Co říká pověst
Abychom pátrali po ztraceném městě, nemusíme být zrovna jako Hiram Bingham v Peru, který objevil Macchu Pichu, či objevitel Troji Heinrich Schliemann. Stačí třeba vystoupit z motorového vláčku na nádražíčku v Nedvědici... Ale od začátku...
Stará pověst vypráví, že někde ve velikém lese mezi Skoroticemi, Osikami a Brumovem stávalo kdysi velké město Přibyslavice, které bylo široko daleko proslulé svými velkolepými trhy. Jednou zde byl prý neznámý pocestný neprávem označen za zloděje a za nespáchaný čin nespravedlivě uvězněn v temnici. Když byl po čase propuštěn, za městskými hradbami Přibyslavice proklel: "Propadněte se do horoucích pekel!“ Zvedl se vítr, země se zachvěla a – Přibyslavice se navždy propadly...
Když tudy za třicetileté války táhla švédská vojska, marně prý hladoví a žízniví vojáci hledali město, které měli zakreslené ve svých mapách.
Dodnes prý v hlubokém lese existuje studánka, u níž je možno někdy zaslechnout slabounké zvonění a městský ruch propadlých (a prokletých) Přibyslavic. Jednou se prý kolem studánky popásala bachyně a zvon rypákem vyryla. Stařeček Kopal si zvon odnesl domů do Skorotic a používal ho jako nádobu na vodu… Prý…
Fakta
Strohá fakta a výzkum archeologů však hovoří o něčem jiném: místní jméno Přibyslavice označuje v katastrálních mapách rozlehlou louku a část lesa asi tři kilometry severozápadně od osik a připomíná zaniklou ves téhož jména, která je doložena jediným záznamem v zemských deskách k roku 1390.
Archeologové zde v 50. letech nalezli upravené terasy jako pozůstatky někdejších polí. Podle nalezených úlomků keramiky a železných předmětů usoudili, že ves vznikla již ve 13. století a nejpozději v první polovině 15. století opět zanikla.
Rozloha plužiny kolem 120 hektarů experty vedla k předpokladu, že zde s největší pravděpodobností stávalo dvanáct až patnáct usedlostí.
Příčiny zániku osady mohly být různé – válečné události nebo epidemie či možná jen fakt, že zde ve vyšších zeměpisných polohách byly podmínky pro zemědělství příliš tvrdé…
|
|
Ve švédské literatuře se tradují legendy, že v době švédských výbojů (Švédové přicházeli z Polska přes Moravu) se prý vojáci dobře najedli v Přibyslavicích. Vzpomínka na Přibyslavice se uchovala i mezi místními lidmi - dodnes se místům, kde se zmizelá vesnice nacházela, říká Na Přibyslavicích.
Místo zaniklých Přibyslavic
Vzhůru na cestu...
Z motorového vláčku na trati Tišnov – Žďár nad Sázavou vystoupíme pod věhlasným hradem Pernštejnem v Nedvědici, odkud nás modře značená turistická stezka zavede do Skorotic.
Na křižovatce turistických cest, kterou najdeme uprostřed vsi u kryté kapličky sv. Jana Křtitele, pokryté šindelem - s vížkou a zvonem (její původ sahá až do hlubin 14. století), přejdeme na červenou značku, která nás povede nádhernými lesy. Okolní les je skutečnou oázou v moři smrkových monokultur: v prastarém porostu bukových javořin vévodí buk a javor klen s jasanem a jilmem.
Romantické Hrádky
Cesta nás zavede liduprázdným lesem k zajímavé lokalitě zvané Hrádky. Dobře si prostudujte mapu! Tvarová odbočka k romantickým skalním útvarům je nezřetelná, zhruba 300 metrů musíme sledovat velmi nenápadnou kamenitou pěšinku, která zvolna stoupá na mírný hřebínek. Jakmile vlevo před sebou zahlédneme mezi kmeny skaliska – jsme "doma“!
Hrádky se nacházejí v nadmořské výšce 627 m n. m. Rozmarná příroda mrazovým zvětráváním vytvořila úchvatnou skalní skupinu z vrstevnatých bítešských rul, připomínajících voštiny, s dobře patrnými křemennými žílami. Hřibovité útvary evokují zpovzdálí iluzi hradní zříceniny (odtud název Hrádky).
Osamělá skaliska lákají ke hnízdění i dravce. Není divu, že Hrádky byly vyhlášeny přírodní rezervací.
Hledání Přibyslavic
Řekněme rovnou: Přibyslavice nenajdete! Stojí však za to vydat se po lesní cestě neznačenou turistickou stezkou směrem na vesnici Osiky. Po dvou kilometrech dorazíte na travnaté louky sevřené mezi lesy. Větřík tam tancuje v travinách, šepotá dávné příběhy a polechtá lidskou fantazii stejně jako báje, které se k tomuto místu vážou.
Skutečné osudy místa jsou však zasuty pouze v paměti mlčenlivých kamenů, které ze svých polí vysbíraly ruce obyvatel Přibyslavic. A kameny – korunní svědkové – lidským uším nic ze svých tajemství nevyzradí...
Asi se mi budete smát, ale vždy, když do těchto magických míst zavítám a pohlédnu na oblaka táhnoucí se nad mýtinou a na přeletující ptáky, vytane mi v paměti haiku japonského básníka Hakuhiho:
Tažní ptáci,
což poletíte
i nad pochybnou vsí?
Polniště u zaniklých Přibyslavic
Údolí Chlébského potoka
Nezaslechli jste klinkání přibyslavických zvonů? Nevadí. Vraťte se opět na křižovatku turistických cest u Hrádků. Odtud totiž vyrazíme po zelené značce směrem na Nedvědice. Stezka nás dovede do věhlasného údolí Chlébského potoka, které patří k nejkrásnějším v celé Sýkořské hornatině.
Chlébský potok
Potoční luh je proslulý svou nádherou zejména na jaře, když rozkvete nevídanou záplavou bledulí jarních. I proto na tomto území byla vyhlášena přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka. V létě vás sice údolí květy neohromí, zato můžete sledovat třeba vodní hrátky skorce vodního – drobného ptáčka, který obdivuhodně dokáže lovit u dna potoka larvy chrostíků a dalšího vodního hmyzu.
Nakonec nás zelená turistická značka dovede půvabnou krajinou opět na nádraží v Nedvědici. V nohách budeme mít, i s pátráním po Přibyslavicích, něco málo přes dvacet kilometrů.
Může se hoditDo batohu si k dnešnímu výletu přibalte mapu z edice Klubu českých turistů – č. 85: Okolí Brna – Svratecko (měřítko 1: 50 000). O navštívených místech se můžete poučit v knize Jana Laciny a Vojtěcha Štolfy Květnice a příroda Tišnovska (nakl. SURSUM 1999) a v turisticko-vlastivědném průvodci obcemi a jejich okolím Hynka Jurmana: Bystřicko (nakl. SURSUM 1999). |
Text: Jaroslav Monte KVASNICA, foto: Filip CHLUDIL
