Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Indiánka z And

  0:29aktualizováno  0:29
- Na podzim roku 1995 jsme se ocitli v peruánských Andách pod vrcholem Huascarán se záměrem připravit knihu o Indiánech. První den jsme v Huarásu usedli do stařičkého rozhrkaného auta a po kamenité cestě plné výmolů se vydali k domorodcům. Po příkrém stoupání se před námi náhle objevily zaledněné ostré štíty Bílých Kordiller. Mezi nimi a námi se táhly mírné svahy členěné poli, pastvinami, skupinami stromů a zářezy potoků.
Nádherný ranní obraz v čirém vzduchu pod modrou oblohou nás přiměl k zastavení, svůj pohled jsme však směřovali spíše k vesnici Mariána.
Auto zabrzdilo na prostranství, které by se snad mohlo nazývat návsí. Na štěrkovém place stál autobusek, bylo tu malé hřiště,dvě kozy okusovaly křoviska. Domy z nepálených cihel, vepřovic, vypadaly sešle. Opodál se prali kluci. Přetahovali se po hlavě aktovkami a učení přitom určitě trpělo. Nikde žádný dospělý. »Najdeme vůbec někoho?« ptáme se našeho známého z Huarásu. »Nebojte,« odpověděl Agripino a zamířil k jednomu domku na kraji vesnice. Vypadal stejně jako ostatní: úzké dveře, uzounké okénko, nahrubo obílené stěny. Vstoupili jsme. Houf morčat skotačících na hliněné podlaze se vrhnul do tmavého kouta. V místnosti byl jen stůl, police a skříň, popraskané hliněné hrnce,plechovky k ohřátí vody a jednoduchá kamna. Čpěl tu kouř. Zadními vrátky jsme prošli na zahrádku, (tam vyrušili osla a vyhublé tele, slepice na okně kůlny si nás nevšímaly). Malý opelichaný pes nedůvěřivě štěkl a vzápětí se objevila paní domu. Netvářila se překvapeně, naší návštěvou se dokonce zdála potěšena a hned se rozpovídala. Kečuánsky. Agripino tlumočil do španělštiny, teprve pak naše kamarádka do češtiny. (Trochu dlouhá cesta k dorozumění.) Paní bylo 82 nebo 83 let, nevěděla přesně. Bydlí sama. Dopisy od dětí a vnuků jí předčítá soused,ona mu pak diktuje odpovědi. Leckteří její blízcí zahynuli v Huarásu v roce 1941 ve vodách protrženého jezera, další v roce 1970 v témže městě při zemětřesení a také v městečku Y ungay pod lavinou uvolněnou z Huascaránu. Vstává v pět ráno a zabezpečí zvířata, pak ji čeká dřina na poli nebo cesta na trh, večer opět zvířata, mezitím další povinnosti v hospodářství. To vše den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. (Stěží si najde čas na mši.) Poznala víc obtíží než radosti, víc dní hladových než sytých. Andy pro ní byly vždy něčím, co přináší slunce, zimu a déšť, co znamená lopotu a může zničit úrodu, co někdy ohrozí i život. A však nestěžovala si a neměnila by s životem ve městě,prý by si nezvykla na stísněné ulice a spoustu lidí. V sobě si nesla to, co tolik lidí v Evropě hledá, často marně, na kursech jógy, při studiu východních učení, při cestování, ve fitcentrech nebo na chalupách. I přes těžkosti dosáhla vyrovnanosti a snad i trochy štěstí, se všemi klady i zápory přijala zdejší existenci a neodevzdala se pasivně osudu. O svém postoji k bytí by nedokázala filozofovat, ale svůj přístup ke světu naplňuje každým okamžikem svého žití. U té stařičké Indiánky (s tváří rozpraskanou sluncem a větrem) jsme se při našem prvním rozhovoru pro knihu Huascarán, život v údolí krásy a hrozby dozvěděli o životě v Andách mnohem víc než později u některých jiných lidí, třeba univerzitně vzdělaných. Co na tom, že za ní nestály žádné školy.

Lubomír Vejražka a Jiří Hladík se dlouhodobě zaměřují na horské výstupy. Z výprav spolupořádají například výstavy pro postižené děti.


Autor:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.