Apartmán není totéž co apartmá
Jednotlivé druhy ubytování se od sebe velmi liší, ačkoliv cestovní kanceláře nabízející levnější možnosti vás budou přesvědčovat o opaku. "Všemu říkáme v průvodcovské hantýrce bydlíky," usmívá se vedoucí českého zastoupení informační kanceláře Ski in France Jan Linhart.
Studio je jedna stísněná místnost, úzká kuchyňka a sociální zařízení. Apartmán má místností více, jednu až dvě toalety a o trochu větší kuchyňku. Panelákům se stovkami apartmánů a studií se honosně říká rezidence.
Chalet není žádná chata na okraji lesa, ale ubytovna s většími a mnohdy dvoupatrovými byty pro několik ubytovaných dvojic. Každá ložnice mívá jedno sociální zařízení, jídelna a kuchyně jsou společné.
Standardní pokoj v hotelu je se snídaní a jedná se nejčastěji o předsíň, sociální zařízení a pokoj. Pokud se podobá spíše většímu a pohodlnějšímu apartmánu s několika koupelnami a klozety, říkají tomu hoteliéři suite. Noc v hotelovém apartmá je ve Francii považována za luxus, protože hosté mají k dispozici několik pokojů včetně větší koupelny.
Za každou ztrátu se tvrdě platí
"Ihned po příjezdu do ubytovny zkontrolujte veškeré vybavené podle seznamu visícího na stěně," zdůrazňuje všem svým klientům průvodkyně pražské cestovní kanceláře Skol Eva Procházková. Má totiž mnohaleté zkušenosti.
"Nejčastěji chybí varná skleněná konvice a majitelé za ní pak na závěr týdne požadují v přepočtu skoro tisíc korun." Důvod je podle Procházkové jednoduchý: "Vypadá jako z varného skla, ale není. Horká voda ji spolehlivě zničí."
Na recepci dostanete klíče od ubytovny i vašeho apartmánu. Pozor na ně! Ztráta klíče znamená podle provozovatelů nutnost vyměnit celý zámek. Zámky jsou při tom stále složitější a jejich ceny dnes obvykle dosahují několika tisíc korun.
"Pokud máte drahé lyže, ukládejte je na noc pod postel," radí Eva Procházková. Kóje ve společných lyžárnách jsou sice uzamykatelné, ale podle francouzských zákonů a výkladu tamních pojišťoven se na ně nevztahují pojistky majitelů rezidencí. Ubytovatel tedy ztrátu nebo krádež nehradí.
"Zloději před pár lety bohužel zjistili, že se vyplatí krást lyže, a tak ve francouzských horách řádí celé tlupy," povzdechne si postarší učitel lyžování v Les Arcs, který se představuje svým klientům jen jako Christian. "I když zastavíte jen na chvilku u restaurace, smíchejte je s přáteli tak, aby nikdy nebyly lyže z jednoho páru příliš blízko u sebe."
Kromě klíčů obdržíte od svého průvodce ještě permanentku. Je to zřejmě nejdražší kousek papíru, který jste kdy drželi v ruce. Zaplatili jste za ni několik tisíc korun a jestli ji ztratíte, jednoduše jste o ně přišli. Žádnou náhradu nelze získat. V každém případě můžete po takové nemilé události zajít do hlavní pokladny a ztrátu nahlásit. Máte naději, že ji někdo vrátí, nebo že ji najde hlídka Ski patrol, která jako poslední sjíždí po uzavření lanovek všechny sjezdovky a kontroluje tratě i opozdivší se lyžaře.
Laviny se po ránu odstřelují
Možná po ránu uslyšíte tlumené výstřely jako z děla. To zaměstnanci skiareálů preventivně odstřelují laviny. Dělají to několika různými způsoby.
Hlídka Ski patrol jede ještě před oficiálním otevřením sjezdovky lanovkou a hází na rizikové svahy výbušninu, která uvede do pohybu přebytečný sníh. Nebo tatáž hlídka dojede ke sněhovým převisům na lyžích ze shora a hází granáty odtamtud.
Do míst, kde se laviny tvoří pravidelně, se umísťují stabilní kovové trouby, do kterých je možno dálkově vytlačit butan. Ten poté vybuchne a odtrhne lavinu pod trubkou.
Posledním výkřikem techniky, o kterém se tamní pracovníci horské služby zatím vyjadřují spíše posměšně, je obří kladivo, které se spustí na pružnou kovovou desku a její chvění vyvolá lavinu.
Dbejte důsledně pokynů Ski patrol a nevjíždějte na uzavřené svahy. Nikdy nevíte, zda se nahoře nechystá odstřel, nebo zda tam prostě není tolik sněhu, že by se mohl utrhnout a zavalit vás i na upravené sjezdovce.
Raclette a fondue
Co by to bylo za výlet do cizí země, abychom neochutnali místní kulinářské zvláštnosti. Savojské speciality jsou tři a všechny stojí za to.
Nejznámější jsou fondue, které se podávají jako hrnec s vřícím sýrem, do kterého si hosté namáčejí bílý chléb. Ze Švýcarska pochází jejich obdoba zvaná raclette. Servírování vyžaduje trochu zkušeností, protože se jedná o půl kola sýra, které zespoda ohřívá elektrická spirála. Jen co sýr změkne (ani dříve, aby se dal jíst, a ani později, aby se nepřipálil), kolo se odklopí od spirály, a dřevěnou špachtlí se seškrábne na talíř. Raclette se jí s bagetou, tmavým chlebem i vařenými brambory.
V nejvyšších horských vsích jsou tradiční pochoutkou buřtíky z mletého masa zvané diots. Uvnitř najdete vepřové, hovězí, ale také zelí, čekanku a koření z místních rostlin.
Lehké hlavní jídlo v samoobslužných jídelnách přímo na svahu stojí sedm až deset euro, ve stylových restauracích deset až dvacet euro a pití je skoro stejně drahé. Na večerní menu v restauracích počítejte se několika desítkami euro.
