FRANCIE

Nejlepší lyžování na světě je beze sporu v Savojských Alpách ve Francii. Dlouhé a prudké prašanové sjezdy ve stínu horských velikánů ve velké nadmořské výšce nechávají ve zkušených a odvážných lyžařích obrovské dojmy.

I průměrný lyžař si však může užít výhody, které poskytuje většina francouzských zimních středisek: před ubytovnou nasadit a stoupnout na lyže a nesundat je až do večera. Lanovky a sjezdovky vedou všude okolo, protože je stavbaři projektovali na zelené louce.

"Na rozdíl od jiných zemí, se zimní střediska ve Francii nevyvynula z normálních obcí, ale stavěla se v horských údolích rovnou pro potřeby lyžařů," vysvětluje tuzemský zástupce největších středisek sdružených ve skupině Ski in France Jan Linhart. Na rozdíl například od Rakouska nebo Itálie není potřeba mezi jednotlivými lanovkami přejíždět skibusem.

I ve Francii ovšem platí něco za něco - většina ubytovacích center nepůsobí v krajině příliš přátelsky a některá střediska připomínají spíše industriální krajinu než romantické hory. Obří ubytovny sídlištního typu stojí pod oblohou zadrátovanou stovkami vleků a lanovek. Budovatelé lyžařských rájů šli někdy tak daleko, že prostříleli tunely pod skalními hřebeny, aby jimi mohli projíždět lyžaři z jedné tratě na druhou.

Do Francie jezdí každý rok okolo padesáti tisíc českých lyžařů. Celkem sem přijíždí lyžovat 1,8 milionu cizinců a celkový součet všech lyžařů se loni v této zemi vyšplhal přes 7,5 milionu.

Lanovky a vleky ve Francii měří dohromady tři tisíce kilometrů (právě tolik ujedete po silnici z Čech do francouzských hor) a jejich hodinová kapacita je tři a půl milionu lidí (všichni obyvatelé Prahy by tak mohli vyjet nahoru za čtvrt hodiny).

Nejoblíbenější oblasti Čechů
Podle údajů českého zastoupení Ski in France jelo nejvíce Čechů v loňské sezoně do oblastí Tři údolí ( Val Thorens, Les Menuires, Meribel/ Mottaret a Courchevel ) a Espace Killy ( Tignes a Val d'Isere ). Kromě toho byla oblíbená ještě střediska Alpe d'Huez, Risoul, La Plagne, Les 2 Alpes, Les Arcs, La Rosiere a Puy St. Vincent.

"To jsou údaje od většiny českých cestovních kanceláří," uvádí Jan Linhart ze Ski in France. "Chybí v nich však jedna z největších, která se specializuje na malá střediska v údolí Maurienne."

Tři kategorie
Sami Francouzi dělí střediska na tři generace, podle kterých se může zhruba řídit i návštěvník.

1) První generace připomíná rakouská městečka v údolích, centrem je náměstí nebo trh, bydlí tady nejen turisté a obslužný personál, ale také stálí obyvatelé, kteří se zabývají například lesnictvím či zemědělstvím. K lyžařským areálům jezdí skibusy. Sjezdovky často končí v lesním pásmu. Nejznámějším horským střediskem tohoto typu je Chamonix pod Mont Blankem.

2) Druhá generace nejvíce ze všeho připomíná paneláková sídliště na okrajích českých měst. Ubytování v nich není příliš pohodlné a je určeno především pro sportovce, kteří jsou celý den na lyžích. Maličká studia či apartmány vypadají jako stísněné kajuty na malých lodích. Předsíňka, toaleta, sprcha, kuchyňka se základním nádobím a pokojíček s palandami jsou obvyklým standaradem.

Povlečení musí mít klienti vlastní nebo si ho mohou půjčit za vysoký poplatek. To samé se týká i hygienických potřeb a čistících prostředků. Střediska druhé generace jsou například v oblíbené oblasti Tři údolí.

3) Areály třetí generace jsou postavené obvykle nejvýše, i hodně přes dva tisíce metrů metrů nad mořem vysoko v horách. Ubytovny jsou postavené uprostřed zasněžených plání, přímo od nich vyjíždějí lanovky na nejvyšší vrcholy i k odpočinkovým svahům či dětským školičkám. Takové je například jedno z nejlepších středisek Tignes.

Chalety
Trochu mimo těchto kategorií stojí tak zvané chalety, což jsou chaty pro deset až dvacet osob, které si klienti mohou společně předem objednat a sami si v nich hospodařit. Bývají však vyprodané už začátkem zimy, protože, jak sami Francouzi přiznávají, neodhadli jejich stavitelé velký zájem a postavili jich málo. 

Počasí
Francouzské Alpy jsou oproti Rakousku či Švýcarsku blíže k moři, a tak je třeba počítat s častými zvraty počasí, častými mlhami a rozptýleným světlem. Je tedy potřeba neustále mít po ruce sluneční brýle, krém na opalování a teplé oblečení.

Běžky a turistika
Běžkaři ve Francii téměř nejsou. Běhat ve velké nadmořské výšce totiž není jen tak. Jestli ale tenká prkénka vezmete s sebou na zájezd, počítejte s perfektně upravenými trasami v téměř každém středisku. Speciální areály pro běžecké lyžování nesou značku asociace France ski de fond.

Na rozdíl od běžek je však ve Francii velmi oblíbená lyžařská turistika alpského typu, které se v Česku říká skialpinismus, ve Francii Ski randoné. Na speciálních sjezdových lyžích, jejichž vázání lze při chůzi do kopce uvolnit jako na běžkých a na sjezd utáhnout jako na sjezdovkách, se jezdí přes zasněžené ledovce a panenské svahy. K tomu je ovšem potřeba horský vůdce, horolezecké vybavení jako například lano, cepín a mačky, a hlavně lavinový vyhledávač a sněhová lopata pro všechny případy.

Méně náročné túry se chodí i na sněžnicích. Není výjimkou, když skupinky seniorů či školních výprav vyrážejí do hor k nějaké osamělé chatě. Tam bývá připravena večeře a nocleh, ráno se schází nazpátek do údolí. Velmi oblíbené jsou při tom pohledy na západ a východ slunce.

Skialpinista v Chamonix
Autor: OT Chamonix

Ag. di Midi v Chamonix
Autor: Tim Barnett

Sjezd v Tignes
Autor: Daniel Rousselot

Tignes
Autor: Aril Toennessen