Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Island: země ledová, kde vyhřívají chodníky

aktualizováno 
Vodopády, ledovce a 43x méně obyvatel na kilometr čtvereční než u nás. Přesně po tom jsme po několika letech dovolených strávených v rozpáleném a turisty přelidněném Středomoří toužili.

Island - Vodopád Seljalandfoss, boční pohled | foto: Pavel ČernohousiDNES.cz




Loni v červenci v Praze: 35°C, rozpálené chodníky, prach v ulicích. Island lákal čím dál víc.

První den jsme sice zažili určitý teplotní šok, ale hned nazítří bylo lépe, samotné nás překvapilo, jak rychle si tělo přivyklo. Češka Blanka, architektka pracující v Reykjavíku, nám říkala: "Tady je pořád stejně. Já sem přijela v únoru, když bylo u nás minus dvacet, a tady bylo plus deset. A teď jsou u nás třicítky, a tady je pořád plus deset.“ Chladem jsme pak už netrpěli, a to navzdory tomu, že si místní lidé na léto stěžovali a označovali je za chladnější a deštivější než léta minulá.

Prostor, prostor, prostor

S rozlohou 103 tisíc km2 je Island zhruba o třetinu větší než Česká republika a prostorového komfortu si zde opravdu užijete. Prostě: je tu místo. Nejen venku v přírodě, kde nenarážíte na davy turistů, ale i v oblastech urbanizovaných.

V autobusech si prakticky vždycky sednete a v bazéně zase máte celou dráhu jenom pro sebe.

Přes velkou rozlohu však Island v určitém ohledu paradoxně působí dojmem malosti. Tak třeba v Reykjavíku, hlavním městě země, dojdete všude pěšky. A i jako turista v této zemi brzy potkáváte známé tváře. Dvě švýcarské cestovatelky jsme potkali vcelku na čtyřech různých lokalitách, Češku Blanku na dvou a fotografa Jana Suchardu jakbysmet.

Vůbec: Čechů je v sezóně na Islandu "jako psů“ - a možná i víc než psů, protože psů je tu pomálu. Není divu - ovce se pasou samy a kriminalita je zde tradičně nízká. A tak se po místních vesnicích můžete poklidně procházet, aniž by vás obtěžoval zuřivý štěkot, charakterizující poměry v Česku.

Island

Vodopád Seljalandfoss

Vodní ráj

Jak už to bývá, některá setkání s krajany jsou příjemná, jiná méně. Třeba ve chvíli, když jsme se těšili na prázdný bazén v Reykjahlídu a narazili zde na několik desítek členů Aquaklubu České Budějovice, přiznáváme, že jsme nejásali. Nicméně zájezd Aquaklubu naprosto chápeme – vždyť Island je pro vodomily učiněný ráj.

Ledovcová jezírka sice ke koupání zrovna nelákají a oceán také ne (červencová teplota jeho vod nepřesahuje 12°C), jsou tu však úžasné termální prameny a spousta nádherně čistých bazénů, jejichž standardní teplotou je 29°C. Navíc u každého najdete i termální bazénky pro opravdové vyhřátí. Veřejné bazény jsou i v obcích o pouhých několika stech obyvatelích.

V horké vodě s vlněnou čepicí

Exotičtějším zážitkem je samozřejmě koupání v přírodních termálních pramenech. Nejvíce se nám líbilo v Landmannalaugaru, kde se stékají dvě říčky - jedna má přes 40°C a druhá pod 35°C. A tak se chvíli nahříváte, a když se vám zachce drobného osvěžení, stačí se poposunout kousek vlevo. Pak zase do tepla.

Doslova přitom hmatáte, že je teplá voda lehčí – chladnější říčka podtéká pod teplou a v místě jejich míšení je tak u hladiny citelně tepleji nežli u dna. Tedy pokud ruku nezahrabete mezi kamínky - to vám totiž hned dojde, kde se teplo ve vodě vzalo.

Labužili jsme si takto každý večer, někdy i dvě hodiny. Mimo jiné jsme přitom přišli na to, jaká součást oděvu je pro Islanďany nejdůležitější - čepice. I když nechodí nijak nabaleni, vlněná čepice nechybí - a nosí se i do vody.

Island

Landmannalaugar

Island

Oheň a voda

Horké prameny na Islandu oceňují nejen turisté, ale i místní. Vždyť jim dodávají levnou a ekologickou geotermální energii. V Reykjavíku dokonce vytápějí i chodníky hlavních tříd.

Vysvětlením tepla je poloha ostrova - přímo nad Středoatlantickým hřbetem, linií rozestupu severoamerické a eurasijské zemské desky. Proto je na Islandu vysoká sopečná aktivita, proto jsou zde teplé prameny a gejzíry.

Mezinárodní slovo gejzír má mimochodem původ v islandském Stóri-Geysiru / Velkém Geysiru (vyslovuje se gejzír), jenž zahájil svou aktivitu ve 14. století a jeho výtrysky dosahovaly do výšky až přes 80 metrů. Ve 20. století Stóri-Geysir utichl, tisíce turistů jej totiž zaházely kameny a sutí v domnění, že takto povzbudí usínajícího velikána k činnosti.

3 biliony litrů vody za dva dny

Živly ohně a vody se na Islandu doslova snoubí. Ukázkovým příkladem je sopečný výbuch, k němuž došlo prakticky přesně před deseti lety (říjen 1996) pod ledovcem Vatnajökullem. Důsledkem tehdy byla obrovská povodeň. Ledovec sice téměř měsíc obrovské masy vody držel, 5. listopadu se však voda přece vyvalila - během dvou dnů vytekly tři biliony litrů vody, průtok srovnatelný nejlépe s velikostí africké řeky Kongo.

Island

Ledovcové splazy Skaftafellsjökullu

Island

Þórsmörk (Ţórsmörk), orchidej

Malý velký Island

S dojmem malosti kontrastují vysoké hory (nejvyšší Hvannadalshkúr měří 2 119 m), daleké výhledy, mohutné vodopády a ledovce, z nichž jeden, Vatnajökull s rozlohou 10 tisíc km2, bývá uváděn jako třetí, případně čtvrtý největší na světě.

Ledovce vůbec vzbuzují dojem velikosti, velkoleposti. "This is awesome (úžasné),“ poučoval nás americký učitel Carroll u ledovcového splazu Mýrdasjökulu a stěžoval si, jak jeho pubertální svěřenci používají toto slovo pro všechno. "Shopping is not awesome, this is!“ hřímal Carroll, zatímco my si užívali chladu táhnoucího z ledovce. Směrem k Mýrdasjökulu se ochlazovalo doslova s každým krokem a v nás vznikal dojem, že na nás někdo otevřel obrovskou ledničku.

Vedle hmatatelného chladu a velikosti nás ledovec překvapil i svou barvou. Čekali jsme sněhobílou, a ona byla místy až do černa. To proto, že jsme k němu přišli v místě, kde stékal do údolí a cestou obrušoval okolní černou sopečnou horninu. 

Island

Na první pohled paradoxně taje ledovec rychleji v místech, kde je bílý. Příčinou jsou tepelně izolační vlastnosti sopečného popele.

O pár dní později jsme si však užili i typického bílého a modravého ledu. V jezeře Jökulsárlon pluly ledovcové kry všech možných tvarů.

Island

Kry odlomené z ledovce plují na jezeře Jökulsárlon. Krásný obraz arktické krajiny nalákal i tvůrce bondovky A Wiew to a Kill, kteří zde natočili několik scén.

Obzvláště zábavné je pozorovat ústí jezera do moře. Při odlivu se na tomto místě hromadí ledové kry. Devět desetin jejich objemu je pod vodou, a tak se zarazí o dno - voda kolem nich odtéká do oceánu a ony stojí.

Ta pravá podívaná pak nastane ve chvíli, kdy přichází příliv - hladina stoupá a kry se zvedají ode dna. Mořská voda je vzhledem k obsahu solí těžší, podtéká pod sladkou vodu jezerní a vzniklý proud ledové kry čas od času otáčí. Až několik desítek metrů vysoký kus ledu se tak najednou s rachotem otočí a na hladině se objeví omytý, modravý led zdola. Zmatené ryby přinášené z moře se přitom stávají snadnou kořistí hejn rybáků dlouhoocasých (Sterna paradisaea) či tuleňů kuželozubých (Halichoerus grypus).

Autobusem korytem řeky

Vzhledem k častým dešťům - na jihozápadním pobřeží ostrova jsou to čtyři tisíce mm srážek ročně (více než šestinásobek průměru České republiky) - stéká ze sopečných vrcholů množství potoků, říček a řek, které si razí cestu po úbočích, a pak se volně vylévají do širokých štěrkových údolí.

Typická řeka se v takovém údolí rozlévá do několika ramen, často měnících svá koryta, znovu se stékajících a zase rozcházejících. Jedním z důsledků je praktická nemožnost výstavby silnic v takové lokalitě. Řeka posílená letním táním by vozovku na kamenitém podloží snadno podemlela a odnesla.

Řešení představují terénní auta a autobusy s ostřílenými řidiči. V kontrastu s českým "nemluvte za jízdy na řidiče“ nás islandští řidiči autobusů nadchli množstvím činností, které byli schopni při jízdě vykonávat: kromě odpovídání na všetečné otázky cestujících se o ně sami zajímali a starali (pochopitelně se značnými individuálními rozdíly). Po chvíli jsme také pochopili, že telefonáty, jež řidiči vyřizují i uprostřed koryta řeky, nejsou soukromé, to se tak domlouvají o dalších cestujících: kde nastoupí, v kolik hodin tam autobus dorazí a podobně.

Auto na dva týdny za 70.000 Kč

Cestování islandskými autobusy je nejen zábavné, ale v kontrastu s půjčovným aut i vysoce výhodné: skupinka krajanů v malém teréňáčku nám prozradila, že za dvoutýdenní půjčovné daného vozítka utratila 200.000 Isk (v přepočtu asi 70 tisíc Kč). S uvedenou sumou ostře kontrastují slova zručného islandského mladíka, jehož jsme si krátce před půlnocí stopli. Své starší terénní Suzuki prý koupil za 40 tisíc Isk. Stačilo je opravit.

Ohleduplnost řidičů, kterou v Česku nezažijete

Kultura silniční dopravy je pro našince vůbec příjemná: stopuje se zde lehce, Islanďané jsou milí a povídaví (i když počítejte s tím, že v sezóně bude přes polovinu stavějících řidičů z řad turistů, ovšem i to je zajímavé, že).

Též pokud se přepravujete nikoli tam, kam silnice vede, ale přes ni, chování řidičů oceníte: ohleduplně zastaví, už když se blížíte k přechodu. Též jsme si vzpomněli na české přechody - kde po zmáčknutí "tlačítka pro chodce“ čekáte a čekáte, až konečně mezi auty proběhnete a pak, daleko za přechodem, vidíte, že vám skočila zelená... To na Islandu zmáčknete - a jdete. Autům totiž naskočí červená okamžitě, vám zelená do několika vteřin.

Island

Þórsmörk (Ţórsmörk)

Island

Autobus (na snímku to malinké pod srázem vlevo) brodí řeku, lokalita Þorsmörk

Island

Landmannalaugar

Stříbrná medaile za ceny

Vedle chladu vzbuzuje "ledová země“ v turistech ještě jednu obavu, a sice obavu z vysokých cen. Pravda, statistiky uvádějí Island jako druhou nejdražší zemi na světě (po Japonsku). I nám tato skutečnost naháněla strach, tím spíš, že se naše milá babička v Květech dočetla, kolik stojí na Islandu jogurt - 300 korun. Pečlivě jsme promýšleli, co si s sebou v tříkilovém limitu potravin přivézt.

Ukázalo se však, že ceny nejsou až o tolik vyšší než u nás. V obchodním řetězci Bónus (zdálky na sebe upozorňuje logem růžového prasátka) jogurt pořídíte například už od ekvivalentu 18 Kč. Je ovšem pravda, že jinde po vás mohou chtít i několikanásobek této částky. A nemusí to být daleko od Bónusu. Pro obchodní dům za rohem není problém mít úplně jiné ceny.

Čecha hned napadne, jak se může v jedné ulici udržet supermarket s výrazně vyššími cenami? Na vysvětlení přišel můj partner. "Oni jsou jako ty,“ usoudil. "Prostě o penězích nepřemýšlejí!“ A má asi pravdu.

Stovka za 5 minut internetu

Když jsme třeba uvažovali o koupi autobusové jízdenky na horský okruh (highland passport) za přibližně 38 tisíc islandských korun, mrzelo nás, že platí pouze 11 dní. Chtěli jsme v horách strávit téměř měsíc - a tak jsme se na autobusovém nádraží vyptávali, jak to provést, plánujeme-li projet trasu pomaleji.

Udiveně se na nás podívali, jako bychom se ptali na něco, co je přece nad slunce jasnější: "No tak si ji koupíte třikrát!“ Zajímavá logika v kontrastu s tím, že součet jízdenek na jednotlivé části okruhu vyšel prakticky nastejno jako ten úžasný horský passport...

Také jsme byli svědky situace, kdy se mladík z Kanady ptal na cenu internetu. Strávil u něj několik minut a teprve když odcházel, zjišťoval, co je dlužen. Paní v informačním středisku mu pohotově odpověděla, že 300 Isk (asi 100 Kč). Mladík povytáhl obočí a podivil se: "Za pět minut?“ Paní se zamyslela a řekla: "Hm, tak sto.“

A podobně to bylo často. Mimochodem, po nás paní za hodinu internetu nechtěla nic. Když jsme se s ní posléze zapovídali a dozvěděla se, že jsme z Prahy, vyprávěla, jak si k nám nedávno zaletěla na víkend. Moc se jí líbila francouzská restaurace v Tančícím domě.

Vysvětlením přístupu Islanďanů k penězům může být buď okřídlené "peníze nejsou důležité – když jsou,“ anebo skutečnost, že na Islandu dlouho přetrvával výměnný obchod, a pak zase relativně brzy přišly platební karty (bez problémů jsme kartou platili pohledy, jízdenky v autobuse). Takže na bankovky a mince si Islanďané vlastně nikdy moc nepřivykli.

Island

Tórsmörk, jih Islandu. Pohled-údolím na ledovec Eyjafjallajökull

Island

Papuchalkové

Island

Bělokur sněžný

Populační exploze

Podobný vývojový skok jako u peněz (od výměnného obchodu ke kreditkám) prodělal Island i v mnoha dalších oblastech. Třeba v architektuře: skanzeny naznačují, že až do počátku 20. století se konstrukce domů principiálně nelišila od dob, kdy ostrov osídlili Vikingové (tradičně bývá uváděn letopočet 874 +-2): mohutné kamenné stěny, dřevěné trámy uvnitř, drnová střecha.

A pak se najednou skočilo k moderním železobetonovým konstrukcím a panelům, jež na sobě mají i elektrické rozvody - nejdříve nás sice zarazilo, jak může z volného panelu koukat zásuvka, ale pak nám došlo, že je to vlastně docela praktické.

Moderní budovy na předměstích rostou jako houby po dešti, zejména v oblasti Reykjavíku se staví všude - vidíte doslova les jeřábů. A aby taky ne, vždyť islandská populace roste na Evropu nezvyklým tempem - dětmi se to tu doslova hemží a v muzeu se dozvíte, že za poslední století se populace ostrova zečtyřnásobila.

Island

Vodopád Seljalandfoss

Islandští fanatici

Příjemné je, že se prakticky se všemi Islanďany domluvíte anglicky. Zajímavá je ovšem i Islandština jako taková. Jedná se o germánský jazyk, který se za posledních 1000 let jen velmi málo změnil. V době Vikingů se mořeplavci domluvili svou řečí po celé Skandinávii, Anglii a v severním Německu. I dnes se při čtení islandských nápisů může zdát, že se jedná o kombinaci němčiny a angličtiny - vždyť kořeny islandských slov často odpovídají staré němčině či angličtině.  A některé pojmy můžete pochopit, i když umíte pouze česky (například thröstur = drozd, kaupa = koupit).

Vyplatí se vám ovšem zjistit si pár pravidel pro čtení hlásek (například á se čte jako au, ó jako ou) - výrazně se tak zlepšíte ve výslovnosti psaných názvů a zvýšíte kulturu komunikace s místními při cestování. Mimochodem Islanďané docela chválili naši výslovnost - a to nejen výslovnost naší dvojice, ale Čechů obecně.

Jeden hudebník nám to pak vysvětlil: čeština je totiž islandštině foneticky blízká, takže našinec nemá větší problém. Možná i proto tu potkáte tolik krajanů, možná i proto u nás existuje Klub Islandských fanatiků (www.islandklub.com).

Text a některé snímky: PAVLA KOUCKÁ, šéfredaktorka Psychologie dnes
Většina fotografií: PAVEL ČERNOHOUS

Autor:




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.