Rozkročen mezi Evropou a Asií je dnes megapolí (má 11 milionů obyvatel), která má mnohem blíže k Jakartě či Mexiko City než k Londýnu a Paříži. V bludišti paláců, slumů, vilových čtvrtí, panelových sídlišť, ucpaném miliony troubících a páchnoucích aut se skrývá omamné dědictví dvou velkých říší - byzantské a osmanské -, které svými kořeny sahá až hluboko do antického starověku.
Branou ke hledání stop zašlých civilizací je Aja Sofia, po století největší chrám křesťanského světa, jímž chtěl jeho tvůrce, císař Justinián, zastínit i bájný chrám Šalamounův. Klenby chrámu proto podpírají sloupy ze starověkých metropolí Baalbeku a Efesu, na stavbě pracovalo deset tisíc dělníků pět let a na výzdobu bylo použito šestatřicet tun zlata. Dnes, po patnácti stoletích, patří Aja Sofia k největším svatostánkům světa. Z krásné byzantské výzdoby se do dnešních dnů zachovaly jen fragmenty mozaikové výzdoby, v níž dosahovali Byzantinci dokonalosti. To málo, co pod bílou omítkou po pěti stoletích po přeměně chrámu na mešitu zůstalo, patří k nejskvělejším ukázkám tohoto druhu umění. Osmanská doba přidala chrámu jen minarety, lustry, trochu vnitřní výzdoby, což je důvodem k zamyšlení o pokoře dobyvatelů před starodávnou civilizací. Hned naproti Aji Sofie je pod zemí ukryt další ze zázraků Byzance - obrovská podzemní cisterna, kam se přiváděla akvadukty, jejich část zůstala také zachována, voda z několik desítek kilometrů vzdálených lesů. Tajemně působící cisterna je spíše než technickou stavbou obřím podzemním chrámem, jehož klenutý strop podpírají stovky antických sloupů.
Vedle Aji Sofie bylo také centrum byzantského Konstantinopolu - Hipodrom. Z této stavby pro 100 000 lidí se zachovalo málo - jen ovál, uprostřed něhož jsou dva obelisky: první, egyptský, byl kdysi ozdobou chrámu v Karnaku, druhý, byzantský, je "až" z desátého století. V putování za dědictvím Byzance nelze minout klášter Chora (Kariye muzeum), kde se daleko lépe než v monumentální Aji Sofii zachovala vnitřní výzdoba, jež zůstala pod zabílením osmanských dob takřka neporušená. Velikost středověkého Konstantinopolu dokreslují i mohutné hradby, jež staletí jen mírně pošramotila. Osmanská říše, která se prohlašovala za nástupkyni té byzantské, se snažila svoji předchůdkyni překonat a také to, co po sobě ve městě zanechala, je podobně velkolepé. Do doby sultánů, vezírů, eunuchů a harémů vede cesta přes palác Topkapi na Zlatém rohu, který ukrývá mnoho osmanských pokladů, přes harém na asijské straně Bosporu až k velkolepému paláci Dolmabahce, postavenému na březích průlivu v polovině minulého století. Stejně pozoruhodné jsou mešity. Modrá mešita z první čtvrtiny sedmnáctého století tvoří protipól původně křesťanské Aji Sofie a v mnohém ji překonává. Krásou a rozmanitostí však tuto mešitu předčí Sulejmanova mešita, jejíž rozmanitý komplex je sám o sobě malým městem. Fascinující je ovšem i život Istanbulu, balancující na rozmezí Evropy a nefalšovaného Orientu. Takřka povinná je návštěva Velkého bazaru, obrovitého labyrintu obchůdků, zlatnictví a čajoven, který je sice dnes už hlavně atrakcí pro turisty, ale v některých méně navštěvovaných zákoutích lze ještě popít v klidu skleničku silného dobrého čaje.
Přestože ceny jsou zde šité na obíraní turistů, lze tu při troše smlouvání i poměrně výhodně nakoupit - především
zlato, oblečení a stále ještě i kožené zboží. Jinde ve městě lze však to samé pořídit levněji. Poznat opravdový istanbulský život lze hned, jakmile ve starém městě odbočíte z turistických tras. Je to napínavé dobrodružství, protože s většinou lidí se jinak než turecky nedomluvíte, a tak je dobré mít s sebou napsaný název a adresu hotelu. Večer je především v letním Istanbulu tou nejkrásnější částí dne. Nejlepší je najít si kavárnu nebo hospůdku na břehu Marmarského moře, při dobré finanční situaci i restauraci v historické výletní čtvrti na březích Bosporu. Doporučit naopak nelze místní diskotéky a noční kluby, jejichž návštěva bývá velmi drahá. V okolí Istanbulu se dá i koupat v moři, které je ve městě znečištěné, avšak třicet kilometrů od centra jsou na březích Černého moře pěkné pláže. Koupat se jezdí i na Princezniny ostrovy na jih od města, které jsou oblíbeným výletním sídlem místních boháčů.
Branou ke hledání stop zašlých civilizací je Aja Sofia, po století největší chrám křesťanského světa, jímž chtěl jeho tvůrce, císař Justinián, zastínit i bájný chrám Šalamounův. Klenby chrámu proto podpírají sloupy ze starověkých metropolí Baalbeku a Efesu, na stavbě pracovalo deset tisíc dělníků pět let a na výzdobu bylo použito šestatřicet tun zlata. Dnes, po patnácti stoletích, patří Aja Sofia k největším svatostánkům světa. Z krásné byzantské výzdoby se do dnešních dnů zachovaly jen fragmenty mozaikové výzdoby, v níž dosahovali Byzantinci dokonalosti. To málo, co pod bílou omítkou po pěti stoletích po přeměně chrámu na mešitu zůstalo, patří k nejskvělejším ukázkám tohoto druhu umění. Osmanská doba přidala chrámu jen minarety, lustry, trochu vnitřní výzdoby, což je důvodem k zamyšlení o pokoře dobyvatelů před starodávnou civilizací. Hned naproti Aji Sofie je pod zemí ukryt další ze zázraků Byzance - obrovská podzemní cisterna, kam se přiváděla akvadukty, jejich část zůstala také zachována, voda z několik desítek kilometrů vzdálených lesů. Tajemně působící cisterna je spíše než technickou stavbou obřím podzemním chrámem, jehož klenutý strop podpírají stovky antických sloupů.
Vedle Aji Sofie bylo také centrum byzantského Konstantinopolu - Hipodrom. Z této stavby pro 100 000 lidí se zachovalo málo - jen ovál, uprostřed něhož jsou dva obelisky: první, egyptský, byl kdysi ozdobou chrámu v Karnaku, druhý, byzantský, je "až" z desátého století. V putování za dědictvím Byzance nelze minout klášter Chora (Kariye muzeum), kde se daleko lépe než v monumentální Aji Sofii zachovala vnitřní výzdoba, jež zůstala pod zabílením osmanských dob takřka neporušená. Velikost středověkého Konstantinopolu dokreslují i mohutné hradby, jež staletí jen mírně pošramotila. Osmanská říše, která se prohlašovala za nástupkyni té byzantské, se snažila svoji předchůdkyni překonat a také to, co po sobě ve městě zanechala, je podobně velkolepé. Do doby sultánů, vezírů, eunuchů a harémů vede cesta přes palác Topkapi na Zlatém rohu, který ukrývá mnoho osmanských pokladů, přes harém na asijské straně Bosporu až k velkolepému paláci Dolmabahce, postavenému na březích průlivu v polovině minulého století. Stejně pozoruhodné jsou mešity. Modrá mešita z první čtvrtiny sedmnáctého století tvoří protipól původně křesťanské Aji Sofie a v mnohém ji překonává. Krásou a rozmanitostí však tuto mešitu předčí Sulejmanova mešita, jejíž rozmanitý komplex je sám o sobě malým městem. Fascinující je ovšem i život Istanbulu, balancující na rozmezí Evropy a nefalšovaného Orientu. Takřka povinná je návštěva Velkého bazaru, obrovitého labyrintu obchůdků, zlatnictví a čajoven, který je sice dnes už hlavně atrakcí pro turisty, ale v některých méně navštěvovaných zákoutích lze ještě popít v klidu skleničku silného dobrého čaje.
Přestože ceny jsou zde šité na obíraní turistů, lze tu při troše smlouvání i poměrně výhodně nakoupit - především
zlato, oblečení a stále ještě i kožené zboží. Jinde ve městě lze však to samé pořídit levněji. Poznat opravdový istanbulský život lze hned, jakmile ve starém městě odbočíte z turistických tras. Je to napínavé dobrodružství, protože s většinou lidí se jinak než turecky nedomluvíte, a tak je dobré mít s sebou napsaný název a adresu hotelu. Večer je především v letním Istanbulu tou nejkrásnější částí dne. Nejlepší je najít si kavárnu nebo hospůdku na břehu Marmarského moře, při dobré finanční situaci i restauraci v historické výletní čtvrti na březích Bosporu. Doporučit naopak nelze místní diskotéky a noční kluby, jejichž návštěva bývá velmi drahá. V okolí Istanbulu se dá i koupat v moři, které je ve městě znečištěné, avšak třicet kilometrů od centra jsou na březích Černého moře pěkné pláže. Koupat se jezdí i na Princezniny ostrovy na jih od města, které jsou oblíbeným výletním sídlem místních boháčů.
RADY NA CESTU:
Pokud můžete, jezděte po Istanbulu co nejméně autem. Zácpy ve vnitřním městě jsou nepřetržité. Proto přes den hlavně žádné okružní jízdy. Pozor na turecké liry - je jich 250 000 za dolar a milionové a statisícové bankovky jsou si podobné. V okolí hlavních pamětihodností pozor na náhončí do obchodů - připraví vás o čas i o peníze. V Turecku mají dobré místní pivo Efes, které však nepodávají v kavárnách. K turecké klasice patří mentolová Raki, turecká káva v džezvě, a především silný čaj.
