Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kontroly a po zuby ozbrojení vojáci. I přesto Izrael stojí za návštěvu

aktualizováno 
Někdy v říjnu, když jsme s kamarádem seděli u piva, nás napadlo vyrazit do Izraele. V té době se už den co den v novinách objevovaly zprávy o dalších útocích Palestinců na židovské obyvatelstvo. Spousta lidí nás od plánované cesty odrazovala, ale my jsme už byli pevně rozhodnuti.

Náš český odkaz od Středozemního moře | foto: Jakub Grossmannpro iDNES.cz

Koupili jsme letenky za pár korun přes WizzAir a k tomu si objednali auto. V plánu bylo projet napříč Izraelem, od Tel Avivu přes Jeruzalém, Betlém, Nazaret, Mrtvé moře nebo Golanské výšiny. I když jsme věděli, že pohybovat se ve volné přírodě mimo civilizaci nemusí být úplně bezpečné.

Odkázáni na hromadnou dopravu

Auto nám nakonec kvůli tomu, že jsme měli u sebe jenom debetní karty namísto požadovaných kreditek, neklaplo, a tak jsme byli odkázáni na hromadnou dopravu, čemuž jsme se původně chtěli raději vyhnout.

Fotogalerie

Už od prvních minut v izraelském vzdušném prostoru, kde je mimochodem podle zákona povinné být připoutaný v sedadle a musí být zamčeny záchody (stejně tak tomu je i v místních vlacích), jsme tušili, že nás nečeká žádná legrace. Předpokládali jsme, že Izraelci bezpečnost nebudou podceňovat, ale co jsme za ty čtyři dny zažili, očekávání výrazně předčilo.

Důkladná pasová kontrola

Po přistání jsme mířili na pasovou kontrolu. Celé naše letadlo (ať už místní, nebo cizinci) prošlo přes kontrolu relativně v pohodě a rychle. Jen nás dva celníci trápili něco přes hodinu. Po velmi nepříjemném pohovoru přímo u kontrolní „budky“ jsme byli odvedeni bokem do vedlejší místnosti. Po velmi dlouhém čekání, kdy jsme neměli tušení, co nás čeká, k nám přišla policistka, která s námi znovu absolvovala důkladný pohovor, u něhož se nás ptala na velmi nepříjemné až intimní otázky. Nakonec došlo i k prohledání batohů. Během celých těchto kontrol si tak připadáte, že jste aktuální největší hrozbou pro bezpečnost izraelského státu, ale asi je to tu běžné.

Celí propocení jsme nakonec dostali modrou kartičku (alternativa za razítko do pasu, takže vás to pak nemusí limitovat při návštěvě některých muslimských zemí) umožňující vstup na izraelskou půdu. Další věcí, která nás překvapila, byl „nenápadný“ tajný agent, který se k nám při čekání před letištěm připojil a snažil se navázat běžný turistický rozhovor. Při povšimnutí, že má pod límcem malý mikrofonek, jsme raději odešli.

Vzápětí nám ale zlepšili náladu místní velmi přátelští lidé v malé restauraci nedaleko letiště. Vzhledem k tomu, že nabídka menu byla jen v hebrejštině, jsme trochu tápali a raději si objednali „To nejtypičtější pro Izrael, co tu máte, prosím“. Ihned se nás ujal jeden z postarších hostů a obsloužil nás. Všeobecně chování místních bylo vůči nám velmi vlídné a osobní, častokrát se s námi na ulici dal někdo jen tak do řeči, spousta lidí nás v obchodech nebo restauracích objímala, což je zde běžné.

Během šábesu si připadáte jako ve městě duchů.

Během šábesu si připadáte jako ve městě duchů.

Česká republika má v Izraeli velmi dobrou pověst, svědčí o tom např. Masarykova ulice, která se v Tel Avivu nachází nedaleko Masarykova náměstí.

Česká republika má v Izraeli velmi dobrou pověst, svědčí o tom např. Masarykova ulice, která se v Tel Avivu nachází nedaleko Masarykova náměstí.

Kámen pomazání v Chrámu Božího hrobu, kde měl Ježíš dostat poslední pomazání a poté být zabalen do plátna.

Kámen pomazání v Chrámu Božího hrobu, kde měl Ježíš dostat poslední pomazání a poté být zabalen do plátna.

Všudypřítomní vojáci a hlídky

Po obědě nás čekal přesun autobusem do Jeruzaléma. Trochu zmatené hledání toho správného autobusu neuniklo pozornosti opodál stojících vojáků na hlídce se samopaly a neprůstřelnými vestami. Znovu jsme tak absolvovali pohovor o tom, co zde děláme, kde jsme se tu vzali a kromě toho i prohlídka batohů a pasů. Velmi přísné a až strach nahánějící chování bezpečnostních složek po vysvětlení a kontrole vystřídala vlídnější tvář a ochota nám poradit s cestou a nakonec i dokonce vtipkovali. To, že nás v autobuse doprovázel voják v civilu se zbraní Maverick, kterou jsem doposud viděl jenom ve hře Counter Strike, nás už ani nepřekvapovalo.

Po příjezdu do Jeruzaléma jsme trochu zabloudili do ultraortodoxní části a vzhledem k tomu, že zrovna začínal šábes, tak byly ulice plné židů v různých kloboucích a pláštích. Jeden z nich se s námi zastavil na kus řeči, během které opěvoval Českou republiku, nakonec jsme ale byli upozorněni, že musíme respektovat jejich víru při pohybu v jejich čtvrti, jinak že se tu budeme cítit nikoli ohroženi násilím, ale velmi nekomfortně.

Pohled z Olivové hory na Staré město

Pohled z Olivové hory na Staré město

Krásy Starého města pod dohledem zbraní

Večer jsme se vydali na prohlídku Starého města, které je opravdu nádherné, ale zároveň dost nebezpečné, o čemž svědčí statistika z posledních dvou měsíců, kdy bylo zabito takřka 130 lidí. Po podzimních každodenních vražedných útocích, které se odehrávaly především právě ve Starém městě, bylo evidentní, že všichni jsou velmi ostražití a nedůvěřiví. Na každých 50 metrech stojí minimálně dvoučlenná po zuby ozbrojená hlídka policie nebo armády. Překvapilo nás také velké zastoupení žen - často velmi pohledných - v armádě, z celkového počtu 160 tisíc členů tvoří třetinu.

Prošli jsme všechny čtyři části – židovskou, křesťanskou, muslimskou i arménskou, než jsme se dostali ke Zdi nářků. Vzhledem k tomu, že byl šábes, jsme nikde nemuseli platit za vstup a ani jsme nebyli nijak přehnaně kontrolováni. Po další kontrole dokladů a důrazném doporučení jednoho z vojáků, že bychom se tady v tuto dobu už neměli pohybovat, jsme raději zamířili pryč do Nového města.

Další den jsme si prošli takřka celý Jeruzalém, který je opravdu krásný a neuvěřitelně různorodý. Při pohledu na město z Olivové hory se nám naskytl také pohled na nedaleký silný černý kouř vycházející z oblasti Východního Jeruzaléma, odkud se také po dobu asi 10 minut ozývala střelba. Při návratu do města nás ale místo uklidnění čekal další silný zážitek, když jsme byli svědky zatčení odhadem 15letého muslimského chlapce, který odmítl vojenské hlídce v uličkách ukázat, co má v kapse od bundy, a během mrknutí oka byl přišpendlen obličejem ke zdi, prohledán, zatčen a odveden. To vše za pozorování okolostojících muslimů, kteří častovali zasahující vojáky nadávkami a provoláváním „Allahu Akbar“.

Za celou dobu se nám ani jednou z asi pěti pokusů nepodařilo dostat na Chrámovou horu, kde nekompromisní policie vrací všechny nemuslimy zpět. A tak jsme se vydali autobusem směr Tel Aviv.

Mimochodem na každém autobusovém nebo vlakovém nádraží musíte projít bezpečnostním rámem a nechat si zkontrolovat batoh rentgenem. Bezpečnostní rámy má také každý větší obchod, samozřejmostí jsou pak na poštách a dalších podobných institutech.

Košer je zde všechno, i McDonald ́s.

Košer je zde všechno, i McDonald ́s.

Velmi dobré bylo i místní pivo.

Velmi dobré bylo i místní pivo.

Téměř všechny nápisy jsou arabsky, hebrejsky i latinkou.

Téměř všechny nápisy jsou arabsky, hebrejsky i latinkou.

Koupání v Tel Avivu

I když Tel Aviv leží od Jeruzaléma jen asi 45 minut cesty, připadne vám, že jste se ocitli v úplně jiné zemi, evropské. Na žida v klobouku a s pejzy téměř nenarazíte, o mešity tu taky zrovna nezakopáváte. Přes den je i v prosinci okolo 25 stupňů a vzhledem k tomu, že i moře mělo 24 stupňů, skočili jsme do vln. Místní sice chodili v kabátech a zimních bundách, my jsme si ale užívali evropského letního počasí. V ulicích Tel Avivu na vojáka nebo policistu takřka nenarazíte, v porovnání s Jeruzalémem opravdu nezvyk.

Netroufneme si za současných podmínek tvrdit, jestli cestu do Izraele doporučit, nebo ne, to necháme na zvážení jednotlivce, ale každopádně v nás zanechala tato cesta velmi silný dojem plný neuvěřitelných a krásných zážitků. Izraelci patří mezi velmi přátelské a pohostinné lidi, i když se současná vyhrocená situace silně podepisuje i na jejich vřelém chování.

A i když někdo Izrael za jejich extrémně tvrdý a nekompromisní přístup kritizuje, u mě si zaslouží všichni Izraelci plný respekt.

Může se hodit

Doprava

  • Z Prahy létá do Tel Avivu několik přímých spojů různých společností. Nejlevněji vychází nízkonákladová společnost WizzAir. Zpáteční letenka zakoupená asi dva měsíce dopředu nás přišla na 3 500 korun. Let trvá asi tři a půl hodiny. Z letiště do centra se dostanete vlakem, který projíždí přímo letištěm nebo sdíleným taxi. Nicméně pozor pokud přilétáte v době šábesu, kdy nejezdí žádná veřejná doprava kromě taxi.

Ubytování

  • Z naší zkušenosti můžeme jednoznačně doporučit jeruzalemský Abraham Hostel, kde nás dvě noci přišly asi na 2000 na jednu osobu. Pokoj včetně sprch a sociálního zařízení byl velmi čistý. V ceně je i snídaně formou bufetu, navíc téměř každý večer se zde pořádají různé společenské akce, takže se zde dá seznámit se spoustou zajímavých turistů, ale i místních.

Kontroly

  • Pokud plánujete cestu do Izraele, rozhodně mějte neustále u sebe cestovní pas s modrou kartičkou turistického víza, které dostanete při příletu na letišti (pokud uspějete u pohovoru s celníky). Během čtyř dnů jsme byli kontrolování ozbrojenou hlídkou bez přehánění asi 10x, jednou na nás dokonce mířili zbraněmi, vždy nás ale zachránil pas s vízem a vysvětlení, že jsme jen obyčejní turisté hledající cestu.

Ceny

  • Připraveni buďte i na velmi vysoké ceny v porovnání s českými. Například půllitr piva v lahvi v supermarketu stojí zhruba 20 šekelů (cca 125 korun).
  • Litr benzinu přijde cca na 6,5 šekelů (cca 40 Kč).
  • Jídlo v levné restauraci pro jednoho (hummus, falafel, pita) přijde asi na 40 šekelů (250 korun).
Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.