Nedávné neštěstí ve Švýcarsku, kdy při takzvaném canyoningu zahynula dvacítka odvážlivců, je křiklavým případem toho, jak může takové dobrodružství skončit. Je paradoxní, že právě tragédie,která se stala, přitáhne k tom uto u nás poměrně neznámém u druhu zábavy zřejmě další vyznavače. Na to upozorňují i odborníci, a tak se alespoň snaží dát zájemcům více informací, aby riziko při provozování extrémních aktivit bylo co nejmenší. Co všechno by tedy měl vědět každý ještě před tím, než se do canyoningu - jakési kombinace horolezectví a plavání, kdy se zdolávají úzká koryta řek a soutěsky,pustí? »Canyoning možná na první pohled vypadá jako legrace,ale nikomu bych nedoporučoval provozovat ho amatérsky na vlastní pěst,« říká Jiří Bermann z cestovní agentury Adventura, která se rovněž zabývá dobrodružnými zájezdy. Pokud si chce ale někdo zájezd s důrazem na canyoning pořídit, je podle Bermanna problémem i to, že se na tento sport zřejmě nikdo u nás úzce nespecializuje a většinou jde jen o doplňkovou aktivitu. I české cestovní kanceláře proto většinou m usí takovou cestu zařizovat přes některého ze zahraničních partnerů. Jak však poznat, že dotyčná agentura, které se člověk v cizině při vyzkoušení canyoningu koneckonců svěří do rukou, je solidní a že nepodcení rizika, jako se to zřejmě stalo v případě švýcarské tragédie? »Na první pohled se to asi nepozná. Jediné, co člověk může udělat, je to, že se v příslušném informačním centru na vyhlédnutou agenturu poptá - jaké má zkušenosti, jak dlouho na trhu existuje, kolik lidí jí ročně projde. To všechno mohou být určitá vodítka,« doporučuje Bermann. Důležité je i vybavení, které by měla agentura zájemci o canyoning poskytnout. K té nezbytně patří neoprenová kombinéza, záchranná vesta, helma, při zdolávání těžších úseků i horolezecké úvazky a lana. »Na těžších úsecích by však začátečník rozhodně neměl co dělat,« doplňuje Bermann. »Mnoho při vlastním pobytu v korytu řeky závisí na instruktorech. T i by měli dobře znát terén, běh vody a především si dobře ohlídat vývoj počasí. Situace se v horách může změnit z hodiny na hodinu a přívalová voda se přižene velmi rychle. To byl i případ ve Švýcarsku,« vysvětluje Bermann. »Je nutno si uvědomit, že v případě nouze často nelze z kaňonu ustoupit. Pokud hrozí nebezpečí, lépe se pracuje, je-li v soutěsce jen malá skupina frekventantů, které je možno rychleji evakuovat. Pokud by canyoning provozovala najednou větší skupina, viděl bych to jako problém,« dodává Jiří Bermann. Podle Bermanna také není pravda, že canyoning je sportem pro každého. »Důležitou roli hraje určitá psychická i fyzická odolnost. Je třeba si uvědomit, že člověk v soutěsce pobývá i několik hodin najednou, navíc jeho tělo je při pádu do mnohdy ledové vody vystavováno teplotním šokům,« vysvětluje. »Jen pokud si zájemce uvědomí všechny tyto skutečnosti, m ůže možná nebezpečí omezit na minimum. Ale riziko jako takové existuje u extrémních aktivit vždycky,« uzavírá Bermann.
17. srpna 1999 10:26
