Chystáte se na dovolenou do Řecka? A hrozí vám nebezpečí, že se stanete »obětí« pohostinnosti svých řeckých přátel? Pokud s nimi zasednete ke společné tabuli, sami brzy pochopíte obsah na první pohled nesmyslného tvrzení, že i meze by mělo mít své meze.
Co to vlastně je, takové meze? Krátce a stručně řečeno jde o sled předkrm ů, které se průběžně nosí na stůl a kdy všichni ochutnávají všechno. Začne to zcela nenápadně. Nejprve se před vámi objeví několik malých talířků. K tomu ošatka s chlebem a sklenka nezbytného ouza či tsipura (obdoba naší anýzovky či francouzského pastisu) ke zlepšení chuti. Jen člověk neznalý toho, co bude následovat, takovýto »dopink« odmítne. Mezi prvními předkrm y, které na stole nechybí, bývají obligátní tzatziki. Jídlo jogurtovité konzistence s přidaným česnekem, okurkami, pepřem a olivovým olejem lákavě voní a nutí člověka, aby si jednou, dvakrát přidal. Jízda však pokračuje. Je libo saganaki? Tvrdý smažený sýr ozdobený plátkem citronu je vzápětí na stole a strávníci se chystají k dalšímu ochutnávání. Potom už to jde ráz na ráz. Co například dolmádes? Smotané vinné listy naplněné okořeněnou rýží a utopené v olivovém oleji chutnají skvěle a jen málokdo odolá. Smažené lilkové plátky také nejsou k zahození. A už tu jsou dary moře. Pasta z jiker chutná lahodně a bylo by chybou neokusit. Pikantní salát z malých chobotniček v octovém nálevu s cibulí může odmítnout jen úplný kulinářský bloud. A co teprve smažené sépie s nejrůznějšími omáčkami! Skutečný labužník se nenechá odradit ani zápachem malých sušených rybiček, které chutnají neuvěřitelně slaně a ovšemže i skvěle - to je onen známý tsiros. Misek na stole neustále přibývá a stolovníci si na svých talířích mohou vytvářet úplné hry chutí. Zásadou přitom bývá, že nikdo si neobjednává předkrm pouze pro sebe,ale že ochutnávají všichni. Všechno na stole je tudíž všech, což vytváří příjemný pocit sounáležitosti. Zapráší-li se po jednom jídle, už se objednává další. Meze je skutečným obřadem a zároveň během na dlouhé trati. Je to zároveň předzvěst toho, že hodování bude nekonečné,jak to odpovídá těm nejlepším řeckým tradicím. Přestože pokrm y jsou vybrané a oči by možná jedly, každý by měl mít na paměti onu strašlivou pravdu: meze je předkrmová záležitost, jinými slovy je to předskokan před hlavním jídlem. Proto je třeba včas zabrzdit a určit si své vlastní meze a zároveň i našetřit dostatek sil na hlavní chod. A že nebývá malý! Protože je však meze dostatečně vydatné,nezřídka se pohoštění nakonec točí jen kolem něho. Což je pro našince jenom dobře. Přemíra chutově nezvyklých ingrediencí a především záplava olivového oleje bývá pro středoevropský žaludek jako rána do vazu, tak
Co to vlastně je, takové meze? Krátce a stručně řečeno jde o sled předkrm ů, které se průběžně nosí na stůl a kdy všichni ochutnávají všechno. Začne to zcela nenápadně. Nejprve se před vámi objeví několik malých talířků. K tomu ošatka s chlebem a sklenka nezbytného ouza či tsipura (obdoba naší anýzovky či francouzského pastisu) ke zlepšení chuti. Jen člověk neznalý toho, co bude následovat, takovýto »dopink« odmítne. Mezi prvními předkrm y, které na stole nechybí, bývají obligátní tzatziki. Jídlo jogurtovité konzistence s přidaným česnekem, okurkami, pepřem a olivovým olejem lákavě voní a nutí člověka, aby si jednou, dvakrát přidal. Jízda však pokračuje. Je libo saganaki? Tvrdý smažený sýr ozdobený plátkem citronu je vzápětí na stole a strávníci se chystají k dalšímu ochutnávání. Potom už to jde ráz na ráz. Co například dolmádes? Smotané vinné listy naplněné okořeněnou rýží a utopené v olivovém oleji chutnají skvěle a jen málokdo odolá. Smažené lilkové plátky také nejsou k zahození. A už tu jsou dary moře. Pasta z jiker chutná lahodně a bylo by chybou neokusit. Pikantní salát z malých chobotniček v octovém nálevu s cibulí může odmítnout jen úplný kulinářský bloud. A co teprve smažené sépie s nejrůznějšími omáčkami! Skutečný labužník se nenechá odradit ani zápachem malých sušených rybiček, které chutnají neuvěřitelně slaně a ovšemže i skvěle - to je onen známý tsiros. Misek na stole neustále přibývá a stolovníci si na svých talířích mohou vytvářet úplné hry chutí. Zásadou přitom bývá, že nikdo si neobjednává předkrm pouze pro sebe,ale že ochutnávají všichni. Všechno na stole je tudíž všech, což vytváří příjemný pocit sounáležitosti. Zapráší-li se po jednom jídle, už se objednává další. Meze je skutečným obřadem a zároveň během na dlouhé trati. Je to zároveň předzvěst toho, že hodování bude nekonečné,jak to odpovídá těm nejlepším řeckým tradicím. Přestože pokrm y jsou vybrané a oči by možná jedly, každý by měl mít na paměti onu strašlivou pravdu: meze je předkrmová záležitost, jinými slovy je to předskokan před hlavním jídlem. Proto je třeba včas zabrzdit a určit si své vlastní meze a zároveň i našetřit dostatek sil na hlavní chod. A že nebývá malý! Protože je však meze dostatečně vydatné,nezřídka se pohoštění nakonec točí jen kolem něho. Což je pro našince jenom dobře. Přemíra chutově nezvyklých ingrediencí a především záplava olivového oleje bývá pro středoevropský žaludek jako rána do vazu, tak
