Istrie, země velké turistiky...

  • 17
Istrie, chorvatsky Istra, je nádherný kus země, který stojí za bližší prozkoumání. Památky UNESCO, moře, hory i zelená pevnina. A koupat se můžete klidně i "daleko" od civilizace.

"Mamííí, ať mě nechá," slyším dětský pisklavý hlas a pak už jen placaté šplouchnutí do vody. Když zavřu oči, připadám si trochu jako na Lipně -čeština, němčina, italština a zase čeština.

Jazyky se perou o své místo ve zdejší sluneční výhni, stejně jako já bojuju už od rána s vedlejší roztahovačnou rodinkou o každý centimetr prostoru na pláži. Uf. Tak takhle vypadá dovolená v Chorvatsku uprostřed sezony.

I tak si to užívám. Dokonalé moře, opojná vůně borovic a na dohled fantastické panorama města Rovinj. Skoro mi nevadí, že se mačkám na pláži jako v metru.

Koneckonců - když budu mít chuť, stačí se zvednout a vyrazit. Istrie, nejbližší moře, jež český turistický národ bere už roky na začátku července útokem, opravdu nenabízí jen celodenní plážové nicnedělání.

Istrie, chorvatsky Istra, je nádherný kus země, který stojí za bližší prozkoumání. A koupat se tu můžete i "daleko" od civilizace.

Ve stínu starého kamení

Blíží se poledne a je mi blaze. Před sluncem se ukrývám ve stínu úzkých starých uliček v domnění, že nepotkám jediného "Čecháčka". Omyl. Courají se městem, jako by už dávno neznamenala spálená záda maximálně dobře strávenou dovolenou.

Doba se však změnila. Za chvíli začne věž rovinjského kostela svaté Eufémie odbíjet dvanáct, ale přesto potkávám při krkolomném výstupu nahoru po rozeschlých dřevěných schodech nejednoho českého zvědavce. Jsme už pár let jiní turisté. Jiní než oni "průkopníci", kteří po stržení vysokých plotů na západní hranici zaplavili nejlevnější jadranské hotely a každý večer si dávali do hotelového umyvadla chladit pivo.

Už si dovolíme víc. Sjíždíme divoké dalmatské řeky na raftu, lezeme po masivech Velebitu, ochutnáváme mořskou hladinu z paluby několikametrové jachty, potápíme se, přejíždíme ostrovy na kolech, žijeme...

Stojím na ochozu zvonice a poslouchám ohlušující údery poledního zvonu. Pode mnou leží Rovinj, symbol chorvatské turistiky a jedno z nejhezčích měst na této straně Jadranu. Historie sálá z rozpáleného starého kamení až sem nahoru.

Je průzračný letní den a já se snažím dohlédnout nejen do nitra poloostrova.
Pohoří Učka, alpské vrcholy i souostroví Brijuni, národní park, v němž měl diktátor Tito za dob Jugoslávie svoje nedotknutelné sídlo - to všechno mám jako na dlani. Hluboká modř moře na západ a zelená úrodnost Istrie na východ. Sbíhám prohnilé schody, jak nejrychleji dovedu, a vyrážím do víru prázdninové turistiky.



Amfiteátr v Pule



Motovun ve vnitrozemí Istrie

Na vlnách Jadranu

"Alena, ciao!" křičí na mě dole u přístavu pod kostelem Tony. Dávný známý, jehož denním chlebem je fish picnic - výlet na lodi s pečením ryb, koupáním, harmonikou a spoustou vína a rakije. Prostě masová turistika se vším všudy, na níž po celém pobřeží vydělává spousta lidí. Tony je Chorvat, ale trochu netypický, co se dohodne, to platí, čas dodržuje na minutu. Byznys ho naučil, jak říká.

Skáču k němu do lodi, stačí pár jeho zkušených manévrů a jsme na volném moři. To je mimořádně neklidné, a tak se Marija, renovovaná bárka v nejlepších letech, houpá trochu víc než obvykle. Jadran je totiž za normálních podmínek rybník, placka, s vlasy zčeřenými jemnými vlnkami.

Jedeme na maják, jeden z několika, kam už se pár let mohou podívat i turisté. A nejen to. Podívat, ale také zůstat týden a vyzkoušet si robinsonádu. Osamělost, civilizace vzdálená přinejmenším několik minut motorovým člunem, liduprázdné pláže a letní nebe jen pro sebe.



Ostrovy Brijuni

Sveti Ivan na pučini čili na širém moři poblíž rovinjských břehů je kouzelný maják s věží vysokou dvacet tři metrů. Snažím se užít si pocitu, že Jadran patří v tuto chvíli jenom mně. Kotouč červencového slunce se blíží k obzoru a moderní technika majáku se probouzí k životu. Zážeh. A po něm další.

Vracíme se na Mariji do večerního centra Rovinje. Stovky turistů obsadily restaurace a kavárny na "rivě", jedné z nejkrásnějších městských promenád v Chorvatsku.

Zabírám co nejrychleji místo na ratanových křesílkách, teď už klidné podvečerní moře mám doslova na dosah ruky. Na hladině se zvolna houpají malé rybářské loďky a nad zvonicí kostela svaté Eufemie vyšel právě měsíc. Úplněk. Viděla jsem tuhle scenérii snad stokrát, ale přesto nedokážu odtrhnout oči. Přesně kvůli tomuhle sem jezdím. Rok co rok. Jako tisíce dalších Čechů.

Může se hodit

Jak se tam dostat

Máte několik možností - buď jeďte přes rakouský Villach na Ljubljanu, Koper a dále na Istrii, nebo ve Villachu zahněte na italské Udine a Terst (dále Koper, Istrie). Třetí možností je cesta přes Vídeň, Graz, Maribor, Ljubljanu a dále, případně z Mariboru přes Záhřeb, Rijeku, tunel Učka.

Kam se podívat

Navštivte známou jeskyni nedaleko Poreče. "Jama Baredine" je v sezoně otevřená denně od 9.30 do 18 hodin. Zajeďte do národního parku Brijuni (vstupné 180 kun pro dospělého, děti od 4 do 14 let zaplatí polovinu). Udělejte si výlet do známé hvězdárny ve Višnjanu nedaleko Poreče (www.astro.hr) nebo zavítejte do koupaliště nejznámějších sirnatých lázní v Evropě, Istarských toplic, s léčivou termální vodou a bahnem (www.istarske-toplice.hr).

Užitečné adresy

www.istra.hr
http://cz.croatia.hr

Harmonie zážitků

Být na Istrii a nevidět městečko Motovun v lůně poloostrova, antické koloseum v Pule a byzantské zlaté mozaiky v Poreči, neudělat si výlet do Limského zálivu, neprojet se vláčkem po ostrově Veliki Brijun a neprobádat nádherně zelené a kopcovité vnitrozemí, to znamená Istrii snad vůbec nezažít.

Jsou to místa, kam musíte bezpodmínečně jet, pokud chcete známým tvrdit, že z Chorvatska znáte právě nejlépe Istrii. Napůl italské „území“ s bilingvními jmény měst, úřady i školami má jižní temperament a středoevropské myšlení.

Poloostrov ukrývá i další zajímavosti, které nemají historický punc. Tak třeba vinné stezky, které nabízejí autentickou atmosféru vinic i vinných sklípků. Tento nápoj bohů znamená pro obyvatele Istrie víc, než si dokážeme představit. Je to svátost, kultura života, potřeba i láska. Jak praví staré přísloví - chléb je pro tělo a víno pro duši.

Vyrazit po vinných stezkách poloostrova, nechat se vtáhnout do koloběhu života zdejších vinařů, ochutnávat, porovnávat, užívat si vůni malvazije a mořské soli pod staletými krovy - to je dokonalá harmonie.

Nebo se vydejte po stopách olivového oleje, ochutnávejte, nakupujte, nechte se na ostrovech Brijuni unést majestátem Stare masline, jedním z nejstarších olivovníků ve Středozemí s pamětí dlouhou 1600 let.

A pak si sbalte pár věcí, dejte sbohem letoviskům a nastěhujte se do poctivého kamenného domu ukrytého kdesi ve vnitrozemí poloostrova, kde budete žít v absolutní symbióze s přírodou, jíst domácí pecen chleba, zapíjet ho neošizenou rakijí a oddávat se jedinému pocitu - tohle je Chorvatsko.

 

Chloubou města je dlouhá promenáda kolem přístavu s rybářskými bárkami.