Ale pozor! Je to sice kapesní minipohoří dosahující výšky jen něco málo přes sedmnáct set metrů, ale nebezpečí při jeho přechodu číhá na každém kroku. Hlavní rizika představují úzký hřeben, převěje, laviny, rychlé zvraty počasí a obtížný návrat do údolí po případné nehodě. Za to ovšem Malá Fatra dokáže dát pohádkové putování vysoko nad strmými srázy s dalekými rozhledy na půlku Slovenska a dlouhé prašanové sjezdy.
Celý hřeben lze za dobrého počasí a po pevném sněhu na lyžích přejet za dva až tři dny. Většinou se však protáhne kvůli silnému větru, sněžení a mlze na dvojnásobek. Spát se dá na chatách, ale rozhodně s nimi nelze počítat, pokud si je neobjednáte dopředu. „Někdy se dá spát na zemi tady v restauraci, ale dnes tady máme hosty, kteří budou hrát a zpívat až do rána,“ omlouval se chatař Na Grúni, když v prosinci posílal žadatele o přespání ven před chatu. „Máme tady dětské zájezdy,“ říkala před třemi lety chatařka Pod Suchým vrchom, a ukazovala cestu dolů do údolí. „Máme plno, protože jsou bratislavské prázdniny,“ odháněla turisty ve stejnou dobu recepční hotelu Vrátna. Ve všech případech nezbývalo turistům nic jiného, než postavit stany, a přespat na sněhu.
Na co se tedy lyžaři-turisté mohou těšit?
1. den
Začíná se obvykle ve Štefanové, kam jezdí ze Žiliny autobus. Procházíme vesnicí a stoupáme do sedla Medziholie. Zde se dá dobře bivakovat, v lese jsme chránění před nejhorším větrem. Z jedné strany se nad námi vypíná rozervaný Rozsutec (kam se dá s cepínem v ruce a pomocí několika řetězů vyjít pěšky), na druhou stranu je vidět prudká lesnatá stráň Stohu.
2. den
Lesním průsekem se prodíráme hlubokým sněhem na hřeben, kde nás uchopí vítr a cloumá s námi až na Stoh. Své jméno nosí oprávněně, protože je to bezlesý a téměř dokonalý kužel. Po dalšího hřbetu prudce sjíždíme do Stohového sedla a zase nahoru na Poľudňový grúň. Sem dříve vedla sjezdovka, tak po ní sjíždíme nejprve dotvrda vyfoukaným svahem, poté po pás v prašanu a nakonec po urolbované sjezdovce k chatě Na Grúni. Dá se v případě potřeby sjet až do Vrátné a ráno se vrátit lanovkou zpět.
3. den
Vlekem se vyvážíme pod Poľudňový grúň a znovu se na něj škrábeme. Dlouhým hřebenem zvaným Steny se dostáváme na Hromové a na Chleb. Výhledy do prudkých srázů pod námi na obě strany jsou ohromující. V mlze nás bezpečně vedou tyče. V jednom místě mezi Hromovým a Chlebem však chybějí. Bohužel je to v místech, kde cesta na pár stovek metrů opouští hlavní hřeben, a turisté tady občas bloudí. Z Chlebu se pozvolna sjíždí do Snilovského sedla. Za dobrého počasí stojí za to se na chvilku zastavit a podívat se na obří stěny fatranského Kriváně. Kdo počítá s bivakem nebo chce stavět stan, ten to udělá pod sedlem u horní stanice lanovky z Vrátné, kdo hledá postel, sjede doleva do chaty Pod Chlebom.
4. den
Ze Snilovského sedla vedou tyče pod vrcholem Kriváně, ale turisté si jeho špičku obvykle nenechají ujít, protože je v Malé Fatře se 1709 metry nejvyšší. Přes Pekelník a sedlo Bublen v pohodě sjedeme pod hřeben Koniarky. Zde končí tyčové značení. Pokud tady není vyjetá hluboká stopa, je nutné hodit lyže na záda, vzít do ruky cepín a obezřetně vyrazit nafoukaným hřebenem šířky sotva dvou stop. Pomalu se tak propracujeme na Malý Kriváň. Z něho sjíždíme svahem, který bývá často sněhem a větrem vymodelovaný tak, že připomíná snowboardovou U-rampu. Poskytuje pěkné lyžařské zážitky, ale často se tu padá.
Míjíme široké sedlo Priehyb a víceméně po rovině se vezeme vlevo pod skalami Stratence. Stezka vede v létě přímo po vrcholech skal nad námi, ale na lyžích se držme raději pod nimi. Po chvíli se ocitneme v úzkém skalnatém sedélku před Suchým vrchem. Z něho pokračujeme namáhavě stále vlevo podél skal až na Suchý vrch a z něho prudce dolů k chatě Pod Suchým vrchom, nebo zkusím uhnout vpravo. Budeme-li mít v tomto případě štěstí, narazíme při sjezdu panenskou přírodou na vodorovnou vrstevnicovou cestu, která nás rychle a elegantně dovede k chatě. Za dobrého počasí je ze sedélka vidět lesní průsek, kterým prochází.
5. den
Na konci týdne už zbývá jen sjezd k Váhu. Pokud je hodně sněhu, je zajímavé vyrazit lesem po letní turistické značce přes zříceniny Starohradu. Ten prý plnil obranné úkoly na cestě podél řeky do té doby, než byl postaven větší, pohodlnější a níže umístěný hrad Strečno na protějším břehu. Od Starohradu nás čeká poslední prudký sjezd a několik desítek minut bruslení po loukách podél vody až na železniční zastávku ve Strečně. Pokud zvolíme obvyklejší variantu, sjedeme od chaty zásobovací cestou podél potoka. Počítejme však s tím, že na tvrdším nebo dokonce ledovatém sněhu budeme na úzké cestě z prudkého kopce těžko brzdit. A pokud se nám to podaří, budeme cítit dole ve Strečnu všechny svaly na nohou.
Jak se tam dostat:
Nočním lehátkovým vlakem do Žiliny a autobusem do Štefanové nebo Vrátné. Zpět ze Strečna vlakem do Žiliny.
Co s sebou:
Skialpinistické nebo telemarkové lyžepřípadně sněžnice, teleskopické hůlky, zimní bivakovací výstroj, náhradní teplé oblečení, tmavé brýle.
Kde se dají půjčit lyže či sněžnice:
Vrátna, Terchová, Žilina
Kde se sjezduje:
Vleky a sjezdovky jsou v Lučivné, Terchové, u chat Pod Chlebom, Pod Suchým a na Klačianskej Magure. Velký lyžařský areál s vleky a dvěma lanovkami je ve Vrátné dolině.
 Ve vánici na poľudňovém grúni |
 Odpočinek ve stanu |
 sjezd lesem z Chlebu do Vrátné |
 sjezd lesem z Chlebu do Vrátné |
 zimní tábor v sedle Medziholie |
