SJEZDOVKY

Základní typy lyží
ALLROUND (též cross) – lyže všeumělky, které dobře jedou v jakémkoliv terénu na všech druzích sněhu, jsou vhodné jako univerzální lyže pro rekreační lyžaře

SLALOMKY – ostré sportovní lyže, které plně využijí jen technicky vyspělí lyžaři, poslední dvě sezony je to technicky nejpovedenější kategorie lyží

RACE - (též obří slalom) – lyže pro delší oblouky a rychlejší jízdu, skutečné obřačky jsou ale na vymření, protože chtějí velkou rychlost a tím pádem i hodně místa na sjezdovkách a silného zkušeného jezdce

FUNCARVERY – široké ve špičce a patce umožňují dobrým lyžařům extrémní náklony až na sníh, většinou se kupují jako druhé doplňkové lyže

SHORTS (kraťasy) – krátké lyže od 65 do 130 centimetrů, slouží pro zábavu, dá se na nich jezdit v U-rampě, nebo zkoušet první lyžařské krůčky

TIP iDNES: výborné lyže za nízkou cenu
Nemáte-li peněz na rozhazování a zároveň nechcete nakupovat v lyžařském bazaru, máme pro vás tip. Moravský Sporten (dříve Artis) vyrábí rekreační sjezdové lyže světových parametrů. V roce 2001 vyhrál jeho model S-line (138 cm) nezávislý test, který pořádal deník MF DNES, a letos stejný model dostal nejvyšší pětihvězdičkové hodnocení v největším evropském lyžařském testu pořádaném německým SkiMagazinem. Výborné hodnocení získaly i Carvo (160 cm) a MagicBlade (99 cm).

"Sporteny dokázaly, co zasvěcení už delší dobu věděli: jsou na špičkové světové úrovni," říká Ivan Sosna, který se jako zkušební lyžař obou testů zúčastnil. "Díky své příznivé ceně poskytují jedinečný poměr ceny a výkonu."

Sporteny S-line za 2867 korun jsou vhodné pro zkušené lyžaře, kteří umějí jet řezanými oblouky s náklony až k zemi.

Carvo stojí podle délky dva a půl až tři a půl tisíce korun a hodí se především na rekreační sjíždění. "Čím kratší, tím lepší," znělo u tohoto modelu doporučení většiny testujících lyžařek a lyžařů.

Kraťoučké MagicBlade za 3 288 korun mohou sloužit spíše pro zábavu než seriozní sjezdování. Jsou lehce ovladatelné, jízda na nich připomíná spíše bruslení než lyžování a hůlky nejsou nutné. Proto se hodí i těm, kdo na sjezdovkách stojí poprvé a hned si chtějí užít ježdění a ne jen únavného trénování pluhu. Pokročilí lyžaři na nich zvládnou všemožné možné skoky, triky a otočky.

Co lze ovšem většině sjezdových Sportenů vytknout, je design. Jejich vzhled je totiž často lacině pouťový.

ZKOUŠET, ZKOUŠET, ZKOUŠET
Pokud si v obchodě koupíte jakékoliv lyže renomované značky, téměř jistě nedostanete žádný šmejd. Nebudou se lámat, kroutit do vrtule a budou i dobře zatáčet. Možná byste si ale mohli vybrat lépe.

Výběr totiž nezáleží ani tolik na technických parametrech a přesných délkách lyží, ale daleko více na pocitech z jízdy a osobních představách jednotlivého lyžaře.

Například na jednom modelu délky 160 centimetrů může jezdit průměrná lyžařka, urostlý chlap i lehký junior. Žena ovšem bude sjíždět rekreačním tempem, silný s nimi bude krájet oblouky těsně nad sněhem a mladík může šusovat rovnou dolů. Obráceně by to ovšem nešlo, protože těžký jezdec by na nich neudržel rovnou stopy a lehká lyžařka by zase neměla sílu k jejich prošlápnutí do hodně řezaného oblouku.         

Lyžařské firmy tedy pořádají na tuzemských a zahraničních horách předváděcí akce, na kterých si můžete zdarma vyzkoušet jejich nejnovější modely. Ptejte se proto ve specializovaných obchodech nebo přímo u hlavních dovozců vaší oblíbené značky, kdy a kde se jejich akce konají. 

BOTY NA MÍRU
I lyžařské plastové boty by měly být především pohodlné. Nikdy se v nich nebude chodit jako v sandálech, ale neměly by tlačit ani dřít. Před jejich koupí tedy nezbývá nic jiného, než chodit po obchodech a zkoušet jeden pár za druhým. Platí při tom několik zásad:

1) modely označované písmenem L (lady) jsou určené pro ženy. Počítají s nižším a silnějším lýtkem

2) boty se zadním nástupem, nebo-li na jednu až dvě přezky, jsou konstrukčně zastaralé

3) čím je model blíže sportovnímu nebo dokonce závodnímu využití, tím je tvrdší, méně pohodlný a je nutné ho během lyžování častěji rozepínat

4) vnitřní botičky dražších bot lze v obchodě tvarovat pomocí přístroje, který vypadá jako kříženec fénu a horkovzdušné pistole. Botičky jsou totiž vyrobeny termoplastických hmot, které se za tepla vytvarují přesně podle nohou majitele.

5) sjezdové boty kupujte přesně na míru. Pokud vsunete do skeletu bez botičky nohu dopředu až nadoraz, za patou by měl zbýt jeden až dva centimetry prostoru. Botička bez skeletu by se měla dotýkat prstů. Dotažením přezek a stlačením materiálu botičky se celá bota jakoby zvětší o půl čísla.    

6) tmavé boty na jarním slunci měknou a potí se v nich nohy

7) boty skladujte vždy se zapnutými přezkami, aby udržely tvar

8) praktické je pořízení elektrického vysoušeče

VÁZÁNÍ NESMÍ BÝT ZBYTEČNĚ UTAŽENÉ
Mnohé specializované obchody i hypermarkety prodávají tzv. sety, které obsahují lyže, vázání a mezi nimi desku zvyšující postavení lyžaře nad sněhem. Sety vyjdou až o třetinu levněji než sestavení jednotlivých součástí, a přitom je přímo od výrobce vyladěná vzájemná kompatibilita. Nestane se tak, že na sportovních lyžích by se objevilo vyloženě turistické vázání nebo že by na desku nešlo přišroubovat správné vázání. A navíc má všechno jednotný design a barevnost.

Hlavními vodítky pro výběr správného vázání je váha, obvod kolena a dovednost lyžaře, podle kterých se stanovuje tak zvané nastavovací číslo. To jsou ona titěrná číslíčka, která se seřizují na každé špičce i patce.

Ženy by měly kupovat vázání s možností nastavit nejvyšší číslo 9. Ve skutečnosti jim ovšem v servisu seřídí vázání na tři až pět, zbytek bude rezerva. Vyšší číslo totiž znamená pevnější utažení a tím pádem i větší nebezpečí, že si něco uděláte s kolenem. Dětem se vázání utahuje na 2-3, mužům na 5-7 a závodníkům i více než 15.

V českém komerčním skiservisu ovšem nikdo více než 10 nenastaví, v cizině servismany nedotáhnete ani párem volů, aby vám utáhli vázání více než je vaše číslo. Kdyby se s vámi kvůli příliš utaženému vázání něco stalo, velmi tvrdě by proti nim zasáhla pojišťovna.

ABY NEZÁBLO
Ženy jsou kvůli své tělesné konstituci náchylnější než muži k prochladnutí končetin. Proto se zvláště pro ně vyrábějí elektrické ohřívače, které fungují po celý den. V Česku se prodávají jen pod značkou značky Thermic Footwarmer ve dvou různě výkonných provedeních za 3300 nebo 4600 korun. Fungují tak, že si dozadu na botu upevníte akumulátor a jím si za jízdy ohříváte vložku v botě.

Stejná firma vyrábí i vysoušeče bot po lyžování ve formě fénu za 1350 korun anebo kovových tělísek za 800 korun.

PŮJČOVNY SE VYPLATÍ NA TÝDENNÍ LYŽOVÁNÍ
Kdo na horách stráví jen jeden týden v roce, nemusí si lyžařskou výbavu hned kupovat. Příjemné je mít vlastní boty a zbytek si vypůjčit v půjčovně. V Německu a Rakousku tam chodí pětina všech lyžařů, ve Francii sedmdesát procent a ve Spojených státech více než tři čtvrtiny všech lyžujících.

Výhodou je, že ve státech Evropské unie musí majitelé půjčoven staré modely vyřazovat už po třech letech, a tak se jezdí stále na nejmodernějších lyžích.

'BEZ PŘILBY JAKO NAHÁ'
Dobrá i špatná zpráva o stavu sjezdových tratí zní stejně: Jsou stále lépe upravované. Příjemné je to, že se na nich lépe jezdí. Špatné, že to znamená tvrdší povrch a stále větší rychlosti rekreačních lyžařů.

Padnout na udusaném umělém sněhu může znamenat například otřes mozku. Co se stane, když vás vyhodí násep na okraji sjezdovky do lesa, to si raději ani nepředstavujme. A v Česku navíc přistupuje riziko havárie s bláznivým teenagerem nebo přiopilým Němcem či Holanďanem, kteří neumějí lyžovat, ale klidně to pustí šusem po úzké přeplněné trati hlava nehlava.

"Bez přilby si na prudkých svazích připadám jako nahá," říká rekreační lyžařka Hana Suchá, která ji začala nosit v době, kdy totéž chtěla po svých malých dětech, jež se poprvé stavěly na lyže.

Malé děti jsou totiž ohrožené nejvíce. "Bez přilby má dítě jen malou šanci, že po srážce vyvázne bez úrazu," je přesvědčený Tomáš Plátek, který již desítky let školí budoucí instruktory lyžování a navíc vede veřejnou lyžařskou školu v Turnově. "Váha dospělých jednoznačně hraje proti prckům."

Všechny lyžařské a snowboardové svazy proto doporučují i rekreačním lyžařům nosit přilby. V západní Evropě odhadují, že je nosí přibližně pětina všech lyžařů. Pečliví Němci a Rakušané hodně, rozevlátí Francouzi méně a temperamentní Italové téměř vůbec.

Na českých sjezdovkách platí, že čím mladší lyžaři, tím více helem na svahu. Morava je o dost pozadu, protože tam nosí přilby snad jen závodníci. "Tříletá, čtyřletá mrňata je mají skoro všechny, na školní zájezd na druhém stupni základní školy si ji už nebere skoro nikdo," vypozorovala primářka Horské nemocnice ve Vrchlabí Věra Pátková.

Někdy okolo pětadvaceti let se pohled na přilby láme k lepšímu a nosí je divocí jezdci v terénu i rychlí sjezdaři. Nad třicet let po nich sahají i dobří lyžaři, kteří mají představu, jak by bez nich mohli dopadnout.

Rekreační lyžaři samozřejmě nemusejí používat těžké závodní helmy, ale vyrábějí se pro ně vylehčené modely nebo dokonce skořepiny připomínající spíše cyklistické než sjezdařské helmy. V bazarech se dají koupit již za několik stovek korun, za nové se platí v tisícovkách.

MYSLETE NA SERVIS
Vy se dáváte do pořádku každé ráno a možná i večer – vaše lyže si to zaslouží aspoň jednou za rok. Je totiž rozdíl, jestli hladká skluznice plynule hladí sjezdovku nebo poškrábaná lyže zadrhává na každé sněhové hroudě.

V listopadu nebo začátkem prosince se proto vyplatí zajít do servisu a nechat stáhnout starý vosk, případně opravit díry ve skluznici a nově ji navoskovat parafinem. K tomu ještě přiostřit hrany a zkontrolovat vázání.

Na dobře připravených lyžích se totiž jezdí lépe i naprostému amatérovi, natož pak zkušené lyžařce. "Rozdíl mezi dobrými a výbornými lyžemi netkví v jejich výrobě, ale v servisní práci," je přesvědčený legendární polský sjezdař Bachleda, který dnes zastupuje značku Salomon na tamním trhu.      

Nádraží Praha Vršovice