Není to sice příliš pravděpodobné, ale dokonce i v Jadranu se čas od času objeví velký lidožravý žralok.
Rok co rok je ve Středomoří pozorováno i několik velkých exemplářů. Bývá mezi nimi i hrdina Spielbergových Čelistí žralok bílý neboli lidožravý. Své jméno si vysloužil tím, že poměrně často napadá člověka. Jinak loví mořské savce a velké ryby, za kterými podniká daleké cesty mořem.
Není náhodou, že velcí bílí žraloci byli ve Středozemním moři většinou pozorováni v okolí míst, kde přežívají poslední kolonie středomořských tuleňů, nebo tam, kudy ještě proplouvají hejna tuňáků. Tyto velké ryby táhnou v létě z Atlantiku podél jihu Španělska a západního pobřeží Itálie Sicilskou úžinou dále na východ, občas až do Černého moře.
Loni v létě byl velký bílý žralok uloven i na Jadranu. Chorvatští rybáři lovící tuňáky jihozápadně od ostrova Jabuka ve střední Dalmácii vytáhli na palubu šestimetrový exemplář tohoto mořského dravce. Rybáři ho zabili, vyfotografovali a vylomili několik zubů. Tělo jim zaplňovalo celou loď, proto ho hodili do moře.
|
Útoky žraloků | ||
| Rok | Napadení | Oběti |
| 2000 | 79 | 11 |
| 2001 | 68 | 4 |
| 2002 | 63 | 3 |
| 2003 | 55 | 4 |
|
Pozn.: známé případy ve světě. Zdroj: www.sharks.com | ||
U chorvatského pobřeží, na rozdíl od moře v okolí Itálie, nebyl před rokem 2003 bílý žralok pozorován téměř třicet let. Naposledy v roce 1974, kdy smrtelně pokousal německého turistu u pláže v Rogoznici. O tom, že je Jadran - co se žraloků týče - poměrně bezpečné moře, svědčí, že zde bylo v průběhu 20. století zaznamenáno pouze deset žraločích útoků.
Bezpečný je ostatně i zbytek Středozemního moře, k průkazným útokům žraloků na člověka zde dochází v průměru dvakrát za pět let.
Poslední tragický případ se stal v roce 1989, kdy bílý žralok poblíž toskánského pobřeží Itálie zabil potápěče Luciana Costanza.
Další útoky skončily zraněními: třeba surfaře Ezia Bocediho rovněž u břehů Toskánska kousl v roce 1989 žralok do stehna. Surfař ležel na prkně a nohy a část těla měl ponořeny ve vodě.
V roce 1993 byl plavec u pláže Arenes na Costa Blanca ve Španělsku napaden malým žralokem neurčeného druhu, asi 200 metrů od břehu. Žralok byl dlouhý nejvýše dva metry. Ukousl plavci několik prstů na noze.
Většinou však setkání dopadlo pro člověka bez následků jako v roce 1991, kdy se v Ligurii žralok zakousl do bílé laminátové kánoe Ivany Iacaccieové, Italky českého původu. Nakonec se nechal zahnat křikem.
47 druhů žraloků ve Středozemním moři
Zatím byl ve Středozemním moři doložen výskyt 47 druhů žraloků. Někteří z nich jsou dosud běžní. Jde většinou o malé druhy, které nejsou nebezpečné, jako je máčka skvrnitá. Snad vůbec nejhojnějším žralokem Středozemního moře je ostroun obecný. Dorůstá až dvoumetrové délky, ale obvykle je poloviční.
Počty žraloků ve Středozemním moři drasticky klesají. Potvrzuje se tak výzkum kanadského biologa Ransoma Myerse. Zevrubnou analýzou došel k závěru, že za posledních 50 let zmizelo ze světových moří 90 procent velkých druhů tuňáků nebo mečounů.
"Pokud drasticky neomezíme mořský rybolov v globálních měřítkách, pak některé velké dravé ryby, například i žraloci, neodvratně vyhynou," říká Myers.
Žralok lidi neloví. Většinou.
|
JAK PŘEDEJÍT ÚTOKU |
Žraloci jsou starobylí mořští tvorové, jejichž vývoj byl završen dávno před vznikem člověka. Proto lidé nefigurují na jídelníčku těchto dravců jako vyhledávaná kořist. Všichni žraloci, kteří příležitostně napadnou člověka, dávají přednost své přirozené potravě: ploutvonožcům a velkým rybám.
Podle některých biologů je příčinou mnoha útoků na surfaře to, že jejich obrys na hladině připomíná siluetu lachtana nebo tuleně. Žraloci, kteří upřednostňují jinou kořist - hlavonožce nebo drobné mořské živočichy - nebývají obvykle nebezpeční.
Žralok jako vrcholný mořský lovec je svému způsobu života dokonale přizpůsoben. Disponuje skvělými smysly. Je schopen slyšet hluboké tóny na vzdálenost několika kilometrů. Takové zvuky vydává například poraněná ryba, ale i plavající člověk.
Žraločí čich dokáže reagovat na podněty vzdálené i několik set metrů. Je obzvláště citlivý i na nepatrné množství krve ve vodě nebo na pach vyplašených a nemocných ryb.
Většina žraloků i dobře vidí. Dále mají tito dravci orgány, které umožňují registrovat záchvěvy vody v okolí či změny slanosti nebo elektrického pole.
Kapitola sama o sobě jsou žraločí čelisti, které se mohou na sobě nezávisle pohybovat. Jsou ovládány neobyčejně silnými svaly a vybaveny zuby, které neustále dorůstají. Žralok své zuby do kořisti doslova zatne, přičemž zuby druhé čelisti používá jako pilu. Velký žralok je schopen najednou odkousnout až 20 kilogramů masa.
Každý rok dochází k několika desítkám registrovaných útoků žraloka na člověka - přibližně desetina z nich je smrtelná. Skutečný počet napadených však bude zřejmě několikanásobně vyšší. Téměř všechny útoky se odehrávají v teplých mořích, nejnebezpečnější je v tomto ohledu pobřeží Austrálie, Floridy a Karibiku a východní pobřeží Jižní Afriky. V těchto místech bývají na plážích instalovány sítě, které mají žralokům zabránit v kontaktu s koupajícími se.
I tam, kde jsou žraloci relativně rozšíření, je však pravděpodobnost, že se stanete obětí útoků těchto dravců, skutečně minimální.
|
Nejznámější žraloci Žralok bílý
Žralok modravý
Žralok tygří
Kladivoun obecný
Ostroun obecný
Máčka skvrnitá
ZDROJ: Zvíře, Knižní klub |
 V AKVÁRIU. Žralok v akváriu v australském Melbourne. |
