Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sever a jih Itálie jsou dva rozdílné světy. Jak jim rozumět a co čekat

aktualizováno 
Italové na severu nemluví italsky a jižané by zase byli nesví, kdyby na hezkou ženu nezahulákali nebo nezapískali. Tak vidí Itálii Češka, která tam žije 15 let. A vysvětluje, proč by si Ital nikdy nedal párek v rohlíku a nešel do práce v sandálech.

Optimismus Italů se projevuje i v architektuře. Šedá barva nemá prostor a domy hrají všemi barvami. Jako město Portovenere v Ligurii. | foto: Jana Soukopová

Když jsem v roce 1999 přijela žít do Itálie, lidé se mě opatrně ptali, co je mojí profesí. Země byla plná dívek z východní Evropy, které si na živobytí vydělávaly nejstarším řemeslem. Od té doby se však mnoho změnilo a Češky na ulici či v lokálech pro pány nahradily zoufalejší ženy z Latinské Ameriky a Afriky.

Jitka Soukopová přišla do Itálie v roce 1999.

Jitka Soukopová přišla do Itálie v roce 1999.

Při slově Itálie si většina lidí vybaví slunce, moře, výbornou pizzu a mafii. Ti znalejší vzpomenou historické památky a něžné pohlaví asi napadne horký temperament a ohnivý pohled italských mužů. „To je Itálie,“ říká se u nás rodinám, kde lítají talíře a ostrá slova. Ale jaká je vlastně italská domácnost ve skutečnosti?
Itálie je asi tím nejrůznorodějším státem v Evropě. Na jedné straně sousedí s Francií, Švýcarskem, Rakouskem a Slovinskem a zbytek území ve tvaru kozačky oblévá slaná voda. Nejjižnější cíp země tvoří ostrov Sicílie, který je na dosah Africe – lze říci, že Ital ze severu nemá s Italem z jihu společného téměř nic. A to ani rodnou řeč.

Může se hodit

Poznejte krásy Itálie. Vyberte si zájezd na dovolena.iDNES.cz.

Italština je sice národním jazykem, avšak velké množství obyvatel mluví pouze svým dialektem. Ty jsou nejen regionální, ale mohou být rozdílné i mezi jednotlivými městy. S novými generacemi se sice rozdíly smývají, ale ještě před deseti lety jsem v Toskánsku potkala mladého Itala, který mluvil pouze německy. Přijel do Florencie studovat italštinu.

Devátá není vždy 9:00. Jak rozumět italským časům

Zeměpisné rozdíly se promítají do povahy lidí. Na severu země si člověk připadá téměř jako u nás. Lidé jsou klidní, pracovití a dodržují dopravní předpisy. Když svítí červená, zastaví a čekají. Je-li schůzka sjednána na devět hodin ráno, znamená to 9:00.

Typická Itálie - mezi kolonami aut se proplétají skútry a pěší. A každou chvíli...

Typická Itálie - mezi kolonami aut se proplétají skútry a pěší. A každou chvíli někdo troubí.

Čím více se posunujeme dolů, tím více se dostáváme do té pravé Itálie. Ve středu země, například v Toskánsku, Čech trochu znejistí. Ve městech se ozývá neustálé troubení, většinou proto, že méně trpěliví řidiči (kterých je drtivá většina) chtějí zrychlit, předjet nebo dát do pohybu stojící kolonu aut.

Svítí-li červená, auta se zastaví, ale pokud se zdá čekání dlouhé, někdo z konce začne troubit, čímž nakazí i řidiče vpředu.

Pokud máte co do činění s obyvateli ze středu země, je třeba si ujasnit časové pojmy. Schůzka v devět hodin ráno většinou znamená čtvrt na deset či půl desáté. Oproti severním Italům jsou zde lidé temperamentnější. V letních měsících vypadají přes den města jako po vymření a teprve po západu slunce se ulice zaplní lidmi všech věkových skupin. Stařenky vytáhnou židle před vchodové dveře a skenují každého, kdo kolem nich projde. Mladí se shlukují před bary, v jedné ruce láhev piva (víno není u mládeže moderní) a v druhé cigaretu, postávají u svých skútrů a motorek a hlasitě na sebe pokřikují. Kolem korzují rodiny, které se taktéž rády shlukují. Všude kolem pak pobíhají děti, které většinou nejdou spát před půlnocí.

Kdo se dostane až na italský jih, musí být připraven na kulturní šok. Zkuste si domluvit schůzku se Sicilanem – o hodinovém rozmezí nemá ponětí. Čas se tu měří na tři doby: ráno, odpoledne a večer. Co se týká čistoty měst a dopravní situace, člověk by si řekl, že se ocitnul v Tunisku. Odpadky jsou všude kolem, a i když jsou k dispozici koše, pro většinu lidí je snadnější věci odhazovat přímo na ulici. Troubení aut je zde téměř nepřetržité, svítí-li na semaforu červená, řidiči zvažují, jestli je třeba zastavit, ale často nerušeně pokračují v jízdě. Chodci se semafory neřídí vůbec a zvykem je ulici mezi auty prokličkovat.

Jižané jsou temperamentní, čehož si všimnou především ženy. Zatímco na severu může turistka chodit prakticky nepovšimnuta, na jihu musí být připravena na neustálé hodnocení svého vzhledu od zcela náhodných chodců, a to následujícími přízvisky: carina (pěkná), bella (krásná), bellissima (nádherná). Kdo si není jistý, kterou ze tří variant vybrat, se omezí na písknutí, obdivné mlasknutí nebo hladový pohled, kterým vás sjede od hlavy ke kotníkům. Když jsem Italům vyprávěla, jak u nás krásné ženy plují ulicemi měst bez valného zájmu ze strany opačného pohlaví, setkala jsem se s nechápavými pohledy. „Když je žena kočka, musíme jí to přece dát najevo,“ zněla italská odpověď.

Itala poznáte na první pohled, je dokonale oblečen

Itala lze bezpečně poznat kdekoli na světě podle jeho hlavní charakteristiky: mluví rukama. Je pro něj nemožné oddělit slova od gest, takže i když popisuje recept na tiramisu, máchá kolem sebe. Pro některé situace se dokonce používají pouze gesta místo slov.

To, co je na Italech nejpříjemnější, je jejich upravenost a péče o tělo. Muži i ženy jsou vždy navonění, s perfektním sestřihem vlasů a naleštěnými botami. Ital by nikdy neoblékl kraťasy, ponožky a sandály, specialitu českých mužů. Ital by nevyšel na ulici ve špatně sladěných barvách a k nošení věcí by rozhodně nepoužil igelitku.

Skvělá svačina na cestu: foccacia s bazalkovým pestem, rajčaty a mozzarellou

Skvělá svačina na cestu: foccacia s bazalkovým pestem, rajčaty a mozzarellou

Velkou vášní Italů je jídlo a stolování. Koupit párek v rohlíku a nasoukat ho do sebe běžíce do kanceláře? V žádném případě. I když mají jen málo času na oběd, Italové nikdy nejedí a nepijí při chůzi. Jejich kuchyně je zdravá (založená na zelenině, těstovinách, rybách a olivovém oleji) a u oběda či večeře o několika chodech vydrží sedět hodinu nebo dvě. Dbají na kvalitu potravin, a pokud se zmíním o naší lahůdce – chleba se sádlem a cibulí – nevěřícně kroutí hlavami. Bavení se o jídle je jedním z jejich nejmilejších témat, a pokud Ital cestuje, co a kde bude jíst, je jedna z jeho hlavních starostí.

Jedna z rad při cestě do Itálie je: Držte si peněženky, krade se tam. Ano, pokud Ital ze severu jede do Neapole nebo jižněji, raději volí cestu vlakem. Auto by nemuselo přečkat jedinou noc venku. Drobná kriminalita stále kvete, ale velkou část ‚řemesla‘ už neprovádí domorodci. Itálie čelí obrovskému přívalu cizinců z nejchudších zemí, jako je severní Afrika, Rumunsko a Albánie, a někteří z nově příchozích nemají zájem vydělat si na živobytí poctivou prací. Italský kriminálník zbaven živnosti se tak musel překvalifikovat na sofistikovanější trestné činy, například v oblasti finančních podvodů.

Mafie je tu stále pevně zakořeněná a nezdá se, že by se situace měla změnit. Pouze taktika je jiná. Z ulic zmizela střelba kmotrů a vyrovnávání účtů krvavými potyčkami, protože dnešní mafie ovládla vysoké úřednické posty: na radnicích, finančních úřadech a v politice. Zprávy o zatčení politiků či státních funkcionářů pro spolčení s mafií jsou takřka na denním pořádku.

Italská rodina uvadá, mladí moc nechtějí děti

Partnerské vztahy na Apeninském poloostrově se od těch našich liší hlavně tím, že chybí zdravá svoboda partnerů. Dají-li se dva šťastní dohromady, tráví jen spolu většinu svého času, což vyžadují především ženy. Není zvykem se jít bavit odděleně nebo samostatně cestovat. Páteční večery s kamarády u piva jsou v Itálii raritou. Většina žen nechápe, proč by měl jít muž do baru bez ní, takže nejschůdnější řešení pro muže je přizvat k zábavě další známé dvojice.

Čtěte také...

Kečup, káva s sebou a svatá rodina. Co by Ital nikdy neudělal a co Sicilan (volný seriál o zvycích různých národů od Libora Budinského)

Italové milují děti, ale s jejich početím nespěchají. Nejvíce dětí se rodí maminkám po jejich třicátinách, ale je zcela běžné, že žena čeká s prvním dítětem až do svých čtyřiceti let. Důvod takto pozdního mateřství není v nedostatku financí či rodinného zázemí, ale spíše v tom, že Italové mají na všechno dost času. Nejprve otálejí s osamostatněním se: i když mají práci, nadále setrvávají v rodném pokojíku a využívají služeb láskyplných maminek. Potom si zase chtějí užít samostatnosti, vidět kus světa a bavit se. Když se konečně dostaví dítě, musí na to být dvojice připravená nebo počítat s oporou rodiny. Sociální systém v Itálii není zdaleka tak štědrý jako ten náš a mateřská podpora trvá pouhých šest měsíců. Potom je veškerá finanční zátěž na muži nebo se žena vrátí zpět do práce a miminko tráví dny v jeslích.

Ital je tvor zvídavý a většinou hoří nedočkavostí se zeptat, ze které země pocházíte. Na odpověď Česká republika na vás s vítězným úsměvem bafne: „Praha!“ Kam se totiž vrtnete, tam zaručeně narazíte na Itala, který v Praze byl a nemůže si naše hlavní město vynachválit. Nejčastější dojmy? „Praha je krásná, romantická a lidé jsou moc milí. Máte výborné pivo a pohledné ženy. Ale chybí moře a lidé působí trochu smutně, málo se usmívají.“ Mají pravdu. Navzdory těžké ekonomické krizi, se kterou se Itálie v posledních letech potýká, lidem stále nechybí optimismus. Dokud žijem, la vita e bella!

Autor:


Témata: Itálie




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.