bezpečnostních složek po vysvětlení a kontrole vystřídala vlídnější tvář a ochota nám poradit s cestou a nakonec i dokonce vtipkovali. To, že nás v autobuse doprovázel voják v civilu se zbraní Maverick, kterou jsem doposud viděl jenom ve hře Counter Strike, nás už ani nepřekvapovalo.
Po příjezdu do Jeruzaléma jsme trochu zabloudili do ultraortodoxní části a vzhledem k tomu, že zrovna začínal šábes, tak byly ulice plné židů v různých kloboucích a pláštích. Jeden z nich se s námi zastavil na kus řeči, během které opěvoval Českou republiku, nakonec jsme ale byli upozorněni, že musíme respektovat jejich víru při pohybu v jejich čtvrti, jinak že se tu budeme cítit nikoli ohroženi násilím, ale velmi nekomfortně.
Krásy Starého města pod dohledem zbraní
Večer jsme se vydali na prohlídku Starého města, které je opravdu nádherné, ale zároveň dost nebezpečné, o čemž svědčí statistika z posledních dvou měsíců, kdy bylo zabito takřka 130 lidí. Po podzimních každodenních vražedných útocích, které se odehrávaly především právě ve Starém městě, bylo evidentní, že všichni jsou velmi ostražití a nedůvěřiví. Na každých 50 metrech stojí minimálně dvoučlenná po zuby ozbrojená hlídka policie nebo armády. Překvapilo nás také velké zastoupení žen - často velmi pohledných - v armádě, z celkového počtu 160 tisíc členů tvoří třetinu.
Prošli jsme všechny čtyři části – židovskou, křesťanskou, muslimskou i arménskou, než jsme se dostali ke Zdi nářků. Vzhledem k tomu, že byl šábes, jsme nikde nemuseli platit za vstup a ani jsme nebyli nijak přehnaně kontrolováni. Po další kontrole dokladů a důrazném doporučení jednoho z vojáků, že bychom se tady v tuto dobu už neměli pohybovat, jsme raději zamířili pryč do Nového města.
Další den jsme si prošli takřka celý Jeruzalém, který je opravdu krásný a neuvěřitelně různorodý. Při pohledu na město z Olivové hory se nám naskytl také pohled na nedaleký silný černý kouř vycházející z oblasti Východního Jeruzaléma, odkud se také po dobu asi 10 minut ozývala střelba. Při návratu do města nás ale místo uklidnění čekal další silný zážitek, když jsme byli svědky zatčení odhadem 15letého muslimského chlapce, který odmítl vojenské hlídce v uličkách ukázat, co má v kapse od bundy, a během mrknutí oka byl přišpendlen obličejem ke zdi, prohledán, zatčen a odveden. To vše za pozorování okolostojících muslimů, kteří častovali zasahující vojáky nadávkami a provoláváním „Allahu Akbar“.
Za celou dobu se nám ani jednou z asi pěti pokusů nepodařilo dostat na Chrámovou horu, kde nekompromisní policie vrací všechny nemuslimy zpět. A tak jsme se vydali autobusem směr Tel Aviv.
Mimochodem na každém autobusovém nebo vlakovém nádraží musíte projít bezpečnostním rámem a nechat si zkontrolovat batoh rentgenem. Bezpečnostní rámy má také každý větší obchod, samozřejmostí jsou pak na poštách a dalších podobných institutech.
Koupání v Tel Avivu
I když Tel Aviv leží od Jeruzaléma jen asi 45 minut cesty, připadne vám, že jste se ocitli v úplně jiné zemi, evropské. Na žida v klobouku a s pejzy téměř nenarazíte, o mešity tu taky zrovna nezakopáváte. Přes den je i v prosinci okolo 25 stupňů a vzhledem k tomu, že i moře mělo 24 stupňů, skočili jsme do vln. Místní sice chodili v kabátech a zimních bundách, my jsme si ale užívali evropského letního počasí. V ulicích Tel Avivu na vojáka nebo policistu takřka nenarazíte, v porovnání s Jeruzalémem opravdu nezvyk.
Netroufneme si za současných podmínek tvrdit, jestli cestu do Izraele doporučit, nebo ne, to necháme na zvážení jednotlivce, ale každopádně v nás zanechala tato cesta velmi silný dojem plný neuvěřitelných a krásných zážitků. Izraelci patří mezi velmi přátelské a pohostinné lidi, i když se současná vyhrocená situace silně podepisuje i na jejich vřelém chování.
A i když někdo Izrael za jejich extrémně tvrdý a nekompromisní přístup kritizuje, u mě si zaslouží všichni Izraelci plný respekt.
Může se hoditDoprava
Ubytování
Kontroly
Ceny
|